Kó D I f I K aC e p e N ě z , T R h ů a D ů v ě RY
101
kódifik Ace AfRické ekonomiky Počínaje rokem 1998 zabředlo Kongo do nejsmrtonosnějšího konfliktu od druhé světové války. Střet, za kterým stojí přetahovaná o přírodní zdroje, etnické rozdíly a malicherné pohnutky válečných vůdců, si ve východním Kongu vyžádal nejméně 5,4 milionu životů.197 Třebaže byl v nedávných letech oficiálně vyhlášen mír a byly uspořádány volby, fakticky se konflikt táhne dál. Probíhající krize vedla k téměř úplnému zhroucení konžského státu a tamní ekonomika skončila v troskách. Když se bezpečnostní situace stala neúnosnou, odešli odsud prakticky všichni zahraniční investoři s výjimkou zástupců pivovarnického, telekomunikačního a těžebního průmyslu.198 Země nemá funkční centrální banku, v důsledku čehož kurz tamní měny divoce kolísá. A když nemáte přístup ke kapitálu či alespoň měnu natolik stabilní, aby si udržela nějakou hodnotu, obchod se zákonitě ocitá v potížích. Konžské ekonomice tak dominuje černý trh a země zůstává jedním z nejchudších států světa. Nejméně 75 % obyvatelstva musí vyžít s méně než jedním dolarem na den.199 Třetina obyvatel je negramotných a průměrná délka života činí pouhých 46 let.200 K nejvíce postiženým oblastem Konga patří město Goma, které leží na východě země, hned u hranic s Rwandou. Ustavičné boje obrátily region v jednu velkou spoušť a vyhnaly z domova přes dva miliony osob. A přesto se právě tady vynořují některé z nejslibnějších signálů rodící se nové ekonomiky a právě tady o sobě dává vědět pozoruhodný potenciál digitálních tržišť. Příchod mobilních plateb umožnil, aby se tu z mobilních telefonů stal platební systém otevírající rozlehlé pole nových možností pro „obyčejné“ lidi. V srpnu 2009 jsem na sever od Gomy navštívil uprchlický tábor Mugunga. Přede mnou tam onoho léta zavítala Hillary Clintonová, která mne posléze požádala, abych se tam jel podívat a pokusil se na problémy regionu najít nějaký technologický lék. V nuzných poměrech tábora žilo 72 000 uprchlíků, kteří obývali chatrče sestávající ze stanových celt, vlnitého plechu a těžkých kamenů, jež měly zabránit tomu,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274258
102
K a p I TO l a 3
aby provizorní přístřešky odnesl vítr. Po kamenité půdě z černošedých vyvřelin chodily bosé děti.201 Vzdor tomu všemu jsem při své návštěvě Mugungy viděl téměř na každém rohu někoho s telefonem v ruce. Podíl aktivních uživatelů mobilních telefonů činí v Kongu 44 %.202 V Mugunze představovaly mobily jednu z mála funkčních součástí ekonomiky. Nesloužily pouze k telefonování. Uprchlíci jejich prostřednictvím také posílali a dostávali peníze, byť třeba ani neměli bankovní účet. V době mé návštěvy mělo telefon 14 % obyvatel tábora a každý mobil v průměru užívali tři lidé; faktický podíl aktivních uživatelů tedy dosahoval 42 %. Hygienické a životní podmínky v táboře byly otřesné, přesto však měli obyvatelé přístup k mobilním telefonům. Kdybych to neviděl na vlastní oči, tak tomu nevěřím. Zpočátku jsem nedokázal pochopit, jak někdo může utrácet za mobil, když se mu nedostává tolika jiných základních potřeb. Jedna žena z tábora mi to objasnila: v uprchlických komunitách, jako je ta v Mugunze, představují mobilní telefony prostředek, jak zůstat ve styku s ostatními členy rodiny, když dojde k jejich odtržení. Pokud útok na vesnici oddělil matku od dítěte, trvalo dříve několik měsíců nebo i let, než se znovu shledaly. Nyní je to otázka několika dní nebo týdnů. Lidé navíc získali možnost odloučit se podle potřeby od svých blízkých v táboře, aby si mezitím našli práci nebo obstarali něco k jídlu, a nemuseli se přitom obávat, že se svou rodinou ztratí kontakt — což by jinak hrozilo, protože tábory vyrůstají a zase se opouštějí v závislosti na tom, jak se objevují a zase mizejí skupiny ozbrojenců. Mobilní telefony poskytly obyvatelům tábora také možnost, jak lépe ochránit tu trochu peněz, jež si na své mobilní účty ukládají. Z bezpečně zaheslovaného úložiště se peníze kradou hůře, než když je nosíte po kapsách. Všudypřítomnost mobilních telefonů se odrážela i na vzhledu polorozpadlých domů a chatrčí po celé Gomě. Mobilní operátoři jako Vodafone a Tigo přišly s nápaditým způsobem propagace. Nabídly se, že lidem zadarmo natřou dům, pokud jim na oplátku dovolí namalovat na stěnu reklamu. Téměř veškeré objekty ve městě tak nesly některou ze tří barev reprezentujících trojici hlavních telekomunikačních společností.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274258
Kó D I f I K aC e p e N ě z , T R h ů a D ů v ě RY
103
Jak se vlastně stalo, že je v Gomě a Mugunze tolik mobilních telefonů? Ještě před deseti lety byly mobily v Africe vzácností. Jenže telekomunikační společnosti začaly potenciál kdysi zanedbávaného trhu rychle rozvíjet. Co jsme si ukázali na příkladu Konga, platí i pro zbytek subsaharské Afriky.203 V roce 2002 užívaly mobilní telefon pouze 3 % Afričanů. Dnes už je to přes 80 % a uživatelů přibývá rychleji než kdekoli jinde na světě.204 Na rozdíl od palestinských území, Pákistánu a dalších míst, kde převládají obavy z financování terorismu, navíc v afrických ekonomikách až na pár výjimek platební systémy neupravuje žádná legislativa. Tyto trendy si získávají pozornost části těch nejpohotovějších investorů a podnikatelů nejen z Afriky, ale i ze zbytku světa. Většinou se jedná o dnešní dvacátníky a třicátníky. Já sám jsem už čtyřicátník, a když lidé mé generace přemítají o eventuálním působení v Africe, jejich úvahy se obvykle točí spíš kolem charitativní nebo humanitární činnosti. U mladších lidí ze svého okolí jsem však vypozoroval, že řada z nich vnímá subsaharskou Afriku stejně, jako jsme my v jejich věku viděli Čínu nebo Indii — jako vzrušující a rychle se rozrůstající trh, kde se stojí za to uchytit i z čistě obchodního hlediska. Inspiraci mnozí z nich hledají v osobě Moa Ibrahima: 69letého súdánského podnikatele, jemuž africký kontinent v podstatě vděčí za příchod mobilních telefonů. Mo si uvědomil, že světadíl s jednou miliardou obyvatel a prakticky žádnými telefony může z pohledu telekomunikací skýtat nesmírně perspektivní trh, a tak si roku 1998 založil firmu Celtel. Když zmíněnou společnost rozjížděl, připadalo v Demokratické republice Kongo na 55 milionů obyvatel jen asi 3 000 telefonů. Dnes jich tam je přes 20 milionů. Mobilní telekomunikace se rozmohly zčásti i díky tomu, že trh v subsaharské Africe nebyl příliš regulován. Každému, kdo byl ochoten investovat, spadla hned do klína licence, práva na vybudování infrastruktury a trh plný dychtivých zákazníků. Mladý investor jménem Sheel Tyle, který se vydal v Ibrahimových stopách, vykládá, že dokud Celtel nepřinesl do Afriky mobilní spojení, „musela se žena provozující obchod s oblečením například čtyřicet kilometrů od Lagosu každý týden vypravit do hlavního města, ať
Ukázka elektronické knihy