postupně zcela uvolnila a rychle se přistihla, že se v Charlesově společnosti dobře baví – stejně jako kdysi. Bylo tak snadné se s ním cítit skvěle, když on chtěl. Uměl být velmi okouzlující. Skoro jí bylo líto, když dojedli a museli se rozloučit, protože na něj čekaly povinnosti. Doprovodil ji ke dveřím a ona mu poděkovala za oběd. „Já děkuju za společnost,“ usmál se na ni. „Přijď zase brzy.“ To nemusíš mít obavy, pomyslela si a vesele přikývla. Když vyšla na chodbu a dveře se za jejími zády zavřely, hluboce si oddechla. V duchu milionkrát děkovala Arrgisovi. Nebýt jeho rady, nejspíš by se sem nikdy neodvážila. Chtělo se jí tancovat radostí. „Val?“ Až když vyslovil její jméno, si všimla Gariana, který stál opřený o zeď vedle jednoho z oken kousek od ní. Její srdce na několik vteřin přestalo tlouct – a pak se rozjelo jako o závod. Přiběhla k němu a vrhla se mu kolem krku. Nebyla schopná nic říct, chtěla jen cítit jeho vůni a jeho objetí. Chvíli trvalo, než si všimla, že něco nebylo v pořádku. Ve způsobu, jakým ji k sobě tiskl, cítila podivnou odtažitost. Překvapeně uvolnila své sevření a zvedla hlavu, aby se mu mohla podívat do očí. Jeho obličej byl velmi bledý. „Co tady děláš?“ zeptal se jí nesouhlasným, až podrážděným tónem. „Chyběl jsi mi.“ Jeho výraz trochu změkl. „Ty mně taky, ale tady to pro tebe není bezpečné.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275018
Vallence se pousmála. „Neměj obavy. Tvůj otec je rád, že tu jsem, a dokud budu dodržovat jeho pravidla – což mám v úmyslu – můžu sem chodit, jak často chci,“ odpověděla rozzářeně. Sama tomu stále nemohla uvěřit. Už nemuseli být jeden bez druhého. Mohli se vídat tak často, jak jen chtěli. Garianova reakce ale nebyla taková, jakou očekávala. Zaraženě na ni hleděl. „Chceš mi říct, co se děje?“ zeptala se ho s počínající nervozitou. „Protože já jsem myslela, že budeš rád, že mě vidíš, a teď to tak úplně nevypadá.“ Garian vzal její ruce do svých a zavrtěl hlavou. „Tak to není, Val, víš dobře, že jsem rád, že tě vidím.“ Vyhýbavost v jeho chování byla ale velmi očividná. „Tak co se děje?“ Viděla, jak zaváhal. „Už mi to řekni, protože tohle bolí snad ještě víc, než když jsme se neviděli,“ zvolala frustrovaně. „Doufal jsem, že mě poslechneš, když jsem tě žádal, aby ses o nic nepokoušela sama. Měla jsi počkat, až tě budu kontaktovat.“ Jeho slova jí absolutně nedávala smysl. Předtím přece šlo o to, aby se znovu nedostala do problémů s Charlesm, nebo ne? Ale problémy se nekonaly, tak co mu vadilo? „Nerozumím ti,“ řekla strnule. „Teď není vhodná doba, abychom se vídali.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275018
Val na něj hleděla. Pak zavřela oči a zavrtěla hlavou, jako by se pokoušela probrat z podivného snu. Když se na Lovella znovu podívala, jeho pohled byl odměřený. „Co se děje?“ zeptala se ho znovu se zoufalou naléhavostí a pokusila se ho vzít za ruku, ale on se jí jemně vysmekl. „Už jsem ti to řekl. Neměla jsi sem chodit.“ Pohladil ji po tváři. „Musím běžet, čekají na mě kvůli tréninku.“ A aniž čekal na její odpověď, otočil se a odešel. Vallence se za ním dívala s pocitem, jako by jí něco hodně těžkého leželo v žaludku. Takhle si jejich shledání opravdu nepředstavovala.
100 Ukázka elektronické knihy