Otec se jejím názorem neřídil vždy, ale ve zmíněném případě to udělal. Matka nebyla afektovaná ani pruderní a nevyhýbala se žádnému tématu pod záminkou, že mluvit o něm se pro ženu nesluší. Nikdy se však nezmocnila vlády nad rodinnou kasou, což se stávalo poměrně často v manželstvích řemeslníků, kteří bývali v otázkách peněz pod pantoflem, a někteří takovou měrou, až vzbuzovali soucit. U nás doma se diskutovalo i o hospodaření s penězi. Nikdy, vyjma milostné touhy, tu ve mně vyvolávaly pouze ženy, jsem nečinil rozdíl mezi opačnými pohlavími. A to do té míry, že svého času jsem se kvůli tomu stal terčem vtipů. Tudíž když jsem v Kosmově kronice našel příběh kněžny Libuše, nic mě nepřekvapilo, ani postavení, které zaujímala, ani způsob, jakým o ně přišla. Tahle jasnozřivá a cudná kněžna, z níž si lid učinil soudkyni, žila několik století po praotci Čechovi. „A stalo se, že jeden muž ji obvinil, že nad ním vyřkla nespravedlivý soud. ,Víme jistě, že žena na trůně má málo rozumu; tím méně, když na poduškách leží. Tehdy je způsobilá k přistoupení muže, ne aby soudila bojovníky. Nám jediným na světě, jaká hanba, vládne žena!‘“ A já, Ludmilin syn, jsem si tehdy, když jsem se jako chlapec seznamoval s těmi slovy, pomyslel, že kdyby mi vládla moje báječnice, vůbec bych to nepovažoval za ostudné. Nicméně v pověsti, chci říct v dějinách zaznamenaných Kosmou, se útok onoho muže neminul účinkem – lid
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274107
vznesl požadavek, aby se provdala a vládu předala svému muži. „Libuše odpověděla: ,Ó lide politováníhodný, svobodně žít neumíš; svobodu, kterou jiní neztrácejí, leč se životem, vy zamítáte a šíje své dobrovolně poddáváte nezvyklé služebnosti.‘“ Z jejích slov mi naskočila husí kůže. „,Trváte-li na svém a chcete vládce krutějšího než žena, oznámím vám jeho jméno i místo, kde přebývá.‘ Na to lidé zajásali křikem smíšeným a jednohlasně žádali, aby jim dán byl kníže.“ A tak ho dostali. Od té doby žijí Češi v chomoutu.
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274107
k
bylo Mi třináct let, když otec františek získal Jeden exeMplář Kroniky tak řečeného Dalimila, sepsanou na počátku 14. století, to jest dvě stě let po kronice Kosmově. Tahle kronika, která nám spadla z nebe – chci říct, že se k nám dostala nevhod s ohledem na výuku, protože když se mému učiteli dostala do rukou, zabývali jsme se vládou císaře Rudolfa II. – mě ohromila zuřivostí, s jakou brojila proti Němcům. Podle autora si nás Němec podroboval hned od začátku, nejprve osídlováním, potom penězi a jazykem, a nakonec všemi třemi způsoby najednou. Učitel mě s Dalimilovu kronikou sice obeznámil, neboť to považoval za svoji povinnost, ale jen stručně, protože nechtěl, abych nad ní strávil příliš mnoho času, ale i to málo mi stačilo rozpálit mysl. Nevím, co to do mě vjelo. Bylo mi třináct, jak už jsem řekl, dospěl jsem tedy do věku, kdy jsem chtěl vypadat důležitě, a tak jsem se pokusil jednat jako muž. A muži zřejmě milovali válku! Ano, jestli mě paměť neklame, tak nějak to bylo. Zkusil jsem to. Vyšel jsem na jeviště života a v roli, kterou jsem si přidělil, jsem vedl silácké řeči na obranu svého národa proti Němcům. Učitel mi za ten záchvat mužnosti nezatleskal. Rozzlobil jsem ho, a hlavně rozčaroval. Samozřejmě jsem těžce nesl, že jsem ho zklamal. Okamžitě jsem vystřízlivěl.
102
Ukázka elektronické knihy