PÁTÁ KAPITOLA Představa, že by se někdo mohl pokusit vniknout do Domu naděje v noci, Molly strašila až do příjezdu na vikářství. Bylo však už příliš pozdě na to, aby dívkám poslala varovný vzkaz, a proto se rozhodla, že si s Nancy a Fleur promluví zítra po mši. Ráno bylo slunečné a neobvykle teplé, a tak zůstala stát u dveří kostela, vítala příchozí měšťany a čekala, až se na příjezdové cestě objeví dívky z Domu naděje. Kočáry z Newlands přijely mezi prvními: sir Gerald a pan Russington v otevřeném kočáře, slečna Kilburnová a lord Claydon s rodinou v menší bryčce následované kočárem pana Sykese a jeho manželky. Molly se nejprve zmocnila úleva, že pan Flemington a sir Joseph s nimi nejsou, protože po tom, co včera zaslechla jejich rozhovor, si nebyla jistá, jestli se k nim dokáže chovat způsobně. Bylo pro ni obtížné usmát se a pozdravit už jen sira Geralda a pana Russingtona. Byla by raději, kdyby se oba odebrali na svá místa v kostele, ale Russ zůstal stát opodál, dokud nepřivítala všechny příchozí, a pak k ní přistoupil blíž. „Vida, nebylo to tak zlé, co říkáte?“ řekl jí tiše. Ten hluboký hlas a rozesmátý pohled Molly
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275440
NEPOLEPŠITELNÝ SUKNIČKÁŘ
rozechvěly tak, že musela sevřít ruce v pěst, ale ani za živý svět by mu to nedala najevo. „Já se umím chovat slušně,“ opáčila ledovým hlasem. Překvapeně zvedl obočí. „Lhářko. Jen se přiznejte, že to první, co jste měla chuť při pohledu na mě udělat, bylo utéct a schovat se.“ Jeho nařčení mělo tak blízko k pravdě, že se Molly začervenala. Rozesmála se a zavrtěla hlavou. „Možná. A rozhodně je od vás nevychované, že jste to řekl nahlas.“ „Je to zvláštní, že k sobě umíme být tak upřímní, nezdá se vám? Jako bychom byli staří přátelé.“ Vzhlédla k němu. „Vzácný pane, jak bychom vy a já mohli být přátelé?“ Usmál se, na tváři zvláštní, nečitelný výraz. „Sukničkář a reformátorka? Na světě už byly i podivnější páry, paní Morganová.“ Díval se na ni s laskavým úsměvem na rtech, který z Molly vyhnal všechen vzdor. Náhle měla pocit, že se ve všem, co si o něm dosud myslela, mýlila. „V našem případě je to vyloučené,“ vypravila ze sebe. Pak, ke své nemalé úlevě, konečně zahlédla Nancy, jak se s ostatními dívkami a malým Billym blíží po příjezdové cestě. Pokynula Russingtonovi a vyšla jim vstříc. „Díkybohu, už jsem si začínala dělat starosti,“ vztáhla k přítelkyni ruce. „Přišly bychom dřív, ale chvíli to vypadalo, že Marjorie bude rodit,“ vysvětlovala Nancy, když se přivítaly. „Po chvíli stahy ustaly, ale pro jistotu zůstala doma i s Mojžíšem a Daisy. Zavolají porodní bábu, kdyby bylo třeba.“ Usmála se a položila Billymu dlaně na ramena. „A místo Mojžíše nás dnes doprovází tento mladý muž.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275440
SARAH MALLORYOVÁ
Molly se na chlapce usmála a pozdravila se i s dalšími dívkami, ale teprve když koutkem oka uviděla Russingtona, jak vchází do kostela, dokázala své roztěkané myšlenky uklidnit natolik, že mohla souvisle myslet. Vzala Nancy za ruku a v rychlosti jí vypověděla, co zaslechla během večera u Currickových. „Edwin tvrdí, že jsou to jen plané strachy, ale chtěla jsem, abyste o tom věděly. Musíte si dávat pozor.“ „To děláme ode dne, kdy ti muži přijeli na Newlands, má drahá,“ ujistila ji Nancy. „Mojžíš kontroluje každý večer okenice a zamyká dveře,“ pokračovala a naznačila ostatním, aby šli do kostela. „Myslím ale, že se budeme muset vypořádat se závažnější hrozbou, než jsou noční návštěvníci,“ odtušila věcně. Molly sledovala směr jejího pohledu a uviděla Fleur, jak se k nim blíží v doprovodu sira Geralda. Byli zabraní do hovoru a nezdálo se, že by siru Geraldovi dělal Fleuřin závoj těžkou hlavu. Nevzrušilo ho ani, když si všiml, že na ně Molly s Nancy čekají u vchodu do kostela a jeho pozdravení nemohlo být srdečnější. „Dobré ráno i vám, sire Geralde,“ oplatila mu Molly úsměv, který sice vypadal srdečně, ale rozhodně nebyl veden tak upřímnou radostí jako ten jeho. „Zbytek vaší společnosti je už uvnitř.“ „Skutečně? Ach, ano… Jistě.“ Rychle se všem třem uklonil a spěchal do kostela, ponechávaje Fleur ve společnosti kamarádek. Závoj sice dokázal skrýt zrádný ruměnec na jejích tvářích, ale nepodařilo se mu totéž s obranným tónem, jímž jim vysvětlila, že se se sirem Geraldem náhodou potkala u brány. „Čekal tam na tebe.“ „Ach ne, Nancy, to jistě ne…“ 100 Ukázka elektronické knihy