krajině, jaká je pro Bohuslän typická, ale jak jsme se dozvěděli, před 10 000 lety to byl ostrov patřící ke vzdálenému souostroví. Nadšený archeolog živě gestikuluje a vypráví mi, co se svými kolegy objevil: pozůstatky lovců delfínů, kteří žvýkali nejstarší žvý kačku na světě! K nálezu došlo v souvislosti s průzkumem před plánovanou vý stavbou nové silnice. Nálezy se nacházely hluboko, dobře chráněné v jílovitém sedimentu, a byly výjimečně dobře zachované. O tom, že by obyvatelé Skandinávie před 10 000 lety lovili delfíny, dříve nikdo nevěděl. Také ještě nikdo nikdy neobjevil tak starou „žvýkačku“. O dvacet let později mám možnost si s týmž archeologem promluvit znovu. Jmenuje se Bengt Nordqvist a na ten letní den v Huseby klev vzpomíná jako na největší mediální událost svého života. Vypráví, že to jeden z novinářů přišel s titulkem „nejstarší žvýkačka na světě“ a dobře odhadl, jaký to způsobí poprask. Díky žvýkačce se Huseby klev dostalo do celosvětových zpráv a Bengt Nordqvist později vydal nevelkou populárněnaučnou knihu té hož názvu. Bylo to tedy tak, že archeologové našli asi tucet kusů prysky řice, kterou tehdejší lidé nějak vyextrahovali z březové kůry. Na kouscích pryskyřice se našly otisky zubů, díky kterým víme, že ji lidé žvýkali – přesně jako moderní žvýkačky. Očividně pryskyřici žvýkali hlavně děti a dospívající, v některých případech dožvýkala pryskyřici dospělá osoba. Protože tahle pravěká žvýkačka se nežvýkala jen tak pro radost, byla to práce. Kousky pryskyřice měly praktické využití. Pod mikro skopem v nich vědci odhalili nepatrné zbytky dřeva z topolu osiky a zkroucených nitek. Tato vlákna, a dokonce i tvar pryskyřice na značují, že ji lidé používali k utěsňování lodí. Existují dobré důvody, proč se domnívat, že první dřevěné lodě ve Skandinávii byly vyro bené právě z topolového dřeva: topol totiž patřil k prvním vysokým silným stromům, které se po oteplení klimatu objevily.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275156
Na severu Evropy existuje tradiční typ lodi zhotovený z vydlaba ného kmene topolu, jehož švédské jméno reflektuje typ použitého dřeva*. Podle Nordqvista používali lidé z Huseby klev rané verze těchto lodí – šlo o dlouhá štíhlá plavidla, která velmi precizně tesali z kmenů stromů. Byly to nízké čluny, určitě poměrně vratké, ale vahadla jim přidávala na stabilitě. S porézním topolovým dřevem se dobře pracovalo, bohužel ale občas praskalo a pak bylo potřeba loď utěsnit pryskyřicí. Zbytky kostí z nejstarších vrstev z Huseby klev dokládají, že lidé lovili obrovské množství plískavic bělonosých. Tito kytovci z čeledi delfínovitých připlouvali v určitých částech roku ve vel kých skupinách k pobřeží. Ostrované lovili také tuleně kuželozubé, jeleny a dnes již vyhubenou alku velkou. Nalezené rybí kosti doklá dají lov tresky a mníka mořského. Vědci odkryli také velké množ ství mušlí slávek. Nejstarší nálezy z Huseby klev už nepocházejí z doby ledové, ale z mnohem teplejšího období. Pyl a dřevo z odkrytých vrstev uka zují, jak se vegetace postupně proměňovala. Nejprve vyrostla bříza, osika, olše, vrba, vrba jíva, jeřáb a borovice. Pak se začala stále více objevovat líska. Rozšíření lísky možná napomáhali i lidé, na vhod ných místech sázeli lískové oříšky do země a také káceli stromy, které příliš stínily. Za několik tisíc let budou okolním lesům domi novat listnaté stromy – duby, jilmy a lípy. S teplejším podnebím se zvýšila také teplota moře a v nálezech z Huseby klev se začínají objevovat zbytky ústřic. Podobné hromady ústřic a mušlí nacházejí archeologové při mnoha dalších sídlištích z tohoto období doby kamenné, zejména pak v Dánsku. Známe je pod názvem kuchyňské odpadní jámy (dánsky køkkenmøddinger). Některé z nich jsou obrovské – stovky metrů dlouhé a několik me trů hluboké.
* Lodě jsou ve švédštině označovány jako äsping a topol osika se švédsky řekne asp (pozn. překl.).
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275156
Tyto gigantické haldy odpadků by nás neměly zmást, ústřice sice mají velké lastury, ale člověk se jich nají dosyta jen stěží. Z jelena lze získat o dost více kalorií než z ústřic, ale odpadu ve formě kostí je méně. Dobře zachované nálezy z Huseby klev také naznačují, že v jídel níčku místních se objevovala i vegetariánská strava. Našly se zbytky planých jablek, šípků a trnek. A především nacházíme množství skořápek lískových oříšků pražených v ohni. Tyto výživné ořechy pravděpodobně představovaly jednu ze základních potravin a upra žené byly ještě lepší a snadněji se skladovaly. V usazeninách se zachoval také kus psího výkalu – 10 000 let staré psí lejno! Samotný pes však mezi nálezy nebyl. Ale u jezera Hornborgasjön ve švédském kraji Västergötland narazili archeolo gové na pozůstatky psů, které jsou zhruba stejně staré. Nejvíce do chovaná kostra je k vidění v muzeu ve městě Falköping a zřejmě šlo o dobře stavěného špice. Ve vykopávkách v Huseby klev byly nale zeny také lidské kosti a izotopové analýzy ukazují, že jejich majitelé se povětšinou živili tím, co jim poskytlo moře. V dnešní době není tak vysoký podíl mořských produktů ve stravě běžný, snad jen u ně kterých Inuitů v Grónsku, kteří si udrželi tradiční způsob života. Analýza DNA z kosterních pozůstatků z Huseby klev pokra čuje, ale není jasné, zda bude úspěšná. Z kostí a dobrého stavu zubní skloviny však můžeme usuzovat, že obyvatelé, kteří zde před 10 000 lety žili, překypovali zdravím a dobře se stravovali. Pravdě podobně po celý život jedli dobře vyváženou stravu. „Musel to být nejlepší z možných světů,“ shrnuje Bengt Nordqvist.
Že člověk mohl v Bohuslänu před 10 000 lety prožít dobrý ži vot, potvrzuje i nález „ženy z Österödu“. Její kostra se našla něko lik desítek kilometrů severně od Huseby klev, vedle záhumenku ve farnosti Bro, která dnes spadá pod samosprávnou obec Lysekil. Na
99
Ukázka elektronické knihy