Karel Keslly Mazánek: Placen za život 2 „To je jen dočasné zdání, nedají ti už nikdy pokoj, jsi v jejich rukách už navěky!“ „Ale ty taky, ne?“ „Já už to mám za pár, tak to nějak doklepu, ale ty se máš na co těšit! A zmiz už, nemám na tebe náladu, akorát mi kazíš den.“ „Já?“ „Ano, ty!“ a tvor se otočil ke Kmitkovi zády, ani se nerozloučil a pelášil jinam. Kmitko dlouho dumal, ale ať přemýšlel, jak přemýšlel, nemohl za nic na světě přijít na to, co by tak Cestovka mohla udělat za kulišárnu do budoucna, když je teď její zaměstnanec a tedy má přístup ke všemu a pomáhají mu i další bytosti z Cestovky…
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275157
Karel Keslly Mazánek: Placen za život 2
Silvestr Ráno, když Lea vstala, se celý den točil kolem chystání na silvestrovskou bouři. Jak jinak lze nazvat zakončení roku pomalu s celým příbuzenstvem. Pavel si musel vzít v práci dovolenou, aby se všechno stihlo nachystat. Měla totiž dojet i jeho maminka, tak to muselo být tip ťop. Navíc si k tomu půjčil v práci služební auto. Výjimečně mu to šéf povolil, ale jinak auta musela zůstávat v podniku. S přípravami jim pomáhala i maminka Ley. Prvně nachystat chlebíčky, což znamenalo udělat alespoň tři pomazánky, nazdobit to a šup na mísu a pod sáček, aby to neokoralo. Pak se dělaly jednohubky, jedny s česnekovou pomazánkou, další se sýrovou, další s olivami… No prostě chystání až nad hlavu, Lea nevěděla kam dřív skočit a k tomu všemu došly suroviny. Tak Pavla poslala zajet do města, bydleli totiž na vesnici, a malý obchůdek, který tam byl, neměl to, co Lea chtěla. Došla jí totiž petržel a pažitka. Tak co naplat, Pavel musel jet. Lein brácha Luboš všechno utíral a uklízel, aby se tu nastávající Leina tchyně cítila jak v bavlnce a zas nehledala chyby a kde co. Vzal si pro jistotu i bílou rukavici a testoval na uklizeném, zda je pořádně utřený prach.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275157
Karel Keslly Mazánek: Placen za život 2 Podlaha se jen svítila, stromeček doznal také několika estetických změn, včetně toho, že se pod ním taky uklidilo, aby tam nebylo popadané jehličí. Luboš byl na to jako ras. Módu měl v oku a tak něco na stromečku přidal, něco oddělal, aby to bylo parádní. I Lea musela uznat, že stromeček vypadá líp, než když ho strojila sama. No jo, taky všude nedosáhla pořádně, dělala to ze schůdků, ale Luboš byl kus pořádného chlapa přesahujícího dva metry, takže s tím neměl problém. „Tak a je to. Jak se vám líbí?“ „No hotová pohádka…“ vyjukla Lea blažeností. „Nemám ho ještě posypat sněhem?“ „Jakým sněhem? Vždyť venku nic není a pak, roztálo by to.“ „Umělým, ty tydýtku!“ a zasmál se na Leu. „Radši ne, to by se nemuselo povést a pak by se blbě sundával.“ „Tak jo, v tom případě je to hotovka,“ načež poodkročil o kousek dál, aby se na to své dílo podíval ostrým zrakem a zkontroloval, zda je všechno tak jak má být. Ale shledal, že ještě je třeba o centimetr upravit řetěz, ale jinak už byl perfektní. Nemusel by se za to stydět žádný nóbl obchod. „Tak, teď ještě bábovku. Jakou uděláme, mami? Mourovatou, s rozinkami?“ „Jo, a máš rum? Kápneme tam trochu.“ „Jejda, ten už nemám. Spotřebovala jsem ho na cukroví.“ „Nevadí, brnkni Pavlovi, ať koupí, ať to stojí, co to stojí.“
100 Ukázka elektronické knihy