MAISEY YATESOVÁ
Ale neměla možnost víc poznat sebe samu. Jako ženu, která chce být s mužem. Ženu, která chce být krásná. Pro něj. Podařilo se jim přečkat zbytek večera a Camilla žasla nad tím, jak Matías umí vycházet s lidmi. Připomínal jí chameleóna. Dokázal být okouzlující i pevný a zásadový během jednoho a téhož rozhovoru. Říkal drsnou pravdu a její dopad pak zmírnil úsměvem. Nebyl to člověk, kterého by chtěl někdo neposlechnout, a měla dojem, že to nemá nic společného s jeho rodinným jménem nebo špatnou pověstí, ale s jeho vlastním charismatem. Neznala nikoho, kdo by se mu podobal. A měla dojem, že tomu tak bude vždycky. Cítila, že až tohle všechno skončí, bude si ho už navždy pamatovat. A nosit vzpomínku na něj ve svém srdci. Připadalo jí to… v mnoha ohledech romantické. Aspoň v jejích očích. Byla ženou, která si nejvíc ze všeho cenila své svobody. Ale zároveň chtěla, aby po ní muž toužil, když si to přála. Když ji vyvedl z tanečního sálu a zamířili zpátky k limuzíně, bála se, že se jí podlomí nohy. S každou další minutou v ní narůstalo napětí. Sebejistota, kterou v sobě utvrzovala celý večer, ji najednou rychle opouštěla. Když limuzína zastavila před domem, s bušícím srdcem k němu zvedla hlavu. „Nepřinesla jsem si nic s sebou,“ řekla. „O všechno jsem se postaral,“ uklidnil ji. „Vážně?“ „Ano. Nemusíš se ničeho obávat. Jen se nech vést.“ „Bude tam hudba?“ zeptala se. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275441
ZACHRÁNĚNÉ DĚDICTVÍ
„Nebudeš se pohybovat v rytmu žádné písně,“ řekl a dotkl se zlehka konečky prstů jejích rtů. „Rytmus budu udávat já.“ Řekl to nezvykle tiše na muže, který ve většině situací mluvil rázně a vypadal nebezpečně, ale přesto mu věřila. Že dokud bude s ním, bude o ni postaráno. Nikdo ji ještě nikdy v životě o něčem takovém neujistil. Neuvědomila si proto, jak je příjemné taková slova slyšet. „Postaral ses i o zubní kartáček?“ zeptala se a snažila se nedat najevo zranitelnost, kterou cítila ve svém nitru. „Ano,“ přikývl. „Všechno máš připravené.“ „A noční košili?“ S úsměvem ji vzal za bradu a zadíval se jí do očí. „Tu nebudeš potřebovat.“ Vystoupili z limuzíny a odvedl ji dovnitř krásného, trochu staromódního obytného domu. Prošli mramorovou halou k výtahům. „Tenhle jede jen do mého patra,“ podotkl, když do jednoho z nich nastoupili. „Ty máš vlastní patro?“ Pokrčil ledabyle rameny. „Jsem člověk se specifickými potřebami. Soukromí je jednou z nich.“ „Chápu,“ řekla a najednou se jí sevřel žaludek. „Samozřejmě, že ho potřebuješ, když si sem vodíš ženy,“ podotkla. „Nikdy jsem netvrdil, že jsem svatý, Camillo,“ řekl, opřel se o dveře výtahu a začal si rozvazovat motýlka. „Měl jsem milenky. Hodně milenek. Ale žádnou, když jsem se zasnoubil s Lilianou. Ani pak, když jsem poznal tebe. Ale ano. Hodí se mi mít luxusní byty na různých místech po světě.“ „Když o tom tak přemýšlím, je to vlastně hrozně 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275441
MAISEY YATESOVÁ
zvláštní. Já jsem se nikdy žádného jiného muže nedotkla. A ty ses dotýkal…“ „Věř mi,“ řekl s úsměvem, „že ti moje zkušenosti budou k užitku.“ „Tím jsem si jistá,“ odpověděla. Ale neznamenalo to, že by jí to zabránilo cítit žárlivost. Nikdy žádného jiného muže ani nepolíbila. Po žádném netoužila. Ale on byl úplně jiný. Stačila mu hezká tvářička a pěkně tvarované tělo a okamžitě se v něm probudila touha. Když dojeli do nejvyššího patra, dveře výtahu se otevřely a Matías ji zavedl do bytu, který byl překvapivě moderní v porovnání s interiérem budovy. „Tak o tomhle jsi mluvil,“ řekla, když si vybavila, co říkal o vybavení na ranči. „Ano,“ řekl. „Většina mých bytů vypadá spíš takhle.“ Ukázal na černobílý design doplněný chromem. Bylo to strohé, čistě mužské vybavení. „Nenavrhoval sis to sám, že ne?“ zeptala se zvědavě. „Ne,“ přikývl a začal si rozepínat manžetové knoflíčky. „Jak jsi to poznala?“ Svlékl si sako a odložil ho na koženou pohovku, která stála uprostřed pokoje. Pak si jeden po druhém rozepnul knoflíčky u bílé košile. „Ani trochu se ti to nepodobá. Spíš se mi zdá, že prostě někdo dostal pokyn, aby navrhl pokoj pro muže. Jakéhokoli muže. Někoho, kdo nemá rád žádné ozdoby a dekorace a upřednostňuje strohý styl.“ Rozesmál se. „A myslíš, že by květinový vzor a pastelové barvy, které dominují na ranči, byly spíš podle mého vkusu?“ Usmála se. „Ano. Protože mají historii. Jsou tvojí součástí. Ať chceš, nebo ne.“ 100 Ukázka elektronické knihy