KATE HEWITTOVÁ
trochu mimo mě.“ Rico se na ni překvapeně podíval a ona se rozechvěle zasmála. „Myslím, že máš úplně odlišnou představu o mém životě.“ „Vážně?“ zamračil se, protože ho tím překvapila. Předpokládal, že jako princezna navštívila spoustu večírků a stovky společenských událostí. „Tak mi to tedy pověz.“ Halina pokrčila rameny. „Než jsem tě potkala, byla jsem přesně na dvou večírcích, ale nebyly to večírky, jaké si asi představuješ. Byly to diplomatické události v paláci – musela jsem tam jen přijít se sklopenou hlavou a tvářit se vzorně a poslušně. Kromě školy jsem se s nikým nesocializovala a před tím večerem, kdy jsme se potkali, jsem na sobě ani neměla koktejlové šaty. Tohle,“ ukázala na nádhernou róbu, která jí uzavírala bujné tělo v saténovém obalu, „jsou první večerní šaty, které jsem kdy měla na sobě.“ Rico se zamračil. Budoucí manželka ho opět překvapila. Ano, věděl, že Halina nebyla za palácovými zdmi svobodná, ale čím dál víc ho překvapovalo, jak malý její svět doopravdy byl. Rico jí ho chtěl zvětšit. „Co jsi nosila na ty diplomatické akce, když ne šaty?“ zeptal se. „Tradiční oblečení. Velmi konzervativní.“ Na tohle také ani nepomyslel. „Jsou tyhle… šaty a tenhle životní styl složité? Pro tebe?“ Zasmála se a znělo to jako cinkání křišťálu. „Složité? Rozhodně ne. Tyhle šaty miluju. Miluju svobodu, že můžu jít ven na večírek.“ Po tváři jí cosi přelétlo. „Věř tomu nebo ne, ale mám tady v Římě větší svobodu než jakou jsem kdy měla v Abkaru.“ Ale to skoro o ničem nevypovídá, slyšel Rico, jak si dodala v hlavě. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274261
OSUDNÝ VEČER V ŘÍMĚ
„Tak to doufám, že si dnešní večer užiješ,“ popřál jí upřímně. „Dostaneš šanci zazářit.“ A také zazářila, když vstoupili do elegantního tanečního sálu jednoho z nejúchvatnějších městských hotelů. Halina byla ta nejúžasnější žena v místnosti a ve smaragdové róbě připomínala zelený plamen. Rico se snažil nevšímat si toho, jak takřka každý mužský host toužebně sjíždí pohledem po jejím těle. I ženy se dívaly, protože je jeho nová partnerka zaujala. Rico počkal, dokud se u nich neshromáždil menší dav a odpálil bombu, kterou si připravil. „Rád bych vám představil princeznu Halinu z Abkaru,“ řekl hladce a spojil s Halinou ruku. „Svou snoubenku.“ Sálem se rozlehlo překvapené mumlání a Halina vedle něj strnula. Rico si ji přitáhl o něco blíž, aby svým slovům dodal váhu. „Příští měsíc se budeme brát.“ „Tak brzy?“ zeptala se jedna žena jedovatě. Rico ji nepoznal, ale ten tón rozhodně znal. Pevně se jí podíval do očí. „Ano. Ani jeden z nás si nepřeje čekat.“ Žena přimhouřila oči a stočila ústa do spekulativního úsměvu. Halina si ochranářsky položila ruku na břicho a z následného šepotu Rico poznal, že to všichni viděli a už se začaly šířit klepy. „Přinesu ti šampaňské,“ řekl Halině a ona se na něj mdle usmála. „Myslíš minerálku.“ Pár lidí to slyšelo a její slova jen přilila palivo spekulacím. Rico věděl, že do konce večera budou všichni vědět, že je Halina těhotná. Inu, budiž. Halinino těhotenství bude stejně brzy viditelné a on se nikdy nestyděl vznést si nárok na vlastní dítě. Požádal číšníka o sklenici minerální vody a začal se s Halinou po boku prodírat davem. Hodiny ubíhaly a rozhovory nekončily a Halina 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274261
KATE HEWITTOVÁ
byla čím dál tišší a tišší. Zprvu se snažila vstupovat do různých konverzací, usmívala se a přikyvovala, chytře se dělila o své názory, ale jak plynul čas, vycítil Rico její únavu. Po pětichodovém jídle, kdy seděli naproti sobě u stolu pro dvanáct lidí, se omluvila a zmizela asi na dvacet minut, než se ji netrpělivý a ustaraný Rico vydal hledat. Kráčel hotelovými chodbami, naštvaný, že musel kvůli budoucí manželce opustit večírek, ale zároveň bojoval s čím dál většími obavami, že se s ní něco děje. Není jí špatně? Co když se, nedejbože, něco stalo jejímu dítěti? Zeptal se všímavého personálu, jestli ji neviděli, a nakonec ji vystopoval na opulentní dámské toaletě v nekonečné chodbě. Neváhal ani vteřinu a zabušil na dveře. „Halino? Halino, jsi tam?“ Nikdo nedopověděl, takže pootevřel dveře a znovu zavolal. „Halino, prosím, odpověz, jestli tam jsi. Řekni mi, že jsi v pořádku.“ Ze dveří vyšly dvě ženy a sjely ho pobavenými pohledy. „To je ale pozorné,“ zavrněla jedna z nich a druhá se nepříjemně zasmála. Rico je zpražil pohledem. „Je na té toaletě princezna Halina?“ zeptal se. Žena lhostejně pokrčila kostnatým ramenem. „Proč se nepodíváš sám?“ řekla a se smíchem i s kamarádkou odkráčela. Ricovi připomínaly lesklé, zlověstné vrány. Otevřel dveře a vstoupil na toaletu. Vypadalo to tam prázdné – řady pozlacených umyvadel, plyšová sedačka a několik dřevěných kabinek. Vládlo tam naprosté ticho kromě kapání vody z kohoutku a tichého vzlyknutí za jedněmi dveřmi. „Halino,“ zavolal Rico hrubě a naléhavě. Další vzlyknutí. 100 Ukázka elektronické knihy