Němec zaslechl své jméno a jen stěží chápal, že má hrát. Protáhl se a pomalým krokem přistoupil ke stolu. „Mám hrát ping pong? Vážení, tuhle hru skoro neznám. Naposledy moje ruka držela pálku na vysoké škole. Nebudu říkat, jak je to dlouho, ale věřte mi, že hodně.“ „Hra začíná,“ ozval se hlas. „Ach jo,“ povzdech si Horst. Kupodivu nebyl tak nemožný, jak každý po jeho proslovu očekával. Dokonce mladého Charlese porazil. „Blahopřeju,“ třásla krajanovi pravicí Brunhilda. „Tohle jsem opravdu nečekal,“ omlouval se Němec. „Nyní se připraví k zápasu paní Brunhilda s vítězem prvního zápasu Vincenzem,“ řekl hlas. Němka vstala celá natěšená, ještě rozhýbala celé tělo, aby bylo mrštné. Vzápětí se pustila do boje s mladíkem. Vedla si velmi zdatně, přestože to nejdřív vypadalo, že mladík vyhraje. Náhle jako kdyby mu došly síly. Zpomalil, nestíhal, nedobíhal včas. Jeho údery byly nepřesné. Za chvíli Brunhilda slavila své vítězství. „Asi mu došel fet,“ zašeptal Horst do ucha vítězky. „Neměl šanci mě porazit,“ odbyla ho Brunhilda. „Vážení, buďte tak laskaví a přijměte malé občerstvení. Po čtvrthodinové pauze nastoupí k zápasu naše vítězná dvojice v podání paní Brunhildy proti panu Horstovi. Doufám, že všichni budete fandit svému favoritovi,“ informoval je hlas. „Už se těším,“ procedila zlomyslně mezi zuby Eva.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274591
Zápas probíhal velmi dramaticky. Chvílemi vyhrával Horst, chvílemi Brunhilda. V okamžiku velkého vypětí vykřikla Eva: „Do toho, tlouštíku!“ Brunhildu její výkřik vykolejil a nevybrala téměř amatérský míček. „To je sprosťárna! Nána pitomá!“ vykřikla Němka. Dala takovou razanci do své rány, že Horst neměl šanci. Pak si nenechala vítězství vzít. Za velkého klanění, úsměvů a výkřiků nadšení se Brunhilda pyšnila vítězstvím v celém turnaji. Hlas jí blahopřál. Všechny pozval k opožděnému obědu.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274591
Po zápase „Je krásné vyhrát celý turnaj. Mám pocit, jako kdybych o deset let omládla,“ usmála se na Horsta. „Vážně? Já ten pocit nemám,“ oponoval kysele. Nemohl rozdýchat svou porážku a obrátil se k Evě: „Měl bych se věnovat sportu. Nejsem starý na pohybovou aktivitu a mám talent.“ „Věk není důležitý, záleží na duchu. Člověk může být mladý v sedmdesáti. Někdo se stane staříkem ve dvaceti. Záleží na nátuře.“ „Svatá pravda,“ přikyvoval Horst a přidal si další biftek. „Ale to masíčko tady umějí udělat, jen co je pravda,“ utřel mastnou bradu a zhluboka se napil piva. „Šla bych se někam projít po okolí. Půjdeme spolu?“ snažila se Brunhilda zapojit do rozhovoru. „Nikam nesmíme! Vždyť nám to prve zatrhli,“ řekl otráveně Horst. Mnohem radši se bavil s Evou. „Proč nikam nesmíme?“ „Co já vím? Možná tu jsou ruští špióni. Nebo řádí ptačí chřipka. Musíme sedět na zadku.“ „No, dovolte!“ zděsila se Němka. „Co bych dovoloval? Chtěla jste si snad sednout na něco jiného, madam? Možná ke mně na klín,“ začal se nechutně chechtat. „Primitive! Aby ti nevypadly oči z té vychrtlé břehule!“ odsekla vztekle. 100 Ukázka elektronické knihy