Nazítří jsme si udělali dlouhou procházku podél pláže, tvé dlouhé černé vlasy vlály ve větru a oba nás bily do obličeje. Pak jsme se ocitli na bleším trhu v centru Ostende. Tam jsem od tebe dostal k narozeninám výjimečný a drahý dárek, moc pěknou malou ručku s maličkými zkřivenými prsty na dřevěné tyčce, která byla krásně nalakovaná, s až východními detaily, a podle prodavače byla víc než sto padesát let stará a dala se použít na nedostupná místa, když svědí, zejména na zádech, takže si tam člověk dosáhne, aniž by musel volat někoho jiného. Protože to může ulevit od problému, který mě často trápí a ty sama jsi mi s ním tolikrát ráda pomohla, měl jsem z toho dárku velkou radost. Po obědě jsme se vrátili do bytu a já šel péct cheesecake, zatímco ty jsi pracovala na článku, který jsi měla druhý den odeslat do redakce jednoho kulturního časopisu. Chtěla jsi v něm analyzovat a kritizovat obsesi naší společnosti jídlem a dalšími kulinářskými záležitostmi. Kromě jiného jsi poukazovala na nespočet televizních programů, ve kterých jde hlavně o vaření, na směšné štěstí, že lidé mohou u vaření takzvaně vypnout, na televizní kanál, který se věnuje dvacet čtyři hodin denně vaření, na to, že přílohy novin degradují na kulinářské průvodce, na to, že se jídlem nevědomky nadměrně zabíjí čas, na vyprázdnění člověka v bytost, která funguje jen tělesně a užívat si dokáže pouze smyslově — a tímto způsobem se čím dál víc přibližuje zvířeti. Opravdu sis dala práci, abys ukovala ze všech svých výtek a domněnek 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274090
plynulý a jasný text, a to za tak krátkou dobu, a když už byl dort v troubě, tak jsem ti s tím pomohl tak, že jsem přehodil pár odstavců, vymyslel pár propojení a přizpůsobil začátek závěru. Zatímco sis tu redigovanou verzi četla, cheesecake se chladil a já, abys měla na čtení naprostý klid, se uklidil do ložnice, ve které byly tři velké kufry s kostkami Lega pro příležitost, že přijdou na návštěvu vnoučata rodičů tvého bývalého. Nedokázal jsem odolat pokušení postavit si model bytového domu, ve kterém jsme zrovna byli, pobřeží, tržiště v Ostende, krytého bazénu, velké kašny, pivnice na rohu a stánku s novinami přede dveřmi. V mém výtvoru bylo dokonce místo i pro nás dva, leželi jsme těsně vedle sebe na umělém písku. Když jsi dočetla, přišla jsi do ložnice a padla mi kolem krku. „Strašně moc děkuju,“ řekla jsi, „seš skvělej, pár malými zásahy jsi z toho udělal dobrej text. Je fakt zajímavý, jak jsi připravenej bez cavyků se kvůli mně tak snažit, to jsem v bývalých vztazích nikdy nezažila. V bývalých vztazích jsem se musela vždycky přehlížet a neustále jsem tu byla k službám toho druhého. A tobě se ten text líbí, ne? Kdyby se ti nelíbil, tak bys mi to přece řekl, byl bys ke mně upřímnej, že jo? Já jsem s ním moc spokojená, jen jsem ještě trochu potřebovala od tebe pomoct, a mám pocit, že jsi pochopil, co jsem se snažila říct, a proto jsi mi mohl tak dobře pomoct vyjádřit to. Co děláš? To je tenhle dům? A to na pláži jsme my dva? To tam pro mě nebyla žádná jiná figurka? A nejsi na to už trochu starej? Už přece nejsme děti, ne?“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274090
— Když jsem šel před chvílí pěšky do restaurace, uvědomil jsem si, že se ještě pořád dívám na domy nebo byty, které jsou k pronájmu nebo na prodej, stal se z toho reflex — nebo vlastně ne ani tak reflex, jako spíš zvyk, jako podkresová hudba, která mě doprovází, když vstoupím do zastavěných oblastí, což je skoro vždycky, když jdu ven. Pokaždé, když vidím barevnou ceduli, která visí na fasádě nebo před oknem, přemýšlím nad tím, jak se tam musí bydlet, kdo tam teď bydlí, jestli je to dost velké, aby se tam mohli nastěhovat dva lidé, jestli je zařízení a potrubí v dobrém stavu, a samozřejmě taky přemýšlím o tom, kolik asi bude dělat nájem nebo kupní cena. Webové stránky makléřů už si tak často neprohlížím, i když ještě občas ano, když jsem večer vyčerpaný a otrávený, takže už nejsem schopný dělat nic jiného, nemám už brouzdání po internetu pod kontrolou a bezuzdně bloudím, pomalu, ale bez ustání, jako trs mořských řas v oceánu — a to pohlcení tlamou vyhledávačů třídících byty, garsonky a domy je ještě to nejmenší. Také s tebou jsem v myšlenkách i fyzicky často prohlížel stovky virtuálních inzerátů. Pravidelně jsme si, jak to tyhle stránky velmi snadno umožňují, posílali mailem tipy na položky v nabídce, které nás z jakéhokoli důvodu zaujaly. Občas se jednalo o nedosažitelný sen, o řadový dům v centru Gentu, který vypadal z ulice nevzhledně, ale vzadu se rozvinul v zámek s bazénem, v němž si voda pořád drží 30 stupňů, obrovský byt s výhledem na 100
Ukázka elektronické knihy