si to vychutnáme. Vychutnáme si to, i když to není pěkné a budeme muset ještě jednou zúčtovat s dalším negativním pocitem: škodolibostí, že jsme mohli pozorovat pád úspěšného člověka, uspokojením z jeho ztráty a zoufalosti z konce šťastných dní. Jak tedy postupovat dál? Začneme prohlašovat, že jsme měli pravdu, triumfálně budeme všude tvrdit, že jsme už od začátku tušili, že ta naše kamarádka – bývalá kamarádka – se jen přetvařovala? Kdepak, znovu se pokusíme podívat se pravdivě sami na sebe. Přiznáme si, že nás potěšilo cizí neštěstí, přiznáme si, že nám ulevilo. Od doby svatého Augustina platí, že nelítostná upřímnost ne k jiným, ale k sobě někdy vede přímo ke spáse.
127
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275191
Radikální řezy
18. srpna 2018
Co si vzpomínám, nikdy jsem se nebála změn. Například jsem se mnohokrát stěhovala, ale nevybavují se mi žádné zvláštní nepříjemnosti, lítosti, dlouhá období zvykání. Mnozí lidé přesuny nesnášejí, jsou i tací, kteří se domnívají, že stěhování zkracuje život. Já na něm mám ráda hlavně dojem, který ve mně vyvolává: představu odrazu a skoku do dálky, nahromadění energie, aby se člověk mohl vrhnout vstříc jinému místu, kde musí všechno objevit a všechno se naučit. 129
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275191
Jsem zkrátka přesvědčená, že změna má vždy pozitivní stránku. Pomáhá nám například uvědomit si, že jsme nakupili spoustu zbytečností, že považovat je za užitečné byla hloupost, že toho opravdu potřebujeme jen velmi málo, že lneme k předmětům, prostorům a někdy k lidem, bez nichž náš život nejenže není ochuzený, ale nečekaně se otevírá novým možnostem. Když jsou pak změny radikální, po mírné nejistotě mívám sklony k euforii. Připadám si zase jako dítě, když jsem si vymýšlela vytáčky a výmluvy, abych zůstala venku, zatímco se schylovalo k bouřce, a já jsem chtěla promoknout, než mě matka odchytne. Kvůli tomuto sklonu jsem ovšem až s trestuhodným zpožděním objevila druhou stránku změny, bolest. Nemluvím tu o lidech, kteří naráz vidí svůj život obrácený naruby a setrvávají v krunýři zvyků, které se jim zdály neměnné, dokud nezjistí, že není jiná možnost, a melancholicky rezignují na skutečnost, že svět včerejška tu zítra už nebude. Nikdy jsem se nepřipojila – ani literárně – ke steskům o tom, jak býval život krásný před tou kterou revolucí. Vždy jsem se cítila nejradostněji při dramatických událostech, a proto mi až pozdě došlo, že ta radost a to nadšení se nutně nevylučují s bytostným utrpením. Při důkladném pohledu například vyjde najevo, že nefalšovaný jásot, s nímž jsme uvítaly důležité změny pro nás ženy, doprovázela i tichá bolest, o které, pokud vím, jsme mluvily jen 130
Ukázka elektronické knihy