Dr. don Pedro Barreda y Zaldívar zavřel na okamžik oči. Přestože byl v denním styku se zločinem, neudusilo to v něm soucit s nebohou dívenkou. Řekl si však, že to je na první pohled naprosto jasný a typický delikt, odpovídající skutkové podstatě znásilnění a zneužití nezletilé dle trestního zákoníku s charakteristickými přitěžujícími okolnostmi premeditace, ublížení na těle, nebezpečného vyhrožování a psychického nátlaku. Poté si přečetl znovu protokol strážců pořádku, kteří provedli zajištění Gumercinda Tella. Podle rozkazu svého nadřízeného, kapitána Civilní gardy Enriqua Sota, se strážnici Alberto Cusicanqui Apéstegui a Huasi Tito Parinacocha dostavili se zatykačem do činžovního domu na třídě Luna Pizarra čp. 12, nicméně jmenovaný nebyl přítomen. U sousedů zjistili, že je povoláním mechanik a pracuje u INTI, to jsou dílny na opravy motorů a autogenní svařování na opačném konci téže čtvrti, skoro až na úbočí pahorku El Pino. Oba strážníci se tam okamžitě odebrali. V dílnách s překvapením zjistili, že Gumercindo Tello právě odešel; majitel dílny, pan Carlos Príncipe, je informoval, že hledaný požádal o půl dne dovolené za účelem křtu. Když se strážníci vyptávali, v kterém kostele by mohl prodlévat, dělníci na sebe spiklenecky pomrkávali a pochechtávali se. Pan Príncipe řekl na vysvětlenou, že Gumercindo Tello není katolík, nýbrž svědek Jehovův a že v této sektě neuděluje svátost křtu farář v kostele, nýbrž že se odbývá ponořením do vody pod širým nebem. Strážníci Cusicanqui Apéstegui a Tito Parinacocha pojali okamžitě oprávněné podezření, že zmíněné náboženské sdružení je — jak se už v nejednom případě ukázalo — spolkem homosexuálů, a proto požádali, aby je někdo zavedl na místo, kde se obviněný nachází. Po delším váhání a výměně názorů je sám majitel fy. INTI osobně zavezl na místo, kde by podle jeho slov mohl Tello být, protože ho tam jednou dávno, když se ještě snažil obrátit jeho a své spolupracovníky v dílně na svou víru, pozval, aby se na onom místě zúčastnil jakéhosi obřadu (který svrchu jmenovaného nijak nepřesvědčil).
99
tetička julie 344str.indd 99
24.1.2020 9:44:37
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273913
Pan Príncipe zavezl oba strážce pořádku vlastním autem na nezastavěné prostranství mezi Maynaskou ulicí a Martinettiho parkem, kde obyvatelé z okolí pálí odpadky a kde ústí malý přívodní kanál do Rímacu. Svědci Jehovovi tam skutečně byli. Cusicanqui Apéstegui a Tito Parinacocha spatřili asi půl tuctu osob různého stáří a pohlaví, kteří stáli po pás v kalné vodě, ale přitom nebyli v plaveckých úborech, nýbrž ve svátečním oblečení; někteří měli kravatu a jeden dokonce buřinku. Nedbali vtipů, špiček, slupek ani jiných kreolských žertíků, jimiž je častovali diváci tlačící se na břehu, aby dobře viděli, a s nejvyšší vážností pokračovali v obřadu, který strážci pořádku považovali v první chvíli za hromadný pokus o sebevraždu utopením. Hle, co viděli: svědci Jehovovi pěli hluboce procítěně podivné chvalozpěvy a přitom drželi za ruce stařičkého muže v ponču a pletené čepičce přes uši a potápěli ho do špinavé vody (s úmyslem obětovat ho svému bohu?). Když je strážníci pořádku, nedbajíce zablácených holínek, s revolverem v ruce vyzvali, aby toto zločinné počínání okamžitě přerušili, stařec se rozčilil a křičel na strážníky, aby šli do horoucích pekel, a častoval je přitom podivnými výrazy jako „římani“ a „papeženci“. Strážcům pořádku nezbylo než odevzdaně vyčkat konce křtu, aby mohli zatknout Gumercinda Tella, kterého identifikovali díky p. Príncipovi. Obřad trval ještě několik minut; po tuto dobu pokračovaly modlitby a potápění křtěného. Když stařec začal obracet oči v sloup, polykat vodu a topit se v bahně, vytáhli ho svědkové Jehovovi na břeh, kde mu blahopřáli k novému životu, který pro něj podle jejich slov právě začal. V té chvíli přistoupili strážníci k zatčení Gumercinda Tella. Mechanik nekladl žádný odpor, nepokoušel se o útěk a neprojevoval nižádné překvapení; když mu navlékali želízka, řekl pouze: „Nikdy na vás nezapomenu, bratři.“ Za zpěvu chvalozpěvů a s očima obrácenýma k nebesům vyprovodili ho svědci Jehovovi až k autu p. Príncipa, který dopravil strážníky i zatčeného na victorijské komisařství. Tam ho příslušníci Civilní gardy s díky za prokazované služby propustili.
100
tetička julie 344str.indd 100
24.1.2020 9:44:37
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273913
Na komisařství se kapitán Enrique Soto zeptal obviněného, zda si nechce dát boty a kalhoty usušit na dvůr, na což Gumercindo Tello odvětil, že je zvyklý chodit v mokrém. Poslední dobou prý lze v Limě zaznamenat takový přírůstek obrácení na pravou víru, že nemá čas ani oschnout. Kapitán Soto tedy přikročil bez prodlení k výslechu, jemuž se zatčený podrobil. Dotázán na svá osobní data uvedl, že se jmenuje Gumercindo Tello. Jeho matka, doňa Gumercinda Tellová, se narodila v Moquegue a je již po smrti. Otec je neznámý. Zatčený se narodil patrně rovněž v Moquegue, a to před dvaceti pěti nebo dvaceti osmi léty. Na vysvětlenou této nejasnosti dodal, že ho jeho matka krátce po narození dala do moquegského sirotčince pro chlapce. Tento sirotčinec spravovala papeženská sekta, v jejíchž bludech byl vychováván do svých patnácti či osmnácti let, kdy se jich naštěstí zbavil. Uvedl, že zůstal v sirotčinci do dne, kdy ústav lehl popelem. Při velkém požáru shořely i všechny archivy, a proto mu zůstal utajen jeho přesný věk. Vyjádřil se, že tuto pohromu na ústav seslala sama Prozřetelnost, protože při té příležitosti poznal dva mudrce, kteří se ubírali po souši z Chile do Limy a cestou kázali, aby oči slepých prohlédly a uši hluchých uslyšely skutečnou moudrost. Uvedl, že do Limy přišel s těmito mudrci, jejichž jména odmítl prozradit s výslovným odůvodněním, že stačí, že existují, nač je ještě označovat nálepkami; od té doby žil v Limě a dělil svůj čas mezi řemeslo mechanika (jemuž se vyučil v sirotčinci) a šíření pravdivé vědy. Pravil, že bydlel postupně v Breně, Vitarte a v Horních Čtvrtích; když dostal před osmi měsíci práci u INTI, dílny na opravy motorů a autogenní svařování, která je příliš daleko od jeho předcházejícího bydliště, přestěhoval se do Victorie. Obviněný doznal, že od té doby bydlí na třídě Luna Pizarra v činžovním domě čp. 12, a to jako nájemník. Zná rodinu Huancových, několikrát prý jim chtěl poskytnout poučení a dobrou četbu, neměl však úspěch, protože Huancovi jsou stejně jako ostatní nájemníci uvedeného domu zcela otráveni jedem římského kacířství. Ke jménu své údajné oběti Sarity Huancové Salaverríové se vyjádřil, že se na ni pamatuje,
101
tetička julie 344str.indd 101
24.1.2020 9:44:37
Ukázka elektronické knihy