No, a v úterý mi většinou ryba volala, že nic nepřišlo. „To není možné. Máte to schválené, kontroloval jsem to v počítači. Půjčka je pro vás schválená. Ještě včera jsem posílal do Švýcarska nějakou dokumentaci. Podívejte se pořádně na účet a zítra mi raději ještě zavolejte!“ zaúkoloval jsem rybu a ta mi nazítřek volala, zcela zkroušená. „Nic. Nic. Nic nepřišlo. A já s tím tak počítal. Říkal jste, že už to je schválené.“ říkala ryba a já odpovídal: „Ano, je. Víte co, já to zjistím u šéfa a zavolám vám.“ a pak jsem počkal dvě hodiny. Po dvou hodinách jsem zavolal rybě. „Tak mám pro vás dvě zprávy. Špatnou a dobrou. Tak ta dobrá je, že jsem měl pravdu. Půjčka je opravdu schválená a pro vás ty peníze tady leží. Dva miliony pro vás máme na účtu. Ale druhá, ta špatná zpráva, je, že šéf zastavil všechny výplaty peněz. I vám. Takže proto jste to nedostal.“ řekl jsem. „A jak to?“ zeptala se zoufalá ryba a já na to: „No, víte, co se stalo? Nějaký jiný člověk, v jiné půjčce, nám slíbil, že nám dá tu odměnu, co nám náleží, a když měl peníze na účtu, jednalo se taky shodou okolností o dva miliony, tak nám ty naše peníze nedal. Šéf tady šílí a řekl, že na to kašle, že nikomu už nic nepošle. Konec. Je naštvaný na lidi, hrůza. Nevím, co se bude dít. Vážně je mi to moc líto.“ řekl jsem. „No jo, ale jak já k tomu přijdu? Tak víte co? Pošlete mi na účet jen 1 750 000 a 250 tisíc si nechejte rovnou.“ navrhovala ryba. „Ale to jsem vám přece vysvětloval, že to právě nejde, je to kvůli daním, a tak…“ řekl jsem rybě a ta říkala: 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275382
„No, tak já nevím, co dál? Já za to přece nemůžu, že vám někdo nedal ty peníze. Já bych vám je dal, skutečně. No, a co teď tedy?“ ryba byla zoufalá. Peníze, které potřeboval, které měly vyřešit jeho situaci, byly nadosah a najednou jsou, nikoliv jeho vinou, v trapu. „Přece si nebudu někde půjčovat 250 tisíc, abych vám je dal, abyste mi dali 2 miliony.“ říkala ryba a dodávala: „Vždyť ani nemám, kde bych si je půjčil.“ „Ale ne. Nikde si nepůjčujte. To je blbost. A upřímně, to bych ani nechtěl. Víte co? Já zkusím ještě se šéfem promluvit. Ujistím ho, že jste prostě solidní, poctivý člověk, že by mohl pro vás ty peníze uvolnit.“ řekl jsem a on dodal: „Ježíši, to byste byl hodný. Víte, jestli to vyjde, dal bych vám do kapsy něco navíc.“ „No, tak uvidíme.“ řekl jsem. A pak, druhý den, následovala fáze poslední. Zavolal jsem rybě a řekl jí: „Tak mám pro vás dobrou zprávu. Přesvědčil jsem šéfa. Jaký jsem?“ zeptal jsem se. „No, zlatý!“ ulevilo se rybě a já pokračoval. „Peníze odejdou zítra. Takže ve čtvrtek, nejpozději v pátek jsou na vašem účtu. Přesvědčil jsem šéfa. Dalo to práci, to vám povídám.“ říkám a ryba mě přerušuje: „Nebojte, škodný nebudete.“ „No, to doufám, protože šéf o ničem nechtěl slyšet. Je tak naštvaný, že prostě řekl jasné NE. Ale já mu povídám, že jste solidní, že prostě od vás ta provize bude zaplacená. A šéf říkal, že ho to nezajímá, no, ale nakonec jsem jej obměkčil. Dohodli jsme se, že já 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275382
vám dneska zavezu směnku k podpisu na 250 tísíc korun. Že nám je dáte nejpozději v pondělí. A pak tu směnku ukážu šéfovi, ten uvolní peníze a já si v pondělí výměnou za tu směnku převezmu tu odměnu. Věřte mi, jinak to nešlo. Šéf byl neoblomný.“ Jak píšu, udělali jsme to celkem pětkrát. Měli jsme rozjednáno sedm klientů, dva z nich v této fázi řekli, že nic nepodepíší, já je poslal do háje, řekl jim, že jsou blázni, že nám nevěří, že spíše bych neměl věřit já jim nežli oni mně a poslal jsem je k šípku. Ale u pěti lidí to klaplo. Podepsali směnku a čekali na peníze. No, a já vyhodil SIM kartu a už se jim neozýval. Ale v pondělí za nimi zajel Karel. Řekl, že koupil v sobotu tuto směnku na 250 tisíc, že chce ty peníze a jak to bude. Ryby vysvětlovaly, že je to neplatné, že žádné peníze nedostaly, ale Karel říkal, že ho to nezajímá, směnka je směnka. Ryby pochopily, že naletěly, chtěly dát trestní oznámení. Karel říká, že tohle ho nezajímá, že to jde mimo něj, on řádně koupil a zaplatil za směnku a jestli nedostane svoje peníze, prodá směnku dál, třeba Rusům nebo Ukrajincům. Ve všech pěti případech Karel z lidí něco dostal, zaplatili nějaké peníze, takže to byl obchod dobrý, ale Karel pak tu akci zastavil. „Už se na to vysereme.“ říkal. „Co blbneš, Karle?“ namítal jsem.
100 Ukázka elektronické knihy