vyděsilo. Jobs vsadil všechno na pouhé čtyři produkty, zatímco jeho konkurence jich dodávala desítky. Kdyby kterýkoliv ze čtyř počítačů selhal, položilo by to celou společnost. Jeden z členů představenstva prohlásil, že plán je „sebevražedný“[163]. To, s jakým nasazením se Jobs pustil do transformace Applu, hraničilo s mánií. Jeho sousedé v Palo Altu[164] mluvili o tom, že když si šli večer zaběhat, zřídkakdy míjeli Jobsův dům, aniž by viděli stále stejný obrázek: Steve za okny zírá na obrazovku počítače a píše nekonečné e‑maily. Než se vrátil zpět do Applu, byl už z Jobse miliardář, a to díky skutečnosti, že se z Pixaru stala o pár let dříve veřejně obchodovatelná společnost. Ale přesto musel dokázat, co v něm je. Vracel se nakonec do společnosti, která ho před více než desetiletím vykopla. Po většinu 90. let se technologicky orientovaná média radostně zabývala jeho selháními, hovořila o něm jako o hvězdě, jež zazářila a zase zhasla. Navíc jeho práce v NeXT nedosáhla takových komerčních výsledků, v jaké doufal. Jobs věděl, že v Applu musí dojít k velkým změnám, a usilovně se snažil o jejich dosažení. Krátce po svém návratu a nástupu do pozice CEO poslal zlomyslný zaměstnanec[165] falešný e‑mail, kde se vydával za Job-
[163] P. Burrows a R. Grover, „Steve Jobs‘ Magic Kingdom“ (Kouzelné království Steva Jobse), Bloomberg Businessweek, 6. února 2006, zobrazeno 13. září 2018, www.bloomberg.com/news/articles/206-02-05/steve-jobsmagic-kingdom. [164] Alan Deutschman, The Second Coming of Steve Jobs (Druhý příchod Steva Jobse) (Milsons Point, NSW: Random House International, 2001), 261. [165] Yukari Iwatani Kaneová, Zakletá říše: Apple po Stevu Jobsovi (London: William Collins, 2015).
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274731
se a parodoval jeho názory, že zaměstnanci Applu jsou „líní a mohou za situaci, v níž se Apple nachází“. V e‑mailu stálo, že zaměstnanci teď budou „muset platit za vodu v občerstvovacích fontánkách firmy“ a že jim bude odečten z výplat „kyslík, který vydýchají za osm hodin v práci“. Steve za necelou půlhodinu poslal pravý e‑mail. „Jsem pro každou legraci,“ napsal tam. „Ale musíme se soustředit na budoucnost, abychom z této společnosti udělali lepší místo. S pozdravem Steve.“ Zlomyslný zaměstnanec dostal vyhazov. Jobs se pokoušel změnit kulturu v Applu, u jednoho člověka po druhém. Ale způsob, jakým společnost transformoval, byl mnohdy vnímán jako arogantní. Některým lidem se zdálo, že těm, kdo pro něj pracují, nutí vlastní životní styl. Očekávala se vyčerpávající pracovní doba[166], v areálu One Infinite Loop bylo zakázáno kouření a v jídelně Applu se začala objevovat jídla typická pro Steva, spousta z nich na bázi tofu. Kromě zjednodušení nabízených produktů Apple změnil kulturu v rámci firmy. Jobs věděl, že klíč k budoucímu úspěchu leží v reformě provozního odboru, který spravoval výrobu a v předchozích letech se potýkal s jedním problémem za druhým. Spoustu let měla společnost potíže správně předpovědět, jaké požadavky budou mít zákazníci na jejich nové počítače. V roce 1993 byla zavalena[167] nadbytečnými zásobami notebooků PowerBook, jež [166] Alan Deutschman, The Second Coming of Steve Jobs (Druhý příchod Steva Jobse), 257. [167] James Daly, „Apple Excess Inventory Spawns Macintosh Auctions“ (Nadbytečná zásoby Applu příčinou aukcí Macintoshe), ComputerWorld, 15. listopadu 1993, k dispozici na Google Books, books.google.com/books?id=Od_7AEHBZvgC&pg=PA61&lpg=PA61#v=onepage&q&f=false.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274731
nebyly ani zdaleka tak oblíbené, jak Apple předpověděl. Ještě větší katastrofa vyplynula v roce 1995 z hrubého podcenění poptávky na přístroje Power Mac příští generace, firma byla při zadávání výrobních objednávek až příliš zdrženlivá. Prognózy byly příliš nízké[168], v dodavatelském řetězci nepanovala dostatečná flexibilita, a následkem této skutečnosti se Applu nepodařilo dodat zákazníkům dostatek přístrojů. Předobjednávky na nové stroje[169] Power Mac byly v roce 1995 velmi působivé, šlo o prodej 150 000 počítačů dříve, než jediný z nich někomu přistál na stole. První přístroj zaznamenal obchodní úspěch i ze strany kritiků. Ve čtyřhvězdičkovém hodnocení časopis Macworld popisoval Macintosh 6100/60 následovně: „Nejenže Apple konečně znovu získal[170] onen výkonnostní náskok, o který přišel před osmi lety, kdy se objevil PC používající CPU 80386 od Intelu, ale dokonce se posunul ještě dál.“ Byl to ten samý rok, kdy do světa PC vtrhly Windows 95, takže pomyšlení na to, že Macy drtí konkurenci, byla pro Apple bojující o život skvělá zpráva. Stejně jako výborné prodeje. Během prvního roku na trhu se stal Power Mac jedním z nejlépe se [168] Mike Langberg, „1995: Is Apple Walking the Wrong Path?“ (1995: Kráčí Apple špatným směrem?), Mercury News, 2. října 1995, zobrazeno 13. září 2018, www.mercurynews.com/2014/08/29/1995-is-apple-walking-the-wrong-path. [169] Tom Quinlan, „Power Macs as Instant Hit with Apple’s Core Following“ (Power Mac okamžitým hitem, hned po něm Apple’s Core), Infoworld, 21. března 1994, dostupné na Google Books, books.google.ca/books?id=DTsEAAAAMBAJ&lpg=PA22&pg=PA33#v=onepage&q&f=false. [170] „Power Macintosh 6100/60“ (recenze), Macworld, č. 9406, červen 1994, k dispozici na archive.org/stream/MacWorld_9406_June_1994#page/n57/model/2up, zobrazeno 13. září 2018. Ukázka elektronické knihy
100