Červený trpaslík | Nekonečno vítá ohleduplné řidiče
„Ale Rimmera??“ „Provedl jsem pravděpodobnostní studii,“ lhal Holly, „a ukázalo se, že Rimmer je ten absolutně nejlepší člověk, který tě udrží při smyslech.“ „Rimmer?“ Hollyho hlava bez těla se naklonila kupředu, jako by přikývla. „Proč ne Petersen?“ „Člověk, který si koupí elegantní čtyřiadvacetipokojovou rezidenci plnou metanu na měsíci bez kyslíku, jehož jedinou výjimečností je skutečnost, že se točí v opačném směru než jeho mateřská planeta – vážně bys ode mne čekal, že bych mohl přivést někoho takového, aby tě udržel při smyslech? Při božským Kájovi – ten se nedokázal udržet při smyslech sám, natož aby pomohl někomu jinému.“ „Jo, ale aspoň jsme měli pár společnejch věcí.“ „Jediná věc, kterou jste měli společnou, spočívala v oboustranném zájmu o konzumaci absurdního množství alkoholu.“ „Selby? Chen?“ „Totéž.“ „A co Krissie?“ „Dave, vždyť se s tebou rozešla.“ „Ale Rimmer?? Kdokoli jiný by byl lepší než Rimmer. Kdokoli. Hermann Göring by byl lepší než Rimmer. Jistě, byl to zdrogovanej nacistickej transvestita, ale aspoň jsme si mohli trsnout.“ „Myslím, že to byl Jean-Paul Sartre,“ řekl Holly, ale pomyslel si, že to zrovna tak mohl být Albert Camus nebo Flaubert nebo možná taky Saša Distel, „kdo řekl, že peklo znamená sdílet na věčnosti pokoj s vlastními přáteli.“ „Jasně,“ řekl Lister, „jenže Sartre se kamarádil se samejma Francouzema.“
„Myslím, že myslím, tudíž bych možná mohl být,“ opakoval si Rimmer nahlas a tiše přecházel v hologramových spodkách po přespávací 104
po3_kor 00DEFZALOHA_po druhékorektuře_trpaslík1080.indd 104
13.3.2020 10:39:03
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274651
Část druhá [sám ve vesmíru bez Boha a instantních polévek...] | kapitola dvě
buňce. Ať se snažil sebevíc, nedokázal se s metafyzikou této poučky poprat. „Myslím, že myslím, tudíž možná jsem jsoucí.“ Pro Rimmera to byla jen nesrozumitelná hantýrka. Bylo to horší než texty skupiny Emerson, Lake and Palmer. „Jsem ve strašné depresi.“ Pomyšlení, že je po smrti, nesnášel. Vzpomněl si, že ještě jako kluk byl na Io svědkem pochodu za rovná práva zemřelých, v němž se shromáždily hologramy ze všech Jupiterových měsíců, aby bojovaly za lepší podmínky. S mrtvými se obecně v celé sluneční soustavě nikdo příliš nepáral. Měli zakázaný přístup do většiny hotelů a restaurací. Bylo pro ně takřka nemožné sehnat slušnou práci. Dokonce i v televizi je většinou najímali pouze jako symbol smrti, třebaže občas tam hologramy vystupovaly. V celém známém vesmíru ani jediný golfový klub neměl žádného mrtvého člena. Žijící lidé měli obecně s hologramy velice nepříjemné vztahy, neboť jim připomínaly jejich vlastní smrtelnost. Taky zde hrál roli přirozený odpor vůči „mrtvolám“: aby se člověk stal mimo Vesmírné sbory hologramem, musel být pohádkově bohatý. Příšerně drahý počítačový runtime a ohromné energetické zdroje, jichž bylo třeba, působily, že posmrtný hologramový život byl stále čímsi naprosto exkluzivním. Šestiletý Rimmer seděl na ramenou svého bratra Franka a bučel a posmíval se spolu s davem. Povzbuzen Frankem opravdu hodil kamenem, který tiše proletěl zády hologramové ženy, která kráčela v řadě před nimi. „Mrtvoly! Hnusný mrtvoly!“ A teď byl jednou z nich. Hnusná mrtvola. Nedopustí, aby ho to do budoucna sráželo. Nedopustí, aby mu to překáželo v cestě. Byl mrtvý, nemělo smysl dál skuhrat. Ale je to snad 105
po3_kor 00DEFZALOHA_po druhékorektuře_trpaslík1080.indd 105
13.3.2020 10:39:03
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274651
Červený trpaslík | Nekonečno vítá ohleduplné řidiče
důvod, aby všeho nechal? Nechal všeho Napoleon, když byl mrtvý? Nechal všeho Julius Caesar, když byl mrtvý? Inu… ano. Ale to bylo dřív, než vynalezli hologram. To byla výhoda, kterou měl proti těm dvěma nejslavnějším mužům historie. Možná nebyl za života zrovna ten nejúspěšnější žijící člověk, ale jako mrtvola si to namouduši vynahradí. Pořád před ním stála ta pyramida, kterou musí zdolat. Pořád může získat ten zlatý prýmek. Nelson měl jen jedno oko a jednu paži. Caesar byl epileptik. Napoleon, sám o sobě velký muž, trpěl tak strašně kapavkou a syfilidou, že se téměř nemohl vyčurat. Rimmerovi začalo připadat jako věrohodné znamení přízně osudu, že jeho jediný handicap spočívá v tom, že je mrtvý! Hned zítra ráno, pomyslel si, řeknu robíkům, aby mi namalovali heslo, které si pověsím nad palandu. A před očima si je vybavil napsané na leštěném dubu: „ZÍTRA JE PRVNÍ DEN CELÉHO TVÉHO POSMRTNÉHO ŽIVOTA.“
tři HNNNnnnnNNNNNCHRRKCHHhhhhhhhCHCHCHCHCHCHR HNNNnnnnNNNNNCHRRKCHHhhhhhhhCHCHCHCHCHCHR Zvuk podobný cirkulárce zesílené přes aparaturu na rockovém festivalu pod širým nebem probudil Rimmera uprostřed snu o tom, jak ho matka s kulometem pronásleduje po parkovišti. 106
po3_kor 00DEFZALOHA_po druhékorektuře_trpaslík1080.indd 106
Ukázka elektronické knihy
13.3.2020 10:39:03