SOPHIA JAMESOVÁ
ohněm z krbu se jiskřilo karmínově rudé archivní víno Nicholasova otce. Vedle stolu nechal Ramsey seřadit služebnictvo. Některé ze sloužících si Nicholas pamatoval, pár jich ale bylo nových. Všichni se na něj dívali s úctou a jistou zvědavostí. Co však Nicholase potěšilo nejvíc, byla radost, jakou spatřil v jejich obličejích. Usmál se. Konečně mohl nazývat Bromworth Manor svým skutečným domovem. „Ramsey, rozdejte všem sklenky a nalijte jim trochu vína. Sobě samozřejmě také. Tahle chvíle si rozhodně zaslouží přípitek.“ Když bylo víno rozlito, Nicholas vstal a pozvedl ruku se sklenkou. „Nejprve bych vám všem chtěl poděkovat,“ pronesl slavnostně. „Díky vám jsem se mohl vrátit domů. Nuže – na Bromworth Manor.“ „Na Bromworth Manor,“ opakovalo služebnictvo s Ramseym v čele jako jeden muž. „A na dobré časy, které nás čekají.“ Po přípitku se Nicholas znovu posadil ke stolu a uchopil nůž na máslo. Všiml si, že je na něm něco vyryto. Bylo to staré rodové heslo. Servire populo. Sloužit lidem. Konečně věděl, co to doopravdy znamená. Po jídle si s Ramseym prošel dům, sklepy a podíval se do stájí. Sluha mu stručně popsal, co se na panství za šest let jeho nepřítomnosti změnilo a jak si hospodářství vede. Také se dohodli, že než se Nicholas nastěhuje natrvalo, nechá Ramsey dům po strýci vyklidit a všechny místnosti, které Aaron Bartlett používal, dá vymalovat. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274285
NÁSLEDKY MINULOSTI
„Kdy myslíte, že se na panství přistěhujete, pane?“ zajímal se Ramsey. „Ještě nevím přesně,“ odpověděl Nicholas. „Musím neodkladně vyřešit nějaké záležitosti, které se budou lépe vyřizovat z Londýna. Přinejmenším pár týdnů budu bydlet v londýnském domě a sem budu dojíždět. Není to daleko. V každém případě budete mít čas dům vyklidit a vymalovat. Nespěchejte. Raději si počkám, než abych tu narážel na strýcovy věci,“ ušklíbl se. „Nemějte strach, pane,“ ujistil ho Ramsey. „Sám dohlédnu na to, aby tu po něm nezůstalo ani smítko.“ Nicholas se na sluhu ze strany zadíval. „Bylo těžké pro něj pracovat, Ramsey?“ zeptal se tiše. Sluha si tiše povzdychl. Pak se usmál. „Už je to pryč, pane. Teď jste zpátky a my všichni jsme opravdu šťastní. Čekají nás dobré časy.“ V to doufám, pomyslel si Nicholas. V to skutečně doufám. Snad máte pravdu. Po prohlídce sídla se Nicholas vydal na hřbitov a pak také do lesa k hrobu svého milovaného psa. Malý rodinný hřbitov, kde spočívali jeho předkové, byl za polozřícenou kaplí. Ramsey se zmínil, že do rozložitého dubu u kaple před pár lety udeřil blesk a jeho horní polovina se zřítila přímo na střechu. Nicholasův strýc nechal kapli chátrat, aby nemusel vynakládat peníze na její opravu. Peníze, o nichž mylně doufal, že jednou budou jeho, zamračil se Nicholas. Díky správci, který byl ovšem dnes za obchody v Londýně, si panství vedlo dobře. Jelikož Aaron Bartlett nestihl Nicholase prohlásit za mrtvého, měl 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274285
SOPHIA JAMESOVÁ
jenom omezené pravomoci a naštěstí také omezený přístup k penězům. I tak stačil nadělat spoustu škod. Nebyl dobrým hospodářem a neměl úctu k panství, na němž kdysi dávno vyrůstal společně se svým starším bratrem – Nicholasovým otcem. Hroby Nicholasových rodičů byly v jednom z rohů hřbitova vedle sebe. Toto nedůstojné místo pro ně vybral Aaron Bartlett. Nicholas nepochyboval, že kdyby mohl, nechal by je pohřbít za hřbitovní zdí, kam se ukládala těla sebevrahů. Strýc svého staršího bratra, na něhož celý život žárlil, nenáviděl tak, že jemu a jeho manželce nedopřál ani náhrobek, jaký by si zasloužili. Nechal do něj vytesat jména, datum jejich narození a úmrtí a jednu jedinou větu. Dokud se znovu nepotkáme. Epitaf vyvolal na Nicholasově tváři úsměv. Ironie života, pomyslel si, když si představil, jak se jeho otec u nebeského soudu potkává se svým bratrem. Byl si jistý, že pokud taková situace nastane, Aaron Bartlett ze setkání rozhodně nebude mít radost. Nicholas položil květiny na matčin hrob, sklonil hlavu a sepjal ruce. „Stanu se lepším člověkem,“ zašeptal. Jeho vlastní, v náhlém popudu pronesená slova, ho překvapila. Vyšla z něj bez rozmýšlení, spontánně, ale on cítil, že jsou upřímná. Nebyl to jenom planý slib, jaký lidé dávají u hrobů, a než vyjdou ze hřbitova, zapomenou na ně. Myslel to vážně. Chtěl se stát lepším člověkem, než jakým byl před šesti lety. Minulost změnit nemůže. To Nicholas dobře věděl. Ale jenom na něm záleží, jaká bude jeho budoucnost. 100 Ukázka elektronické knihy