98
NEIN!
používají k zamaskování nedostatku nadšení. Pak byl vyprovozen zpátky do zahrady na Downing Street, odkud vyrazil přes Horse Guards Parade vstříc londýnské noci, zmatený a znepokojený Halifaxovou podivnou reakcí. A právem. Halifax mu totiž neřekl, ačkoli to již tou dobou jistě věděl, že se Neville Chamberlain rozhodl Hitlerovým požadavkům na anexi Sudet vyhovět. „Nemohli jsme k vám být tak upřímní, jako jste byl vy k nám,“ řekl Halifax později Kordtovi. To už však byla škoda napáchána. V neděli 11. září, čtyři dny po Kordtově druhé návštěvě Downing Street č. 10, odcestoval Vansittartův tajný vyslanec A. P. Young do Švýcarska na další setkání s Carlem Goerdelerem v Curychu, svolané na naléhavou žádost samotného Goerdelera. Oba muži se sešli v hotelu St. Gotthard, načež vyrazili na procházku Belvoirským parkem, kde mezi květinovými záhony a pečlivě upravenými trávníky zalitými podzimním sluncem dvě hodiny diskutovali o nadcházející válce a o způsobech, jak by jí bylo možné zabránit prostřednictvím britsko-francouzských koaličních sil, podpořených pučem a odstraněním Hitlera. Téhož večera, zatímco svět balancoval na pokraji druhé světové války, se Goerdeler na curyšském nádraží rozloučil s Youngem slovy: „Nikdy nezapomeňte, že poslední bitvu vyhrajeme my.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274848
7
„Všechny naše krásné plány“ Ve středu 28. září 1938 se v Hohenzollerndammu, na velitelství třetího armádního sboru wehrmachtu, v brzkých ranních hodinách shromáždila ozbrojená úderná jednotka, po svém vůdci nazývaná Komando Heinz. Její hlavní úkol spočíval v obraně Berlína. Jednotka se skládala z padesáti nebo šedesáti nejrůznějších existencí, od důstojníků Abwehru a wehrmachtu přes ozbrojené civilisty a státní úředníky až po studenty. Pod velením bývalého nacistického lupiče a sériového revolucionáře Friedricha Wilhelma Heinze se tito muži, vybaveni zbraněmi podle pokynů admirála Canarise, právě chystali k akci. „Ticho berlínského úsvitu,“ poznamenal později jeden reportér, „narušovalo pouze cvakání zásobníků karabin a automatických pušek.“ Rozkazy zněly jasně: zatknout Adolfa Hitlera v okamžiku, kdy vydá rozkaz k napadení Československa, a odvézt ho do nedaleké nemocnice. Tam diktátora prohlédne psychiatr doktor Karl Bonhoeffer, otec známého teologa, který jej dle dohody prohlásí za šílence a nechá zavřít do ústavu pro mentálně choré. Avšak někteří členové komanda neměli v úmyslu nechat Hitlera dojít tak daleko. Tajně a pod přísahou se zavázali, že ho ve zmatku, který po jeho zatčení zcela jistě propukne, raději zabijí. Jejich mise nebyla na první pohled příliš obtížná. Hitlera v kancléřství střežilo vždy jen patnáct ozbrojených vojáků SS. Velké dvojité dveře budovy měly být tajně otevřeny zevnitř jedním ze spiklenců působících na ministerstvu za-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274848
100
NEIN!
hraničí, aby útočící strana měla snadnější přístup. Rovněž měly být všude kolem budovy rozmístěny případné posily. Na ministerstvu zahraničí a na ministerstvu vnitra si protinacističtí diplomaté a úředníci opatřili zbraně, připraveni sehrát svou roli. Ostatní záložní síly, tvořené malými skupinkami důstojníků, měly čekat v soukromých domech a apartmánech po celém Berlíně stejně jako skupina mužů v secesním domě na Eisenacher Strasse 118, v těsné blízkosti vládní čtvrti. Jeden ze spiklenců tehdy sebejistě řekl svému bratrovi: „Dnes večer zatknou Hitlera.“ Tato sebedůvěra pramenila především z aktérů převratu. Mezi těmi, kdo proti Vůdci hodlali pozvednout zbraň, byl náčelník německého štábu a jeho předchůdce, vrchní velitel wehrmachtu, političtí a operativní velitelé berlínské policie, hlava berlínské armádní čtvrti a jeden z jeho podřízených, státní tajemník ministerstva zahraničí, vedoucí ministerské kanceláře, prezident Říšské banky, vysoký úředník německého velvyslanectví v Londýně, další z ministerstva spravedlnosti a Hitlerův osobní tlumočník.12 Převrat byl naplánován do posledního detailu. O dva týdny dříve, 14. září, po několika dnech strávených podrobným průzkumem všech důležitých míst, proběhl na papíře nácvik všech složek převratu, které zahrnovaly obsazení klíčových berlínských policejních stanic, ozbrojené převzetí státních bezdrátových vysílačů, telefonních a rozhlasových zařízení a v neposlední řadě také obsazení Hitlerovy kanceláře a klíčových ministerstev. Po skončení nácviku generál Erwin von Witzleben, velitel berlínské posádky a de facto vůdce převratu, prohlásil, že fáze příprav je hotová. Nyní tento propracovaný plán zbývalo jen provést. 12
J menovitě generálové Franz Halder a Ludwig Beck, generál Walther von Brauchitsch, hrabě Wolf von Helldorf, hrabě Fritz Dietlof von der Schulenberg a Arthur Nebe, generál Erwin von Witzleben a Walter Brockdorff-Ahlefeldt, Ernst von Weizsäcker a Erich Kordt, Hjalmar Schacht, Theo Kordt, Hans von Dohnányi a Paul Schmidt.
Ukázka elektronické knihy