98
Camilla Stenová
„Možná,“ prohodí. „Anebo se rozbila a vyslala nějaký signál.“ Emmy udělá krok dopředu a sedne si na bobek k Tonině noze, tak blízko, že ztratím rovnováhu a zhoupnu se dozadu. „Můžu se na to podívat?“ zeptá se. Tone odpoví slabým vyčerpaným hláskem: „Alice se právě pokoušela…“ „Mám kurz první pomoci.“ Cítím, jak mi vztek bublá v celém těle, ale z Tonina hlasu vnímám bolest. Kotník jí natekl tak, že její noha už ani nevypadá jako noha. Spolknu svou hrdost a řeknu: „Jasně.“ Emmy opatrně zarudlý kotník prohmatá prsty a omluvně mrkne na Tone, která pípne bolestí. „Vzala sis něco proti bolesti?“ zkoumá. Tone zavrtí hlavou a já odpovím za ni: „Je alergická na většinu prášků. Má něco se žaludkem.“ „Opravdu?“ podiví se Emmy. Tone bez váhání kývne. „Mám s sebou whisky,“ pokračuje Emmy. „Pár doušků by ti mohlo pomoct. Dost zastaralé, ale účinné.“ Jako zázrakem se Tone ušklíbne a Emmy gestem Robertovi něco naznačí a ten beze slov zmizí k dodávce. Emmy z bílé lékárničky vyjme obvaz a začne jím pevně ovazovat Tonin kotník. „Kvůli otoku nejde poznat, jestli je zlomený nebo vyvrtnutý,“ vysvětluje Emmy. „Ale stažení by ho mělo dočasně udržet na místě. Nejlepší by bylo, kdybychom
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273937
MRTVÉ MĚSTO
99
měli něco studeného, co bychom mohli použít jako obklad, ale…“ Emmy se na mě podívá. „Nemáš s sebou něco mraženého, o čem nevíme?“ Zavrtím hlavou. „Bude tedy muset stačit pořádné stažení obvazem.“ Pak obvaz zajistí malým háčkem, který byl součástí balení. „Jak se cítíš?“ zeptá se. „Už mi bylo líp,“ odpovídá o něco méně bledá Tone. Už se přestala potit. „Ale myslím, že přežiju.“ Emmy se usměje. „Paráda.“ Z hovoru těch dvou mám podivný pocit, který mi není úplně příjemný. Směsice strachu a něčeho negativního připomínajícího žárlivost. Kousnu se do vnitřní strany tváře. Robert se vrací s Emmyinou placatkou ze včerejška a Tone ji vděčně přijímá. Několikrát si pořádně lokne. Nejsem si jistá, jestli je to dobrý nápad, ale mlčím. „Dobře, poslouchejte,“ houkne Emmy, zvedne se a oprašuje si rukou kolena. „Dáme si pauzu a trochu se uklidníme? Můžeme něco sníst a probrat, co budeme dělat dál.“ „Dobrý nápad,“ ozve se Robert. Mám pocit, jako kdyby mi něco vzala. Tohle bych měla říkat já. To já vedu projekt, ne ona. Ale Emmy se už vydala pro jídlo k obědu a Robert ji následoval. Ta chvíle je pryč. Dívám se za ní, jak kráčí k dodávce. V žaludku pořád cítím ten neklid.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273937
100
Camilla Stenová
Nevzpomínám si, že bych ve své vysílačce něco slyšela. Určitě ne Tonino sténání. Ale pokud by ani oni nic neslyšeli, co by je přimělo přiběhnout zpátky? Jak by mohli vědět, že se Tone zranila? Něco jsem zaslechla dole v patře. Mohlo se jednat o něco víc než pouhou představu? Mohla to snad být Emmy s Robertem? A pokud ano, tak proč?
Ukázka elektronické knihy