„Říkala to lady Roslain,“ vysvětlila Ead. „Pokud vám to není proti mysli, budu dnes vaše jídlo ochutnávat já.“ Když Ead nedostala žádnou odpověď, posadila se. Byla tak blízko Sabran, že k ní zavanula vůně z jejího váčku naplněného kosatcovým kořenem a hřebíčkem. Inysané věřili, že tyto vůně zahánějí nemoci. Chvíli seděly mlčky. Sabran dýchala klidně, ale zaťaté zuby prozrazovaly, že jí zmítá vztek. „Veličenstvo,“ promluvila nakonec Ead, „odpusťte mi mou troufalost, ale zdá se mi, že se dnes nenacházíte v nejlepší náladě.“ „Pronášet takové poznámky je skutečně troufalé. Jste tady proto, abych zjistila, jestli moje jídlo není otrávené, a ne abyste se vyjadřovala k mému rozpoložení.“ „Odpusťte, Veličenstvo.“ „Byla jsem k vám příliš shovívavá.“ Sabran prudce zaklapla modlitební knížku. „Zjevně nechováte žádnou úctu k Rytířce dvornosti, slečno Duryanová. Možná jste se nikdy doopravdy neobrátila na pravou víru. Třeba ve službě mému předkovi odvádíte jen bezduché rituály a potají dál vyznáváte pomýlené náboženství.“ Na to, že Ead přišla teprve před minutou, se už ocitla na hodně tenkém ledu. „Paní,“ začala opatrně, „královna Cleolind, vaše předkyně, byla korunní princeznou Lasie.“ „To mi nemusíte připomínat. Myslíte, že jsem hloupá?“ „Nemyslela jsem to jako urážku,“ zavrtěla hlavou Ead. Sabran odložila modlitební knížku. „Cleolind byla ušlechtilá a laskavá žena. Nelze jí klást za vinu, že když se narodila, nevěděla ještě nic o Šesti ctnostech. Třeba jsem naivní, ovšem zdá se mi, že bychom ty, kteří dosud žijí v nevědomosti, neměli trestat, nýbrž je litovat a vést ke světlu.“ „To rozhodně,“ poznamenala Sabran suše. „Ke světlu pohřební hranice.“ „Pokud mě chcete nechat upálit u kůlu, paní, pak je mi to líto. Ostatně my Ersyřané jsme prý jako dříví na podpal k ničemu. Jsme jako písek — příliš uvyklí slunci, než abychom dobře hořeli.“ Královna si Ead přeměřila pohledem a pak sklouzla očima k broži připnuté na jejích šatech. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274254
„Vidím, že jste si zvolila za patrona Rytíře štědrosti.“ Ead se brože dotkla. „Ano,“ přisvědčila. „Jako jedna z vašich dam vám nabízím svou věrnost. A to považuji za výraz štědrosti.“ „Štědrost. Stejně jako Lievelyn,“ řekla si Sabran spíš pro sebe. „Nakonec se možná ještě ukáže, že jste vstřícnější než určité jiné dámy. Nejdřív musela Ros otěhotnět, takže je moc unavená na to, aby mi posloužila, pak se mnou Arbella nemůže jít na procházku a Kate teď pro změnu předstírá nemoc. Dennodenně mám před očima důkaz toho, že si žádná z nich Rytíře štědrosti za patrona nevybrala.“ Ead věděla, že ze Sabran mluví hněv, přesto ji stálo dost úsilí ovládnout se a nevychrstnout jí na hlavu skleničku vína. Komorné královské ložnice toho musely hodně obětovat, aby mohly královně nepřetržitě sloužit, od rána do noci. Ochutnávaly její jídlo, kontrolovaly její šaty, denně pro ni riskovaly život. Katryen, jedna z nejpřitažlivějších žen u dvora, si možná nikdy nenajde partnera. Arbelle bylo sedmdesát, sloužila už Sabranině matce a stále se nechystala do výslužby. Ead byla naštěstí ušetřena nutnosti odpovídat, protože právě v tu chvíli dorazilo jídlo. Mezi družičkami, které ho přinesly, byla i Truyde utt Zeedeurová, ta však Ead nevěnovala ani jediný pohled. Od příjezdu ke dvoru kroutila Ead hlavou nad mnoha inyskými zvyky, ovšem královská jídla patřila k těm nejabsurdnějším. Nejdřív královně nalili víno podle jejího výběru a pak jí nabídli ne jeden, ne dva pokrmy, ale rovných osmnáct. Tenoučké plátky hnědého masa. Pšeničnou kaši s rybízem. Palačinky s černým medem, jablečné pyré a křepelčí vejce. Solené ryby z Limberu. Lesní jahody na smetanové pěně. Sabran si jako vždy vybrala pouze plátek zlatochleba. Dala to najevo pouhým pokývnutím. Ticho. Truyde upřeně hleděla k oknu. Jedna další družička, která vypadala poněkud vyděšeně, do ní šťouchla loktem. Truyde se probrala a chopila se úkolu. Uchopila plátek chleba do ubrousku, vysekla pukrle a položila jej královně na talíř. Další družička jí naservírovala úhlednou hromádku másla. A teď ochutnávka. Truyde s náznakem zlomyslného úsměvu podala Ead nůž s kostěnou střenkou. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274254
Ead nejprve usrkla vína. Pak ochutnala máslo. Oboje chutnalo nedotčeně. Pak odřízla kousek chleba a dotkla se ho špičkou jazyka. Věděla, že pokud by obsahoval jed ovdovělých šlechtičen, ucítila by na patře brnění, užovčí jed zase pálil na rtech a věčný prach, nejvzácnější z jedů, dával každému soustu odpudivou pachuť. Uvnitř však nebylo nic než hutný chléb. Ead přisunula talířky ke královně a ochutnávací nůž vrátila Truyde, která ho otřela a zabalila do plátna. „Nechte nás o samotě,“ vyzvala Sabran družičky. Dívky si vyměnily udivené pohledy. Královna si během jídel většinou přála, aby ji obveselovaly nebo jí sdělovaly dvorské klepy. Jedna po druhé udělaly pukrle a odešly. Ead se zvedla jako poslední. „Vy ne.“ Ead se znovu posadila. Slunce teď žhnulo jasněji a naplňovalo sluneční lázně světlem. Jeho odrazy tančily v karafě růžového vína. „Lady Truyde se mi poslední dobou zdá nějaká roztržitá,“ řekla Sabran a pohlédla ke dveřím. „Možná churaví stejně jako Kate. Čekala bych, že takové neduhy postihnou dvořany spíš v zimě.“ „Nepochybně to není nic horšího než senná rýma, paní. Ale lady Truyde se podle mě spíš stýská po domově,“ řekla Ead. „Nebo… nebo ji sužují strasti lásky jako tolik mladých dívek.“ „Nejste snad tak stará, abyste takhle mluvila. Kolik je vám vlastně let?“ „Šestadvacet, Výsosti.“ „Takže nejste o moc mladší než já. I vás sužují strasti lásky jako tolik mladých dívek?“ Z jiných úst by to mohlo znít laškovně, avšak oči, které na Ead hleděly, byly stejně studené jako drahokamy na královnině náhrdelníku. „Obávám se, že pro většinu Inysanů by bylo těžké milovat ženu, která byla kdysi oddána jinému náboženství,“ odpověděla Ead po chvilce. Otázka, kterou jí Sabran položila, nepadla jen tak. Někomu se dvořit byla v Inysu vysoce formální záležitost. „Nesmysl,“ řekla královna. Ve vlasech se jí zalesklo slunce. „Vím, že máte blízko k lordu Artelothovi. Řekl mi, že jste si o Slavnosti přátelství vždycky vyměňovali dárky.“ 100
Ukázka elektronické knihy