MIRANDA LEE
„Ne?“ vyhrkla a zaskočeně na něj vykulila oči. „Ne. Ten jsme měli včera. Dneska se s tebou chci milovat.“ Veroničino srdce se rázem rozbušilo jako splašené. Jistě, byla to jen slova, ale nádherná. Plná něhy. A bylo to tak dávno, kdy s ní někdo mluvil tak něžně. Příliš dávno. Leonardova slova se dotkla samotné její duše. Opatrně, Veroniko, varoval ji pud sebezáchovy. Opatrně. „To by se mi líbilo,“ opáčila co nejblazeovanějším hlasem. „To rád slyším.“ Tvář mu zjemněla, když se k ní natáhl a strhl z ní ručník. Ale v očích měl stále týž nenasytný oheň. „Bellissima,“ zamumlal a zbavil se i svého ručníku. To on byl bellissimo. Veronica stydlivě odvrátila oči od jeho erekce a posunula se na posteli, až pod hlavou ucítila polštář. Leonardo si lehl vedle ní, jednou rukou se opřel o loket a druhou polaskal její ňadra, jako očarovaný sledoval reakci jejích bradavek, které se pod jeho dotykem proměnily v tvrdé pupeny. Když tiše zasténala rozkoší, zvedl k ní oči. „Tohle se ti líbí, že ano?“ zašeptal s nepatrným úsměvem. „Ano,“ vyrazila ze sebe. „A co tohle?“ Sevřel jednu bradavku mezi prsty a stiskl. „Ach bože!“ zasténala, když jí do těla vystřelily elektrizující paprsky slasti. „A tohle?“ pokračoval a jemně s bradavkou zakroutil. Veronica zanaříkala. Ne bolestí, ani na protest. Ale ani vzrušením. Tohle už nebylo milování, ale něco hříšného a znepokojivého. Něco, co se jí až příliš líbilo. „Ne, přestaň,“ zavzlykala přerývaně. „Dost.“ Poslechl ji okamžitě. „Nechtěl jsem ti ublížit,“ vydechl. „Jen mě polib,“ zaprosila rozechvěle. Políbil ji, a bylo to nádherné. Pevně ho objala pažemi 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274267
VILA NA CAPRI
a přitáhla si ho na sebe. A brzy už jí polibky nestačily. Potřebovala víc. Vyprostila svoje nohy a bezostyšně je roztáhla, zvedla kolena v jednoznačné výzvě. Leonardo hlasitě vzdechl a pak tu výzvu vyslyšel, zaváhal jen na zlomek vteřiny, než do ní vstoupil. Okamžitě k němu zvedla boky, aby ho do sebe přijala hlouběji. Vyrazil ze sebe zmučený zvuk někoho, kdo svádí předem prohranou bitvu, pronikal do ní znovu a znovu s nekrocenou razancí, s každým pohybem zesiloval smršť vjemů, jakou její tělo dosud nepoznalo. Nikdy nezažila takovou slast. Takové napětí. Lapala po dechu a modlila se, prahla po orgasmu, a přitom nechtěla, aby to skončilo. „Dio,“ procedil Leonardo skrz zuby vteřinu předtím, než se jeho tělo roztřáslo vyvrcholením a popohnalo i Veroniku k divokému, pustošivému orgasmu. Nezvladatelně sebou pod ním zmítala a zaryla mu nehty do zad, neschopná vnímat cokoli jiného než extázi, jedinečnou i starou jako lidstvo samo.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274267
DEVATENÁCTÁ KAPITOLA Leonardo nemohl uvěřit, že to udělal znovu. Zapomněl na kondom. A přitom si jich předtím pár položil na noční stolek společně s telefonem a hodinkami. Asi se ale nic tak strašného nestalo. Nebo ano? Mohl Veronice věřit, že opravdu bere prášky? Při té myšlence sebou trhl a s povzdechem se od ní odtáhl. „Co se děje?“ zeptala se. „Nic,“ zamručel, naštvaný sám na sebe. „Jen…,“ dodal a váhavě se po ní ohlédl. Nechtěl tuhle chvíli kazit, ale něco říct musel. „Zase jsem nepoužil kondom.“ „Aha…,“ hlesla a zamrkala, jako by si to sama teprve teď uvědomila. „Chtěla jsem tě o to poprosit, ale zapomněla jsem.“ „Asi je to jedno, když bereš prášky,“ pokračoval. „Ale ani ty nejsou stoprocentně spolehlivé.“ Teď si povzdechla ona. „Pravda.“ Leonardo litoval, že s tím vůbec začínal. Před chvílí se mezi nimi odehrálo něco nepopsatelného a on se možná připravil o šanci zažít to znovu. „Podívej, Leonardo,“ řekla nervózním hlasem. „Nemusíš se ničeho bát, věř mi. A i kdyby nějakou zvrácenou náhodou došlo na nejhorší, poradím si s tím. Určitě bych se tě nesnažila natlačit do manželství.“ Leonardo se neubránil šoku. „Ty bys šla na potrat?“ Potraty neschvaloval, byl vychovaný k přesvědčení, že každý život je posvátný. Ukázka elektronické knihy