Je tolik různých způsobů použití tohoto slovesa, tolik odlišných možností, jimiž lze vyjádřit existenci různých věcí: zákona, kamene, národa, války, divadelní postavy, boha (nebo bohů) toho náboženství, k němuž nenáležíme, Boha náboženství, k němuž náležíme, existenci velké lásky, čísla... Každá z uvedených entit „existuje“ a „je reálná“ v určitém slova smyslu, který je ale odlišný od všech ostatních významů. Můžeme se ptát, v jakém smyslu něco existuje anebo neexistuje (Pinocchio existuje jako literární postava, ale nikoli jako položka v italském registru obyvatel), anebo jestli daná věc existuje určitým způsobem (existuje pravidlo zabraňující vám udělat rošádu v šachové partii, když už jste věží táhli?). Ptát se obecně „Co existuje?“ anebo „Co je reálné?“ znamená jenom zeptat se, v jakém významu hodláte použít tato slova.6 Je to tedy čistě gramatická otázka, nikoli otázka o podstatě přírody. Pokud jde o přírodu, ta je, jaká je. A my ji objevujeme jenom velmi pomalu a postupně. Když se naše gramatika a naše intuice nedokážou rychle adaptovat na naše vědecké objevy, pak je to zlé. Musíme se pokusit je zreformovat. V gramatikách mnoha moderních jazyků se slovesa časují v „přítomném“, „minulém“ a „budoucím“ čase. Nejsou přizpůsobeny k tomu, aby vyjadřovaly skutečnou časovou strukturu reality, která je mnohem složitější. Gramatiky se vyvíjely v naší omezené zkušenosti, dávno předtím, než jsme si uvědomili jejich nedokonalost pro uchopení bohaté struktury světa.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274566
Pokoušíme-li se dát smysl našemu nedávnému objevu, totiž že neexistuje žádná univerzální přítomnost, pak nás mate jenom to, že naše gramatika je zorganizována absolutním členěním na „minulost/přítomnost/budoucnost“. Takové dělení je však aplikovatelné jenom v našem bezprostředním okolí. Struktura reality není taková, jakou předem předpokládá naše dnešní gramatika. Říkáme, že událost „je“, nebo „byla“, nebo „bude“. Náš jazyk nedokáže vyjádřit, že určitá událost ve vztahu ke mně už „byla“, zatímco ve vztahu k vám zrovna „je“. Nesmíme se tedy nechat zmást nedostatečností gramatiky. Z antického světa se nám dochoval text referující o sférickém tvaru Země. Zní takto: Pro ty, co stojí dole, jsou věci nahoře dole, zatímco věci dole jsou nahoře... a tak je tomu kolem celé země.7
Při prvním čtení je to naprostý zmatek slov, terminologický rozpor. Jak je možné, že „věci nahoře jsou dole, zatímco věci dole jsou nahoře“? Nedává to vůbec žádný smysl. Dá se to přirovnat pochmurnému „Hnus je krása, krása je hnus“ z Macbetha. Když si ale vše přečteme znova a vezmeme do úvahy geometrický tvar a fyziku Země, dostane fráze jasný a správný význam: autor říká, že pro protinožce (někde v Austrálii) je směr „nahoru“ stejný jako směr „dolů“ pro ty, co žijí v Evropě. Říká tedy, že směr „nahoru“ se na Zemi mění místo od místa. Myslí tím, že co je nahoře v Sydney, je z našeho evropského pohledu dole. Autor zmíněného textu starého dva tisíce
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274566
let zápasí s tím, jak přizpůsobit svůj jazyk a svou intuici novému objevu: faktu že Země je kulatá a že „nahoru“ a „dolů“ jsou pojmy, jejichž význam se místo od místa mění. Tyto pojmy nemají jediný a univerzální význam, jak se do té doby myslelo. Jsme nyní ve stejné situaci. Zápasíme s tím, jak přizpůsobit náš jazyk a naši intuici novému objevu: faktu že „minulost“ a „budoucnost“ jsou pojmy, které nemají univerzální význam. Místo toho se jejich význam místo od místa mění. To je celé. Ve světě probíhá neustálá změna, je v něm časová struktura vztahů mezi událostmi, které rozhodně nejsou iluzorní. Není to ale globální dění. Tato struktura je lokální a velmi složitá, nedá se jednoduše popsat v pojmech jediného globálního časového uspořádání. A co Einsteinova fráze, že „rozdíl mezi minulostí, současností a budoucností je jenom tvrdošíjně přetrvávající iluze“? Nenaznačuje snad, že si myslel opak? I kdyby tomu tak bylo, nedomnívám se, že bychom měli ke každé frázi, kterou kdy Einstein napsal, přistupovat jako k výroku neomylného proroka. Během života Einstein mnohokrát změnil svůj názor na některé zásadní otázky a je možné najít řadu jeho chybných frází, které si navzájem protiřečí.8 V tomto případě je však situace mnohem jednodušší. Anebo mnohem hlubší. Einstein píše tato slova ve chvíli, kdy umírá jeho přítel Michele Besso. Michele byl jeho nejmilejší souputník, společník jeho úvah a diskusí už od dob studií v Curychu. Dopis, ve kterém Einstein formuluje zmíněná slova, není určen fyzikům a filozofům. Slova jsou adresována 100
Ukázka elektronické knihy