98
Anne Franková
ny jsou uložené za zadním opěradlem. Nad ní visí obdobná lampa jako o 50 cm dál, jakož i příruční zrcátko a o kousek dál knihovnička, která je opravdu po klukovsku neelegantně odshora dolů nacpaná knihami v obalech z balicího papíru. Aby se vzhled ještě trochu vylepšil (nebo proto, že to majitel neměl kam jinam dát), je tam i krabice s nářadím, v níž se rozhodně dají najít věci, které hledáme. Je to už dlouho, ale přesto se stalo, že když se mi ztratil můj oblíbený nůž, vylovila jsem ho z hlubin téhle krabice, a jistě to nebude jediné, co se tam nedopatřením zatoulalo. Vedle knihovničky je polička potažená papírem, který býval kdysi dávno bílý. Ta polička byla vlastně určená k ukládání lahví mléka a dalších potravin z kuchyně, jelikož se však knižní poklad mladého obyvatele tak rozšířil, zabraly ji celou tyto zdroje poučení, a všelijaké lahve mléka se usídlily na zemi. Na třetí stěně visí opět malá skříňka (původně líska na třešně), kde se také nachází nádherná sbírka, jako kromě jiného štětka na holení, strojek, lepicí páska, projímadlo a tak dále a tak dále. Vedle této skříňky stojí vrchol vanpelsovské vynalézavosti, totiž skříň zhotovená z kartonu, pouze se dvěma nebo třemi podpěrami z pevnějšího materiálu. Skříň naplněnou pánskými obleky, kabáty, ponožkami, botami a podobně zastírá opravdu pěkný závěs, který Peter po dlouhých týdnech loudění konečně získal od své matky. Na této skříni je tolik věcí, že se mi ještě nikdy nepodařilo zjistit, co přesně to je. Též podlaha van Pelse juniora si zasluhuje pozornost. Nejenže v jeho pokoji leží dva velké pravé peršany a jeden malý, ale tyto koberce mají také tak nápadné barvy, že musí ihned upoutat každého, kdo do pokojíku vstoupí. Poněkud chatrná a nepříliš rovná podlaha, na kterou je radno došlapovat opatrně, je tedy vyzdobená těmito kdysi drahými kousky. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275158
Povídky a příhody ze zadního domu
99
Dvě stěny jsou potažené zelenou jutou a zbývající dvě marnotratně polepené více či méně pohlednými filmovými hvězdami a reklamními plakáty. Mastných skvrn a propálenin si netřeba příliš všímat, jelikož za rok a půl s tolika krámy se vskutku dá očekávat, že se něco umaže. Dřevěný strop, taky už nepříliš komfortní, podpírají jako všechny stropy tady starobylé trámy, a jelikož do Peterova pokojíku z podkroví přes půdu teče, slouží pár kusů kartonu jako ochrana proti dešti. Že tento prostředek není příliš dostačující, dokazují více než jasně četné vodní skvrny a mapy. Tím jsem, mám dojem, probrala celý pokoj a zapomněla jsem jen na dvě židle. Jedna je hnědá děrovaná a druhá je stará bílá kuchyňská židle, kterou se Peter loni pokusil přetřít, ale při škrábání zjistil, že to nepůjde. A tak tahle židle, napůl seškrábaná, s jednou trnoží (druhé dvě jsme potřebovali jako pohrabáč ke kamnům), víc černá než bílá, nevypadá příliš pěkně. Ale jak už bylo řečeno, pokojík je tmavý, a tak židle příliš neupoutává pozornost. Dveře do kuchyně jsou ověšené zástěrami a vedle nich je ještě několik háčků na prachovky a kartáč. Po tomhle popisu by každý dokázal na všechno v pokoji přesně ukázat prstem, kromě na hlavní postavu, Petera samotného. Proto se chci ujmout i tohoto úkolu a probrat také majitele všeho toho vyjmenovaného slavného majetku, Petera. U Petera je velký rozdíl mezi všedním a svátečním oblečením. Ve všední den nosí pracovní kombinézu, kterou lze s klidem označit za nerozlučnou, jelikož je Peter rozhodně proti, aby se ta chuděrka příliš prala. Nedovedu si pro to vymyslet jiný důvod, než že se obává, že by se tím jeho oblíbený oděv příliš opotřeboval a musel by být odložen. Buď jak buď, je teď čerstvě vypraný, a tak je opět vidět, že má modrou barvu. Kolem krku si uvázal modrý šátek, stejně nerozlučný jako kombinéza. Kolem pasu má silný hnědý kožený opasek a na nohou bílé vlněné ponožUkázka elektronické knihy, UID: KOS275158
100
Anne Franková
ky. Podle toho může každý, ať už přijde v pondělí, úterý nebo v kterýkoliv jiný pracovní den, Petera okamžitě poznat. Zato v neděli projde jeho oblečení obrozením. Pěkný oblek, pěkné boty, košile, kravata, no prostě dál to nemusím vyjmenovávat, vždyť každý asi zná slušné oblečení. Tolik o zevnějšku. O samotném Peterovi se moje mínění v poslední době zásadně změnilo. Dřív mi připadal hloupý a nudný, ale teď už není ani jedno, ani druhé, a každý mi dá za pravdu, když řeknu, že je teď ohromně příjemný. Jsem pevně přesvědčená, že je upřímný a štědrý. Skromný a nápomocný byl už vždycky a mně se zdá, že je mnohem citlivější, než by si kdokoliv pomyslel nebo by tušil. Má jednu zálibu, na kterou rozhodně nesmím zapomenout, a to jsou kočky. Pro Mouschi a Moffi by udělal první poslední a myslím, že ty dvě mu nahrazují mnohé z toho, čeho se mu nedostává v lásce. Strach taky nemá, naopak, a vůbec není tak klackovitý jako jiní chlapci jeho věku. Hloupý taky není ani trochu a hlavně paměť má podle mě, jak má být. Že je pohledný, nemusím nikomu vykládat, protože kdo ho zná, jistě to ví. Má nádherné vlasy, hustou hnědou vlnitou kštici, modrošedé oči a dál, no ano, popis obličejů byl vždycky má slabina, a tak sem po válce vedle fotografií ostatních obyvatel úkrytu vlepím i tu jeho, aspoň už nemusím nic popisovat perem.
Ukázka elektronické knihy