Roman Bureš
doby zaslechli průzkumná letadla. Rusko je však tak obrovité, že není problém se v něm beze stopy ztratit. A to dokonce i tak blízko Zdi. Nejnebezpečnější byla noční plavba přes jezero. Nyní se nacházeli asi dvacet kilometrů od nejsevernějšího říšského města Hitlerburgu a od samotné Zdi, která přetíná Karelskou šíji. Šíje je plná potoků, jezer a močálů, a velmi řídce osídlena. Těch pár vesnic hravě obešli. Možná už po nich ani nikdo nepátrá. Fašistický režim ve Finsku byl mnohem liberálnější než ten německý a občas dělal svému jižnímu sousedovi naschvály. Nebýt tlup Rudých, mohli by se na finské půdě cítit celkem bezpečně… Kowalski zapnul satelitní vysílačku. „Charlie jedna volá Alfu.“ Sluchátka zadrnčela a Kowalski si vyslechl nové rozkazy. Bezděčně přitom zatínal čelisti. Když spojení přerušil, svolal muže. Rozestoupili se kolem něj do půlkruhu. „Změna plánu. Budeme muset pod vodu.“ Vojáci zabručeli. „Jak to zvládnou oni?“ píchl jeden z nich prstem k trojici sedící pod břízami. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274870
Říše
„Buď to zvládnou, nebo zemřou,“ pokrčil rameny Kowalski. „Kapitán říká, že po něm jde Kriegsmarine.“ Vzájemné provokace amerických a německých plavidel a letadel patřily ke koloritu studené války. Od Karibské krize si však obě strany dávaly bedlivý pozor, aby nedošlo ke střelbě ostrými. Dnes už to možná neplatí… „V zálivu se to může rozjet každou chvíli,“ pronesl seržant Onischuck, který měl po Kowalském druhou nejvyšší hodnost. „Možná už ve válce jsme, ale nám to nikdo neřekl.“ Deset Tuleňů a tři slovanští podivíni pokračovali na západ. Kowalski se záměrně vyhýbal slovu mutant; příliš mu to zavánělo sci-fi, které z duše nesnášel. Za pár hodin už budeme v bezpečí, ujišťoval se v duchu. A pak mě čeká válení na plá ži, popíjení tequily a svádění mexických krásek. Anebo také ne. Možná už ho čekají rozkazy, které ho odvelí do Perského zálivu. Možná už ho čeká hrob kdesi v íránské poušti… Nedělej si s tím hlavu, jestli to v Zálivu spadne, bude to konečná pro všechny. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274870
Roman Bureš
Po pár kilometrech les zhoustl a břízy vystřídaly smrky. Narazili na rozbahněnou lesní cestu, přešli ji a vnořili se opět do lesa. Kowalski poprvé ve vzduchu ucítil moře. Srovnal krok s Alexandrem. „Umíš plavat?“ „Jasně, že umím…“ „A už jsi viděl moře?“ „Co chcete?“ zeptal se bez okolků Alexandr. „Něco, co se ti možná nebude líbit.“ „Myslíte něco horšího než tohle,“ máchl rukama a unaveně je zase spustil. „Jo,“ přikývl Kowalski. „Vyzvedne nás loď. Ale je trochu zvláštní, dokáže plout pod vodou.“ Alexandr na to nic neříkal. Kowalski nevěděl, jestli je to dobře, nebo špatně. „Průšvih je, že za ní musíme dolů, pod hladinu.“ Stále žádná reakce. „Nasadíš si takovou masku. Budeš přes ni normálně vidět, v puse budeš mít trubici, skrze kterou budeš dýchat.“ Podíval se na chlapce. Alexandr nehnul brvou. Buď nechápal, co po něm chce, anebo trucoval. „Nebudeš nic dělat, jen si dáš ruce přes prsa a já tě dotáhnu k průlezu.“ 100
Ukázka elektronické knihy