Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275159
Galantní slavnosti atímco za okny kancléřství na Ballhausplatzu se střílelo slovy, panovníci zvyklí se každé dopoledne sejít, si tento den zpestřili velkým honem na divočáky. Skolili jich přes sto kusů, také mnoho daňků tento hon nepřežilo. Večer se pak oddávali tanci na komorním bále. Ještě než skončil, Vilemína Zaháňská se dočkala velkého triumfu nad kněžnou Bagrationovou. Zatímco Kateřina čekala doma na ohlášené hosty, ti skončili hned vedle v sousedství u její nepřítelkyně. U ní trávil, podle policejního hlášení, „všechny své večery“ také Talleyrand. Prý proto, aby se „zalichotil“ a „vyslídil tam tajemství knížete Metternicha“. Francouzský ministr, který za mnohém ve svém životě vděčil ženám a uměl s nimi také patřičně jednat, samozřejmě nemohl opomenout ani kněžnu Bagrationovou. Abbé Carpani tvrdil, že Kateřina Pavlovna neshledala Talleyranda „v konverzaci nijak zajímavým, dokonce málo výřečným; jedním slovem: málem pošetilým“. Nikdo mu to ale příliš nevěřil, spíše se tato slova obrátila proti Carpanimu samému. Bagrationová vůbec zaměstnávala rakouskou policii. Její sexuální apetit se stal příslovečným, takže nebylo snadné zaregistrovat všechny ty, co prošli její ložnicí. Mezi nejznámější hosty se brzy zařadil carův bratr velkokníže Konstantin Pavlovič, střídající se s mladším synem bavorského krále Karlem, na něhož podle policejního hlášení uspořádala ruská kněžna doslova „hon“, a Eugènem de Beauharnais. Talleyrand nijak nepřeháněl, když tvrdil, že „ve Vídni se vše upeče v ložnicích“.
Z
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275159
Vídeňský kongres Netrvalo dlouho a carovo diktátorské chování začalo jít hodně brzy „ve Vídni pobývajícím králům a jejich doprovodům“ na nervy. „Nedokázali skrývat svou žárlivost nad tím, že všechny pocty připadají jedině carovi, který osobně není nic jiného než divoch,“ napsal abbé Carpani. Přijel prý hlavně proto, „aby se dal obdivovat“, glosoval to Friedrich Gentz. Carpani, jinak také básník a hudebník a přítel Mozarta, Glucka a Haydna, od začátku října taktéž registroval, „jak hrubě a neomaleně se Rusové z carovy suity chovají. Jaký to rozdíl oproti zdvořilosti Prusů a jiných cizinců. Stěžují si na to dokonce i členové bývalého ruského vyslanectví.“ Policejní rada Goehausen zase poukazoval na to, že „Rusové, ubytovaní v císařském Hradu, se chovají krajně nevhodně. Vedle toho, že jsou špinaví, mají u sebe neustále [lehké holky – pozn. L. T.]“. (Tato slova byla ze zprávy vyříznuta.) „Jaký pán, takový kmán“, dávalo se k tomu ve vídeňských hospodách o „těch Kalmycích, Baškirech a severských barbarech“, jak Rusy popsal člen francouzské delegace hrabě de La Tour du Pin-Gouvernet, svého času emigrant a Talleyrandův hostitel během jeho amerického, okolnostmi vynuceného pobytu v letech 1794–1796 v Albany. Stejně jako car se vyznamenával i jeho mladší bratr velkokníže Konstantin. I on miloval ženy, ale jeho asi největší zálibou bývalo pořádání vojenských cvičení a přehlídek. Vzorem v tomto směru pro něj byl kníže Beauharnais. Pětatřicetiletý Konstantin dokonce uvažoval o tom nabídnout mu velení nad částí ruské armády. Uznával Eugèna natolik, že svému rakouskému vojenskému přidělenci podplukovníkovi generálního štábu Ludvíku svobodnému pánovi von Welden nařídil, aby bývalého italského místokrále vpustil do jeho komnat v jakoukoli denní či noční hodinu. 100 Ukázka elektronické knihy