98
Debbie Rixová
„Máte rezervaci?“ zeptala se číšnice, když Hamish požádal o stůl. „Ne, obávám se, že ne.“ „Máme plno, jak vidíte. Ale můžete si dát něco z barové nabídky – tamhle,“ ukázala na místo vedle baru, který byl obsypaný hosty freneticky se dožadujícími nápojů od barmanů, kteří nevěděli, kde jim hlava stojí. „Tam si nemůžeme sednout,“ protestovala Sophie. „To je v pořádku,“ řekl Hamish číšnici, „to zvládneme.“ Sophie se nepohodlně vmáčkla mezi neznámé lidi a Hamish se začal prodírat k baru. U blízkého stolečku najednou vstali nějací lidé. „Nechcete stůl? Právě přišli naši přátelé a mají rezervaci v restauraci.“ „Moc děkujeme, to jste hodní.“ Sophie se s úlevou posadila a čekala na Hamishe. Vtom se otevřely dveře a dovnitř spolu se závanem chladného listopadového vzduchu vrazila s hurónským smíchem velká skupina lidí. Hned je nasměrovali k velkému stolu prostřenému pro deset. Muž v džínách a draze vypadající ležérní bundě začal objednávat pro všechny. „Dáme si dvě láhve merlotu, dvakrát sauvignon blanc a přineste nám jídelní lístky, prosím,“ vyjmenovával, aniž se podíval na číšnici. Muž ve stylové bundě se usadil vedle ženy s dlouhými blond vlasy. Měla na sobě světloulince šedý plášť z toskánské vlny, přes který měla přehozený smetanový kašmírový šál. Usrkávala bílé víno a tajuplně se usmívala na Sophii, která si najednou byla vědoma
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273935
Fotografie
99
svých neupravených hnědých vlasů sepnutých ledabyle hřebínky ze želvoviny a starého prošívaného kabátu. Ve srovnání s ní si připadla ošuntělá a neatraktivní. Hamish se vrátil od baru a položil na stůl drinky. „To je lidu… Teprve teď mě obsloužili.“ „Měli jsme si udělat rezervaci,“ řekla Sophie. „Ale kdo mohl vědět, že je to tak oblíbené místo?“ „No, je pátek večer a svátek Guye Fawkese. Mohli jsme to tušit.“ „Co myslíš, kdo jsou tamhleti lidé?“ zeptala se Sophie a upila červeného vína, přičemž diskrétně pokývla hlavou na elegantní pár a jejich hlučné přátele. „Bůhví… Nevypadají jako vesničani, co?“ „Říkám si, jestli to není ten investiční manažer se svou oslnivou manželkou.“ „Tobě přijde oslnivá?“ zeptal se Hamish a prohlížel si je přes svůj půllitr. „Hm, není špatná…Pokud je to tvůj typ.“ „Jaký typ?“ „Ledová královna. Zbohatlice… Co si vybereš.“ Přinesli jim objednané jídlo: studený obložený talíř pro Hamishe a paštiku a toast pro Sophii. Sophie ještě nedojedla, když začal hospodský vyvolávat: „Dámy a páni, ohňostroj začne za pět minut, ale klidně si vezměte drinky s sebou…“ Lidé se začali strkat a hrnout ze dveří a volali jeden přes druhého. „Sejdeme se venku…“ „Budeme na druhé straně návsi.“ Elegantní pár a jejich přátelé také vstali, oblékli si
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273935
100
Debbie Rixová
bundy a kabáty a po dvojicích vyšli ven. Ostentativně nedbali o okolí a smáli se svým soukromým vtípkům. Budili dojem výlučnosti, což Sophii iritovalo. Cítila se vyřazená z jejich veselí a vzájemné přátelskosti. „Dopij,“ pobídl ji Hamish vesele. „Nechceme to přece zmeškat.“ Uslyšeli svist odpalované rakety. „Poběž, už to začalo.“ Protlačili se davem a vyšli ven. Postavili se na příjezdovou cestu a přihlíželi, jak ohňostrůjci odpalují čím dál větší a nápadnější rakety. Lidé kolem se smáli a ukazovali na zářivá světýlka. Děti poskakovaly, mávaly prskavkami a psaly jimi do vzduchu svá jména. Sophie si vybavila všechny předešlé ohňostroje, které absolvovala v kruhu své rodiny. Teď měla pocit, že je se špatnými lidmi na špatném místě. Blondýnka ve vlněném kabátě se postavila vedle nich. „Dobrý večer,“ pronesla tlumeným hlasem. „Já jsem Flora. Nejste náhodou ti manželé, co se zrovna přistěhovali do domu na konci naší ulice? My bydlíme na faře.“ „Ano, to jsme,“ potvrdila Sophie, překvapená přátelským přivítáním. „Já jsem Sophie a tohle je Hamish. To jste šikovná, že jste nás poznala.“ „No, na takovém místě jako tady jsou noví obyvatelé opravdu důležitá novinka. Všichni ve vsi o vás mluví: fešák pan doktor a jeho krásná žena…“ Spiklenecky se usmála. Hamish polichoceně zamrkal a rukou si pročísl plavé vlasy.
Ukázka elektronické knihy