Snad v něm ještě úplně neodezněla vzpomínka na dnešní noc, kdy je probudil hluk, vzdálený rachot bomb a sténajících vzducholodí, které se s tím smrtícím nákladem musely táhnout až sem. Na paniku, když se hnali k čekajícím Zagurovým ořům a cestou se zoufale snažili pobrat všecko, co se dalo ve spěchu odnést. Na úlevu, když poznali, že hřmění valící se od hor v horách taky zůstane, že tohle není útok ani na tábor, ani na jeskyni - a na spoustu otázek, jež se vynořily hned vzápětí. Do rána už neměli chuť opouštět bezpečný prostor výhřevny, ne když to nebylo bezpodmínečně nutné. Jakmile však slunce vystoupalo dost vysoko, aby v případě volné chůze nehrozilo přehřátí hořáků, vzal si Eryzal, jenž se tu prozatím změnil v cosi jako neoficiálního velitele, k ruce Dormula a Kelyse a společně vyrazili na obhlídku místa noční pohromy. Místa, kde - jak všichni věděli, ale nikdo nechtěl jako první vyslovit - nedávno zahynul náčelník Horden při tragické nehodě. Pokud to byla nehoda. Pokud doopravdy zemřel. Tváří v tvář tomu, co se otevřelo před jejich očima, o tom Eryzal znovu vážně zapochyboval. „Tak přece jen tu ti píseční červi měli hnízdo. Přišlo by mi divné, kdyby tu taky nečmuchali.“ Kelys prolétl nad ruinami tak nízko, až se nohama téměř dotýkal země, v očích neměl víc zaujetí než sklo od pátrací lampy. No jasně, tohohle pařeza nerozhodí nic, vůbec nic. Ani rozervané kamenné stěny, zohýbané trubky a suť ze skal smíšená s troskami zničeného dláždění. Ani rozlámaný a spálený nábytek. Ani seškvařené kusy těch, kdo to odskákali okamžitě, ani promodralá těla 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274191
těch, kdo se ukryli před výbuchy, jen aby vzápětí poznali, že v pevnosti nezůstalo jediné použitelné železo, natož hořák... „Tady teda musel být mazec. Že jsme jim ale dali zakouřit, co?“ „To jo, ty zrovna jsi jim toho nandal. Málem jsme tě ani nevytáhli zpod postele... Hej, Dorme, ty jsi trochu citlivější duše, tak tě nebudu nutit, aby ses tady v tom hrabal se mnou. Prošmejdíš les, tam, kde jsme přišli o starouše, ale povídám ti, pořádně! Najdi mi něco z něj nebo z jeho mašiny a vydupu ti odměnu, i kdybych měl uplatit celý vrchní štáb.“ „Jistě. Docela rád si odskočím o kousek dál.“ Dormul teatrálně zasalutoval a než se jeho druzi stačili nadechnout k odpovědi, odlétl pryč. „Co když nenajde nic?“ zajímal se Kelys. „Já doufám, že nic nenajde,“ ucedil Eryzal, tak tiše, jako by si ta slova šeptal jen sám pro sebe. „Protože jenom tak bych mohl začít věřit, že nám celou tu dobu velel správný chlap...“ Vznášeli se nad žalostnými zbytky hyngenské pevnosti jako dva ptáci mrchožrouti, vířili prach, popel a drobný štěrk, pátrali po něčem, co... po čem by vlastně měli pátrat? Co si nevzaly bomby, to docela určitě hned vzápětí odnesly fratské výsadkové jednotky, pokud to tedy mělo aspoň minimální informativní hodnotu. Přesto se Eryzal nedokázal zbavit neodbytného pocitu, že by ještě neměli odcházet, že je tu něco důležitého, co by se měl dozvědět, čemu by měl věnovat pozornost, jen kdyby tak dokázal přijít na to, kam se... „Eri, tady je trezor!“ Kelysův výkřik ho nešetrně vytrhl ze soustředění. „Zámek má pryč, ale jinak mu nic není.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274191
„Tak to už ho naši asi vybrali... No nic, stejně tam mrkni.“ „Hmm, spíš to vypadá, že ho někdo vypálil...“ Eryzal natáhl ze svého stroje tenké chapadlo energie, aby otevřel dvířka - a hned mu došlo, že přítel má bohužel pravdu. „Kurvy pískohrabský! Stačili to spucovat - takže naše výzvědná má zase po ptákách!“ Vztekle převrhl ocelovou skříň na bok, až se popel ze zničených dokumentů vysypal, potřísnil podlahu se zbytky stolů a židlí a... Všemohoucí Zagure! „Člověče, vidíš to? No podívej na to! Proboha...“ Eryzal bleskově posbíral několik drobných špičatých úlomků a zdvihl je tak, aby je Kelys měl přímo před očima. „Víš, co tohle je?“ „No co... Zbytky plášťů z bomb, řekl bych...“ „Jistě. Ale z jakých bomb?“ „Co já vím? Ty jsi voják...“ „Z jejich bomb! Takovéhle slitiny naši neužívají...“ „Myslíš, že... To je blbost, proč by si Hyngeni ničili vlastní základnu?“ „Tak to bych taky rád věděl...“ Eryzal vtáhl svůj nález do kabiny oře a pečlivě jej uložil do torny. „Možná to byl někdo třetí. Někdo, kdo použil pískohrabské vybavení, aby se sám neprozradil...“ „To jsi to vážně rozlouskl, Eri... Znovu se ptám: proč by se někdo chtěl maskovat takhle pitomě?“ „Řekl bych, že netouží po válce velmocí. Spíš si přeje, aby se Hyngeni zaměřili na teroristy a rebely z vlastních řad.“ „Válka velmocí by mohla třetí zemi pomoct...“ 100 Ukázka elektronické knihy