Martínkovi se podařilo prospat celý let až do Londýna. Skřítek ho jemně šťouchal do zad, aby se probudil. Když si protřel rozespalé oči, uviděl rozzářený Londýn. Nejvíc ho fascinovalo Londýnské oko. „Paní Gigi, myslíte, že bychom měli chvilku času, abychom se svezli v Londýnském oku a prošli si pár zajímavých míst?“ prosil Martínek. „Já jsem na kole taky nikdy nejela,“ zajásala víla nad tím nápadem. „Je to největší vyhlídkové kolo v Evropě. Byl by to skvělý zážitek.“ Poletovala kolem koštěte a pozorovala ozářené kolo. „Rozhodně pro ostatní turisty,“ chechtal se skřítek. „Víla, Leprikón, čarodějnice a smradlavý kocour v jedné kabince je zcela běžná věc.“ „Ale paní Gigi by nás mohla zvětšit,“ bránila se víla. „Stejně to musí udělat kvůli soutěži. Pak bychom vypadali téměř normálně.“ „Martínku, jak moc chceš do toho kola?“ zajímalo čarodějnici. „Hrozně moc. Prosím.“ „Pak musíme nenápadně přistát,“ řekla paní Gigi a snesla se k tmavým břehům řeky Temže. Koště schovali u jednoho stromu a doufali, že ho nikdo neukradne. Pak paní Gigi mávla svou kouzelnou hůlkou a zvětšila vílu i skřítka. Víle ještě odčarovala křídla. „Můžeme jít,“ usmála se na všechny a vzala kocoura Smraďocha.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275148
Gramatika sice už nebyla víla, ale pořád na sobě měla vílí šaty, což v listopadovém počasí bylo trošku neobvyklé. Paní Gigi ve svém fialovém plášti s páchnoucím kocourem v náruči vždycky budila dost pozornosti. A pan Leprikón ve svém zeleném kabátku a čtyřlístkem za kloboukem byl nepřehlédnutelný. Martínek byl tak nadšený, že si nevšiml, jak se po nich lidé otáčejí a nevěřícně kroutí hlavami. Nastoupili do jedné z volných kabinek. Ostatní turisté raději vyčkali na další. „Oni kabinky nezastavují, aby lidé nastoupili?“ zajímalo Martínka. „Proč by to dělali,“ skřítek si narovnal klobouček a stoupl si, aby co nejlíp viděl. „Vždyť je to děsně pomalé.“ „Leprikón má pravdu,“ víla Gramatika vytáhla z kapsičky turistického průvodce. „Píše se tady, že jedna otáčka kola trvá třicet minut.“ „To se stihneme nasvačit, ne?“ skřítek koukal na paní Gigi. „Ve vašem plánu stálo, že máte na starosti svačinu.“ Čarodějka se usmála. „Myslela jsem na všechno.“ Z kapsy pláště vytáhla tři banány. „To je všechno?“ Pan Leprikón vypadal zklamaně. „Mám tady ještě česnekovou klobásu.“ „Ne, děkuji, banán postačí!“ Skřítek si ho rychle vzal a znovu se zadíval ven.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275148
Martínek byl výhledem fascinovaný. „Jak vysoko se kabinka dostane?“ Víla si taky vzala banán a znovu nahlédla do knížky. „Píšou, že do 135 metrů.“ Celý nádherný Londýn, ozářený miliony světel, měli jako na dlani. Martínek si říkal, že na ten pohled nikdy nezapomene. Tiše město pozorovali. Když vyšli z kabinky, první promluvila víla Gramatika: „Kam půjdeme teď?“ Paní Gigi mávla kouzelnou hůlkou a na chvíli zmizeli ve fialové mlze. Když se mlha rozestoupila, stáli před obrovským palácem. „To je Buckinghamský palác, že?“ víla s úžasem sledovala britskou vlajku, která se třepotala ve větru. „A královna je nejspíš doma.“ „Tomu říkám domek,“ chechtal se skřítek. „Kolik to má asi pokojů?“ „To vím úplně přesně,“ víla se zářivě usmála. „V královském paláci se nachází osm set překrásně vyzdobených pokojů, včetně padesáti dvou ložnic a šedesáti osmi koupelen. Také tam mají svoji vlastní kapli, poštu a kino.“ „Oni tam mají svoje vlastní kino?“ Martínek udiveně hleděl na obrovskou budovu. „Ano, mají,“ pokyvovala hlavou paní Gigi.
100 Ukázka elektronické knihy