Šest let jsem chodil jenom na dlouhé vzdálenos ti. Začal jsem s nimi v pětadvaceti a v jednatřiceti jsem měl znovu pocit, že se můžu pustit do něčeho kratšího. Za ty roky jsem se naučil hodně o tom, co je to radovat se z mála. Chůze je založená na jednoduchých radostech. Čím je túra delší, tím důležitější je cestovat na lehko. Ale i na nedělní výlet si s sebou nejraději beru jen to nejnutnější. Třeba termosku, svačinu a svetr navíc. Trvalo mi hodně dlouho, než jsem pochopil, že kousek čokolády chutná líp než celá tabulka. Cítím se dobře, svobodně, když si nesu na zádech všechno, co budu k životu po dobu těch několi ka hodin nebo dnů na cestě potřebovat. Můžu se pak najíst nebo vyspat, kdekoli se mi zlíbí, kdy koli chci. Další den mě v osm ráno nečeká žádná schůzka a nemusím nakupovat jídlo na večeři. Jediné, co mi během té doby chybí, jsou dotyky. Nechat se obejmout nebo se těsně přitulit. Řadu svých zvyků při dlouhých cestách necháváme doma. Zároveň nás ale těší uvažování o tom, co 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274946
skutečně potřebujeme. Že musíme rozlišovat mezi tím, co mít musíme, a tím, co bychom si přáli, protože je to příjemné. Mám dojem, že většina lidí podceňuje naši schopnost přežít jen se spacá kem, teplou bundou navíc, kastrůlkem, sirkami a dostatkem jídla. Pokud budete tvrdit, že s tak málem není možné přežít, a já budu tvrdit opak, máme pravděpodobně pravdu oba. Jedna z největších radostí, kterou jsem za svůj čtyřiapadesátiletý život zažil, je pořádně se za hřát poté, co jsem na kost prochladl. V lesích Øst marky a na dlouhé túře. „Vzdálenost mezi pek lem a nebem je tady na severu krátká,“ prohlásil Børge Ousland v zimě 1990, když jsme spolu na lyžích mířili k severnímu pólu. Nejkrásnější pocit je, když vás mráz konečně pustí ze spárů. Popí jel jsem pak ve vytopené místnosti před krbem dobré šampaňské, ale v podstatě to možná bylo zbytečné – když je vám v zamrzlé krajině zima, stejně nic nechutná líp než horký toddy. Jakmile nevíte, co vás během chůze může po tkat, jste nejistí. Podle mého je to zdravé. Mozek 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274946
se soustředí a nikdo z těch, kteří se vám pokou šejí dovolat, netuší, kde jste. Nežijete skrze druhé. Na okamžik zapomenete na zbytek světa. Dokud kladete jednu nohu před druhou, na minulosti a budoucnosti příliš nezáleží. Když jsme s Børgem mířili na sever, trvala naše cesta padesát osm dní. Neměli jsme žádné zvlášt ní vybavení, jenom dvanáct set padesát tři gra mů náčiní. Co se během cesty rozbilo, to jsme si opravili. Nalomila se mi podrážka lyžařských bot. Praskla mi stolička. Prošoupaly se mi jedny vlněné rukavice, ale každý večer před spaním jsem si je pracně zašil. Třebaže jsem měl prsty rozpraskané mrazem a suchým vzduchem, měl jsem dobrý pocit z toho, že dokážu protahovat vlněnou nit tam a zpět, dokud díry nezalátám. Nehřál mě jen pocit, že mám rukavice na příští den, ale i uspokojení, které pociťujeme při opra vování vlastních věcí. Jedli jsme každý den to samé. Když s sebou táh nete všechno jídlo na takřka dva měsíce, řešíte co nejvyšší obsah kalorií na gram: vločky, tuk, čo 100 Ukázka elektronické knihy