a ničím se netrápit. „Na Escalade seru. Vypadá tak trochu uměle, lacině. Ale Eldorado bych bral. Sedmdesátky znamenaly konec dobrejch kár. Dřív se v týhle zemi vyráběly pickupy. Teď se tu na ně vyráběj varlátka.“ „Ty hnusárny, co se ve stovce bimbají nad silnicí? Já nevěděla, že se jim tak říká.“ Poznamenala jsem, že vůbec nechápu, že si je nějaký chlap ochotný dozadu na pickup pověsit umělý šourek, tu nejkřehčí část mužského těla, a Conan souhlasil. „Copak můžou bejt hrdý na to, že jim něco takovýho visí na nárazníku? Narodit se jako chlap, měl bych za autem obří vlek s Harleyem,“ dodal Conan. „Nebo bych jezdil rovnou na Harleyi.“ „Slyšela jsem, jak ses McKinnleymu chlubil, že máš Harleye,“ rýpla jsem si. „No právě. Kdybych se narodil jako chlap, byl bych úplně stejnej jako teď. Jen bych neseděl v base.“ Sammy nám řekla, že v patnácti měla sporťák. Dostala ho od Smokeyho, svého dealera a přítele v jednom. „Já znám jednu Smokey,“ prohlásil Conan. Já zase znala jednoho Smokeyho. Ale ne osobně. Můj Smokey byl Smokey Yunick, stavěl auta na závody NASCAR. Díky Smokeymu Yunickovi jsme se s Jimmym Darlingem dost sblížili. Smokey Yunick s těma svýma vychytávkama dost fixloval, ale to dělali všichni. A navíc když jako mladý závodil v upraveném autě, míval jednu ruku opřenou o otevřené okýnko. Smokey Yunick byl frajer. Jenže Smokey Yunick byl mrtvý. Já byla ve vězení. Jimmy byl kdovíkde. Bezpochyby s nějakou holkou, a ať už ta holka byla, jaká byla, jen mi to připomínalo, jaká já nejsem. Jaká už nejsem. „A není ten tvůj Smokey náhodou z Bell Gardens?“ zeptal se Conan. To teda je, odpověděla Sammy. „Já jsem z Bell Gardens a Smokey je holka. Ty jsi s ní chodila?“
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274638
„Když jsem se s ním seznámila, tak jsem to nevěděla,“ vysvětlovala Sammy. „Kde se vzal, tu se vzal, najednou se objevil týpek s nádherným zadkem a takovýma těma bílýma mušličkama na krku, teď nevím, jak se jim říká, zapařili jsme – měl s sebou lahvičku PCP –, a než jsem se rozkoukala, trčela jsem v motelu ve Whittier a bylo o dva dny pozděj.“ „Mušličky puka,“ zahlaholil z reproduktoru dozorce McKinnley. Seděl ve špačkárně za sklem průhledným jen z jedné strany a hláskou poslouchal, o čem se bavíme. „Nemám páru, jak jsem se tam dostala. Jsem samej cucák a vedle mě spí tendlecten Smokey. Oba jsme, no prostě nemáme na sobě oblečení. Kouknu pod peřinu a on to má dole stejný jako já. Byla jsem v šoku. Pak jsme spolu dva roky chodily.“ Smokey dokázala přes dráty nastartovat jakékoliv auto. „Čmajzla auťák, udělaly jsme si v něm mejdan, smazaly otisky a pak ho někde nechaly.“ Jednou zrovna byly rozhádané a Sammy se snažila splašit heroin u hamburgerového stánku v Comptonu. Vtom si to Smokey přiburácela v hrozně hlučném náklaďáku, na korbě se otáčela míchačka jak splašená. Sammy se ten randál snažila překřičet, chtěla, ať to Smokey vypne. „S míchačkou za zadkem bych herák nesehnala, tak jsem šla pryč, abych se Smokey a toho uřvanýho krámu zbavila, jenže ona jela jak šnek vedle mě. Bylo jasný, že mi nikdo nic neprodá, když děláme takovej brajgl. Ječím na ni, ať to vypne, takový to, jak se to točí, a ona povídá: Já nevím jak. Dokázala to jen nastartovat a jet. Tak jsme na sebe chvíli ječely a já nakonec nasedla do kabiny, abysme se mohly hádat v soukromí. Trochu jsme se projely a tak nějak jsme se udobřily. Už jsem na ni nebyla naštvaná. Řidič si na sedadle nechal krabičku se sváčou. Otevřela jsem ji, myslela jsem, že si dám džusík a sendvič, nebo co tam bude mít, jenže v krabičce ležela jeho šrajtofle. Tak jsme se se Smokey znova rafly. Ta trubka si myslela, že je šrajtofle její, když míchačku nastartovala přes dráty. Ne-e. Smůla. Sebrala jsem prachy a vystoupila.
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274638
Náš vztah byl prostě jedno velký drámo. Na dost věcí jsme měly jinej názor.“ ••• Když zavedli přísnější opatření, nesměly jsme na dvůr. Někdy to bylo kvůli mlze. Jindy kvůli nedostatku personálu. Můj třetí týden ve vězení to bylo kvůli tomu, že z mandloňového sadu utekla jedna odsouzená s minimálním dohledem. Aby vás vzali pracovat do sadu mimo areál věznice, musí vám do konce trestu zbývat šedesát dnů. Ta holka si tím všechno podělala. Betty se o ní doslechla v televizi a houkla na nás tu novinku větrací šachtou. Holku našli u její mámy. Šla rovnou domů. Sammy mi řekla, že ze Stanvillu se ještě nikomu nepodařilo úspěšně utéct. „Jedný doživoťačce, Angel Marii Janicki, se to skoro povedlo. Chybělo málo. Takhle málo.“ Na dvoře měla schované oblečení, pracovní kombinézu a kšiltovku, aby se mohla vydávat za opraváře. Někdo jí opatřil štípačky. Když byla v údolí mlha hustá jako mléko, pracovala zrovna na hlavním dvoře v místě, kam nebylo ze strážní věže vidět. Vystříhala díru v plotě, prolezla jí a odkráčela. Jeden bachař zahlédl cestou z vězení u silnice lidskou postavu a pojal podezření. Silnice u vězení nejsou určené lidem. Jsou pro automatické zemědělské stroje a vozidla jedoucí do věznice nebo z ní. Chytili ji během několika minut. Stanville má teď elektrický plot. Elektrickej, jak říkala Sammy. „Když na něj šáhneš, uškvaří tě do křupava.“ „A co se schovat v uzamykatelným prostoru nějakýho náklaďáku?“ zajímalo mě. „Myslíš, že je neprohlížej? Prohledávaj úplně všechny auta.“ „Tak pod něj. Přivázat se k podvozku.“ „Maj zrcátka na kolečkách. Prohlížej všechny podvozky. To bys musela mít milence s vrtulníkem, kterej by rozstřílel strážní věže a přistál na dvoře, jinak se ven nedostaneš. Nebo možná kdybys nafilmovala, že ti je hrozně blbě, odvezli tě do špitálu ve Stanvillu, tam by na tebe čekala
104 Ukázka elektronické knihy