I. část
101
je tu tedy něco skutečnosti podobného‘! Říkáme: „Ještě se to nepo hybuje, ale má to už možnost pohybovat se“ – ,tedy možnost je něco skutečnosti velice blízkého‘.“ Můžeme sice pochybovat o tom, jestli tento pohyb umožňuje ta a ta fyzikální podmínka, ale nikdy nediskutujeme o tom, jestli toto je možnost tohoto nebo onohc pohybu: ‚možnost pohybu je tedy k pohybu samému v určitém jedinečném vztahu; užším, než je vztah zobrazení k jeho objektu‘; neboť o tom, jestli je to obraz toho či onoho objektu, pochybováno být může. Říkáme „Zkušenost ukáže, jestli tohle dává tomu čepu tuto možnost pohybu“, ale neříkáme „Zkušenost ukáže, jestli tohle je možnost tohoto pohybu“; ,to, že tato možnost je možností právě tohoto pohybu, není tedy zkušenostní fakt‘. Pokud jde o tyto věci, bereme zřetel na náš vlastní způsob vyjad řování, ale nechápeme ho, nýbrž dáváme mu chybný výklad. Když filosofujeme, jsme jako divoši, jako primitivové, kteří slyší způsob vyjadřování civilizovaných lidí, špatně si ho vyloží a pak z jeho výkladu vyvozují nejpodivnější závěry. 195. „Ale já si nemyslím, že to, co teď dělám (při chápání),* určuje budoucí použití kauzálně a v souladu se zkušeností, nýbrž ze toto použití je jakýmsi zvláštním způsobem v nějakém smyslu samo přítomno.“ – Ale ,v nějakém smyslu‘ tu zajisté je! Na tom, co říkáš, je vlastně nesprávný jen výraz „zvláštním způsobem“. Ostatní je správné; a zvláštní se ta věta jeví jedině tehdy, jestliže si k ní člověk představuje jinou řečovou hru, než je ta, v které ji skutečně používáme. (Kdosi mi říkal, že se jako dítě podivoval, že krejčí ,dokáže ušít šaty‘ – myslel, že to znamená, že šaty jsou vyráběny pouhým šitím tak, že se přišívá jedna niť k druhé.) 196. Nepochopený způsob použití slova je vykládán jako výraz jakéhosi zvláštního pochodu. (Tak jako si lidé myslí čas jako zvláštní prostředí, duši jako zvláštní bytost.)
* V originále: „beim Erfassen“. (Pozn. překl.)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274015
102
Filosof ická zkoumá ní
197. „Je to, jako kdybychom dokázali celé použití slova pochopit (erfassen) naráz.“ – Říkáme zajisté, že to tak děláme. Tj. popisujeme zajisté to, co děláme, někdy těmito slovy. Ale na tom, co se děje, není nic podivuhodného, nic neobyčejného. Neobyčejným se to stává, když jsme vedeni k tomu, myslet si, že budoucí vývoj musí už být v aktu pochopení nějakým způsobem přítomen, a že přece přítomen není. – Neboť říkáme, že není pochyb, že tomu a tomu slovu rozumíme a na druhé straně jeho význam spočívá v jeho použití. Není pochyb, že chci teď hrát šachy; ale šachy jsou touto hrou jen díky svým pravidlům (atd.). To tedy nevím, co jsem chtěl hrát, dokud jsem hraní nerealizoval? Nebo jsou naopak v mém aktu tohoto úmyslu všechna pravidla obsažena? Učí mě jedině zkušenost, že po tomto aktu úmyslu následuje obvykle tento způsob hraní? To si tedy nemohu přece být jistý, co hodlám dělat? A jestliže tohle je nesmysl, – co to je za nesmírně pevné spojení, jež existuje mezi aktem úmyslu a tím, co je jím zamýšleno? – Kde je dáno toto spojení mezi smyslem slov „Zahrajme si partii šachu!“ a všemi pravidly této hry? – Inu, v soupisu pravidel hry, v učení šachu, v běžné praxi hraní. 198. „Ale jak mě může nějaké pravidlo učit, co mám na tomto místě dělat? Cokoli udělám, musí být přece s pravidlem spojeno nějakým výkladem.“ – Ne, takto by se to říkat nemělo. Nýbrž takto: Každý výklad visí ve vzduchu spolu s tím, co vykládá; nemůže mu sloužit za oporu. Výklady samy význam neurčují. Dá se tedy s pravidlem spojit všechno, cokoli jen udělám? – Dovol, abych se zeptal takto: Co má vyjádření pravidla – řekněme třeba ukazatel cesty – co dělat s mými počiny? Jaké spojení tady existuje? – Inu, třeba toto: byl jsem nacvičen reagovat na tento znak určitým způsobem, a takto nyní reaguji. Ale tím jsi označil jen jistou kauzální souvislost, vysvětlil jsi jenom, jak k tomu došlo, že se teď podle tohoto ukazatele řídíme; neukázal jsi, v čem vlastně toto „řízení se příslušným znakem“ spočívá. Nikoli; naznačil jsem ještě také, že člověk se podle nějakého ukazatele řídí jen potud, pokud existuje nějaký stabilní způsob použití, určitý návyk.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS274015
I. část
103
199. Je to, čemu říkáme „řídit se pravidlem“, něco, co by mohl udělat také jenom jediný člověk jenom jedenkrát v životě? – A toto je přirozeně poznámka vztahující se ke gramatice výrazu „řídit se pravidlem“. Není možné, aby se nějakým pravidlem řídil jedinkrát jen jeden člověk. Není možné, aby došlo jen jedenkrát k jednomu jedinému sdělení, aby jen jedenkrát byl dán nebo pochopen rozkaz atd. – Řídit se pravidlem, učinit sdělení, dát rozkaz, hrát šachy jsou návyky (zvyklosti, instituce). Rozumět nějaké větě znamená rozumět určité řeči. Rozumět nějaké řeči znamená ovládat určitou techniku. 200. Je přirozeně myslitelné, že v nějakém národě, který hry nezná, dva lidé usednou k šachovnici a provádějí tahy určité šachové partie; dokonce i se všemi dušeními průvodními jevy. A kdybychom my toto viděli, řekli bychom, že hrají šachy. Ale mysli si nyní, že určitá šachová partie je podle jistých pravidel přeložena v řadu úkonů, které nejsme zvyklí asociovat s nějakou hrou – třeba ve vydávání výkřiků a dupání. A ti dva mají nyní místo toho, aby hráli nám běžnou partii šachu, křičet a dupat; a sice tak, že tyto úkony by se podle vhodných pravidel daly přeložit v šachovou partii. Byli bychom pak ještě nakloněni říci, že hrají určitou hru? A s jakou oprávněností by to mohlo být řečeno? 201. Náš paradox byl takovýto: nějaké pravidlo by nemohlo určit žádný způsob jednání, protože s pravidlem je možno uvést ve shodu jakýkoli způsob jednání. Odpověď zněla: Jestliže se dá každý způ sob jednání uvést s pravidlem ve shodu, pak se dá uvést i do rozporu s ním. Neexistovala by tudíž ani shoda, ani rozpor. Že tu je určité nedorozumění, ukazuje se už v tom, že při tomto myšlenkovém pochodu výklad pro nás odkazuje na další výklad; jako kdyby nás každý uspokojil aspoň na okamžik, než pomyslíme na určitý výklad, který je zase za tímto výkladem. Tím totiž ukazujeme, že existuje určité pojetí pravidla, které není výkladem; nýbrž projevuje se při jednotlivých případech použití tím, čemu říkáme „řídit se pravidlem“ a čemu říkáme „jednat v rozporu s ním“.
Ukázka elektronické knihy