„Ne, vážně mi povězte, děje se to někomu?“ Bouřlivý ohlas, prsty mezi rty, křik se slinami. Autíčka se už několik dní hrnou do Brooklynu, kempují, protože řekla, že bude číst, když ji prosili, pěkně prosili, a přestala se bránit a řekla, že bude číst. Slyšet Zoiu! Naživo! Její hlasivky a její hlas a jak zadrží dech v plicích a její srdce bije tam před tebou, můžeš ho, když se snažíš, když se opravdu snažíš, můžeš ho cítit! Její srdce! Uau! A přišli, joj, kdybyste je viděli, mají prochladlé duše a směšné účesy a všichni jsou trochu rozpul mě, jinak nemůžu dýchat! smutní. Teple dýchají. Násilí neznají. Kdo ví, odkud odevšad přilezli, a jsou tak mladí. Konečně je rodiče zase jednou nechali na holičkách. Jejich rodiče mají tak velký strach, ale oni nesmí mít strach, oni se chtějí otevřít lidem, a ne před nimi utíkat, oni budou muset vytrpět zločiny, protože jejich rodiče nechtěli ani pomyslet. Celá generace, opět, která se otevřela pohlavkům neznámých, konečně! „Důvěřujte všem! Buďte hafánci, psíčci, důvěřiví psíčci, šťouchejte packami a strkejte do nich čumáky a dělejte nevinné, myslím, že jste nevinní, vždyť jste úplně nevinní, hlavně buďte, čumáčci, to, co jste!“ Pečlivý, něžný, ohleduplný a laskavý. Ale hřbet nezapomene. Zvědavo hovadné. / Na začátku dvacátého století byla na tomto místě továrna na hřebíky. Po černém čtvrtku (krach na burze 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274255
24. srpna 1929) továrna zkrachovala. Práci ztratilo 523 lidí. V třicátých letech tu působila místní pobočka Armády spásy (protestantská církev, kterou v roce 1865 ve Spojeném království založili William a Catherine Boothovi). Za druhé světové války byl prostor změněn na továrnu na projektily. Ve druhé světové válce zemřelo 60 000 000 lidí. Po válce, když poptávka po projektilech poklesla, se prostor stal útulkem pro zvířata. Se zvířaty zacházeli krutě. V roce 1975 mladý aktivista Alex Pacheco (jenž o 5 let později založil organizaci PETA) pronikl do útulku a fotoaparátem Leicaflex (35 mm SLR) nasnímal neskutečné poměry. Fotografie poslal do redakce časopisu The Village Voice. Černobílé obrázky vzbouřily veřejné mínění. Útulek zavřeli. Místní samospráva prostory odkoupila a potom je pronajímala hostujícím uměleckým skupinám, které z jejich historie čerpaly emoční sílu. Navštívili je Annie Leibovitz, Andy Warhol, Gil Scott-Heron, Jean-Michel Basquiat. Na vrcholu epidemie cracku (konec osmdesátých let) prostor zabrali překupníci drog. Když obchodování s crackem upadlo (z ne zcela jasných důvodů se náhle zhroutil trh s opiáty), přenechali ho narkomanům. Sociální pracovnice Edna Welquerová prostor (narkomani mu dali laškovné jméno Pekelná jídelna) navštěvovala dlouhých dvacet pět let, pomáhala nešťastníkům a svá pozorování zapisovala do deníku. Když ji v abstinenčním deliriu ubodal jeden chovanec, její syn deníkové zápisky zredigoval a vydal je knižně. Policie vyhnala 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274255
narkomany, místní samospráva zabetonovala vchody. Od té doby je prostor opuštěný. Organizátor festivalu Poetrylitics Max Adorcuse (jméno je zkomolenina), jenž si tento prostor pronajal, si toto všechno vymyslel a nechal natisknout na zadní stranu letáků. Zoia je jeho hvězda a její přítomnost zajistí přítomnost NYC anarchointeligence, všech hip, trů, kůl, rýl, daun a fet lidí ve městě. Nemůže se dočkat. (ale ve druhé světové válce jich fakt hodně umřelo) / Městem se plíží horko, které zastavuje čas. Někdo se kladivem pustil do hydrantu, někdo jiný vstrčil hlavu do fontány. Droboučké infarkty sráží holuby z oblohy. Ulice se slily do jednoho jediného funícího psího jazyka. Elektřina dochází a staříci si cpou do podpaždí led. Bum, dopravní nehoda a bum, ještě jedna. Lidé zešílí, podívejte se, ještě o jeden stupeň víc a budou jak urvaní. Kanalizace se zvedla a vrazila do řek, leprosárium z kartónu. Někdo si zapálí cigaretu. Někdo ji uhasí. Pouliční rvačka, sere pes, nic není zadarmo. Paprsky bičují beton, horko se vsáklo do zdí, odráží se, roste, škvaří podrážky, někdo si suší vlasy fénem. Idiot. Zoja podezřívavě přivřela oči. Těžko uvěřit, že to všechno existuje. Když se takhle u kávy díváš ven. Lidé boží, vždyť vás to zahubí, kliďte se do bytů! / 100
Ukázka elektronické knihy