98
Laurence Anholt
matku. Ale ona mi tu lásku nikdy, nikdy nevrátila a to mě strašně… štvalo!“ vyrazil ze sebe se skleněným pohledem skrz zaťaté zuby. „Nenáviděl jste ji,“ prohodila Shanti. „Vidíte, už je to zase tady. Vkládá mi do úst svoje slova a vymýšlí si důkazy, kde sama chce. Podívejte se, já vím, koho chcete najít – nějakýho ubohýho feťáka, který zamordoval svou matku, protože ho v dětství nekojila a nemazlila se s ním. Prošel jsem terapií. Jo, Kristal nebyla perfektní. Ale byla sakra dobrá, geniální, géniové si možná nedokážou pomoct, že jsou, jací jsou. Dělal jsem, co jsem mohl, abych se o ni postaral. Táta taky. A nezabil… NEZABIL jsem ji, kurva.“ „Takže kdo myslíš, že to asi udělal, Arte?“ zašeptal Caine. Artovi poklesla ramena. „To je tvoje práce, kámo. Jsi za ni placený. Ty to musíš rozlousknout.“ Caine nehnul ani brvou. „Vedeš si dobře. Opravdu jsi nápomocný. Já ale chci, aby ses zamyslel a vrátil se trochu zpět, do doby před několika lety nebo týdny. Nenapadá tě někdo, kdo by mohl mít na smrti tvé matky zájem?“ „Poslouchejte, matka dokázala lidi akorát nasrat. To je všechno, co dělala. Byla skvělá profesionální nasíračka. Srala lidi v Dánsku. Srala lidi ve Falmouthu, celou svou kariéru lidi jenom srala. Ale odpověď zní ne…, nemůžu přijít na nikoho, kdo by zašel tak daleko.“ „Mám pro vás jednu důležitou otázku, Arte,“ ozvala se Shanti. „Pohádal jste se s matkou v galerii před začátkem výstavy?“ „Nevím, kurva. Možná. Pořád jsme byli v sobě. Ale Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274851
Smrt jako umění 99 ne…, moment. Já ji v galerii vůbec neviděl. Po pravdě, ten den jsem ji viděl jenom jednou, a to když plavala v té nádrži.“ „Jste si tím jistý?“ „Stoprocentně.“ „Dobrá. Víte, ráda bych vám něco ukázala, pokud vám to nevadí,“ nadhodila Shanti, otevřela notebook a natočila ho tak, aby všichni viděli. „Co to je?“ „Minutku…, správně, tohle je záznam z jedné z bezpečnostních kamer. Jsme v galerii Masný hák v den výstavy. Nějaký muž a žena přicházejí do galerie v 18:30. Čas vidíte na obrazovce nahoře. Hádají se, viďte, Arte? Není to tak? Co vy na to?“ „Nevím. Kamera je příliš vysoko.“ „Ale jste to vy, ne? Kamera zabírá vaši tvář.“ Art se na své plastové židli nervózně zavrtěl a jeho tvář získala o stupeň světlejší odstín šedi. „Pěkně tady vyvádíte, a ačkoli nemáme k dispozici zvuk, vsadila bych se, že jste křičel. Jako jste křičel toho večera i na mě.“ „Polib si, čubko.“ „Navíc do té ženy strkáte, držíte ji za rameno a velice agresivně s ní cloumáte. Kdo je ta žena, Arte? S kým se to hádáte?“ „Můj klient už nemá žádné doplňující komentáře. Kvalita záznamu je špatná. Osvětlení v galerii je nedostatečné a v každém případě většina záběrů té ženy je zezadu. A vy dobře víte, že takový důkaz je u soudu nepřípustný.“ „Nepřípustný? Souhlasíte, že se díváme na pana Havfruena – který právě kategoricky popřel, že se s matkou Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274851
Laurence Anholt
100
v galerii potkal –, jak se velice agresivně hádá s drobnou ženou s nápadnými blond vlasy, v krátkých bílých krajkových šatech a červených martenskách? Tohle vidíme na monitoru?“ „Není to tak, jak si myslíte,“ zamumlal Art Havfruen. „A teď pozorně sledujte tohle. Tady vybíhá ven. A tohle jsou ty její boty. Na prahu zakopne a téměř spadne. Je z vás úplně vyděšená, Arte.“ „Tak jak se vám líbilo moje malé filmové představení?“ zeptala se Shanti, když se vrátili do kanceláře. „Silný kalibr, co? Slyšel jste, jak odpovídal?“ „Určitě pozoruhodné,“ pokýval Caine hlavou. „Já se ale stále přikláním k verzi, že to neudělal.“ „Pozoruhodné? To je bomba, Caine! Co tím myslíte, že to neudělal? Jsem tady snad jediná, komu slouží zrak? Copak jste neviděl tu agresivní potyčku s Kristal? Je to jasný jak facka.“ „Souhlasím, nevypadá to dobře. Ale Callum Oak přiznal, že se hádali skoro pořád, takže Art si možná zrovna na tenhle incident nevzpomněl. Neviděli jsme ho, jak matku vraždí, Shanti. A nevím, jestli jste si všimla –“ „Samozřejmě že jsem si sakra všimla. Mluvíte o té nádrži v pozadí, a jak se zdálo, byla v ní figurína.“ „To znamená, že Kristal byla v půl sedmé stále naživu. Pokud ji Art zavraždil – vlastně, kdokoli ji zavraždil –, viděli bychom, jak figurínu vytahuje a nahrazuje ji Kristaliným tělem.“ „To já vím, Caine, je to neuvěřitelně zvláštní. Jako zatracený Harry Houdini.“ Shanti se v kanceláři nepokrytě majetnicky pohoUkázka elektronické knihy