Stárnutí a chůze
Krtci žijí každý ve svém teritoriu a dobře jej znají: v podzemní tmě se orientují po paměti a přesouvají se vysokou rychlostí. Obživu patrně hledají střídavě v různých částech své soustavy podzemních chodeb, nejprve za den vyjedí všechnu potravu v jedné oblasti a pak se přesunou jinam. Jsou hbití a mazaní. Když jim chodbu naruší chytač nebo nějaký predátor, ze strachu ji zahradí, přesunou se v rámci téže sítě tunelů jinam a začnou budovat nové chodby a vyhrnovat nové krtiny. Když se jim do chodby prohrabe lasička nebo hranostaj a jdou jim po krku, krtci se dají na útěk a chodbu za sebou urychleně zasypávají. Pokud se krtek mimo období páření střetne tváří v tvář s jiným krtkem a nerozhodne se ustoupit, bude s ním bojovat, dokud jeden z nich neutrží smrtelná zranění a neodvleče se zemřít někam do ústraní. Boj je zkrátka součástí samotné podstaty
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274830
teritoriálních zvířat. Poražený s největší pravděpodobností pojde na vnitřní zranění, protože krtčí krev má velmi nízkou srážlivost, kvůli čemuž krtci vykrvácejí i ze sebemenší ranky. Občas se stane, že se jeden krtek náhodou proboří do chodby druhého — to pak na sebe ze svých přilehlých soustav pisklavě volají, aby si pojistili, že se nebudou muset utkat, asi jako když cyklisté na cestě do práce kolem řeky cinkají na zvonky, aby předešli srážce. Přes léto si pod povrchem zahrady může spokojeně žít malé i větší množství krtků, aniž to někdo tuší, ale v zimě se ochladí, žížaly zalezou hlouběji pod zem, a protože se potrava hůře shání, krtci začnou své teritorium rozšiřovat. To je čas, kdy si mě lidé nejvíce žádají, protože se na místech, která bývala hezky rovná a nenarušená, najednou objevují čerstvé krtince. Dospělí krtci se jenom výjimečně odváží na povrch. Na povrchu, mimo své chodby, jsou pomalí, lákavě šťavnatí a zranitelní a rychle je něco sežere. Kde jsou krtci, tam bývají i vrány a další ptáci, kteří čekají, až krtci lovící v hlubinách půdy vyženou žížaly nad zem. Když se ovšem dravcům naskytne příležitost, nepohrdnou ani samotným krtkem. Kočky a lišky mívají ve zvyku číhat u pohybujících se krtinců a vrhnout se do útoku, jakmile krtek vystrčí pracky.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274830
Většina krtků tedy putuje po zemi jenom tehdy, když v mládí zjara opouští hnízdo. Odbatolí se do dostatečné vzdálenosti od svého domova, pak se zavrtají do země a pustí se do hloubení vlastní soustavy chodeb — pokud ovšem nemají štěstí a nenatrefí na nějakou existující, kterou její tvůrce opustil. Nikdo nemá ponětí, jak mohou vědět, že už jsou od svého rodiště dostatečně daleko. Jak si vlastně zvířata volí svá teritoria? Osobně se domnívám, že krtci při tom používají čich: jakmile se vytratí vůně domova a ve vzduchu není cítit žádný cizí krtek, začnou hrabat. Ještě to nikdy nedělali, takže jim k tomu dopomůže buď instinkt, nebo zoufalá snaha uniknout predátorům. Mimoto jsem slyšel také o krtcích, kteří byli v období sucha nalezeni v trávě na místech, kde byla půda obzvlášť mělká a vyprahlá. Možná hledali vodu nebo jídlo. A prý občas chodí po zemi v době páření, ale na vlastní oči jsem to neviděl. Mé vlastní teritorium, v okolí jižního Walesu a hrabství Vale of Glamorgan, z většiny tvoří úrodná a hluboká zemědělská půda, takže krtci zůstávají pod zemí. V podzemí nehraje den a noc žádnou roli. Krtci podle všeho žijí v rytmu čtyřhodinových cyklů, čtyři hodiny se věnují krmení a pak čtyři hodiny spí v jednom ze svých několika hnízd
98 Ukázka elektronické knihy