6. Psychosomatika těhotenství
metodami a úzkost odstraňoval trvalou přítomností porodníka u rodičky. Zatímco metoda Velvovského (či chcete-li Lamazova) posiluje vliv mozkové kůry na úkor podkorových center, metoda Dick-Reada fakticky oslabuje vliv mozkové kůry na úkor podkorových center. Teoretická východiska jsou tedy vlastně protikladná, praxe se nicméně lišila málo. Dick-Read postupně přibral poučení rodičky a psychoprofylaxe přibrala relaxaci. On je tam tedy ještě jeden důležitý rozdíl, vyplývající z rozdílu mezi kapitalistickým a socialistickým zdravotnictvím. Dick-Readův požadavek trvalé péče a trvalé přítomnosti jednoho lékaře u porodu nesmírně zvyšuje cenu, a tím chtě nechtě činí metodu výběrovou a nikoli pro každého. Psychoprofylaxe to nepožaduje, navíc příprava se provádí skupinově, takže je daleko levnější a aplikovatelná teoreticky a ideálně na všechny rodičky. Využiji příležitosti a zmíním specifický český přínos k psychoprofylaxi, a sice těhotenský tělocvik, který vymyslela a rozpracovala rehabilitační sestra Běla Friedländerová. Z hlediska teoretických východisek Velvovského metody jde o velmi vtipný nápad, protože cvičení posiluje mozkovou kůru a její vliv, a teoretickou přípravu doplňuje praktickým nácvikem chování při porodu. Z toho ovšem taky vyplývá, že osamostatnění těhotenského tělocviku, které nastalo později, vlastně celou filozofii psychoprofylaxe či Lamaze torpéduje. V nadšení pro Lamazovu metodu se nikdo příliš neobtěžoval seriózním zkoumáním jejího efektu. Byla prostě skvělá. Vlastně až v osmdesátých létech, kdy její ústup ze slávy byl už neodvratný, náročnou studii provedl tehdejší největší světový expert přes bolest a autor vrátkové teorie bolesti Ronald Melzack. Jakýsi statisticky významný efekt prokázal, avšak pouze u některých lektorů, a i tam byl tak malý, že potřeba další analgezie byla stejná jako u žen bez přípravy.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273897
ÚTĚCHA Z GYNEKOLOGIE
Časem se navíc ukázalo, že perfektně prováděná Lamazova metoda má dokonce i svá rizika. Jistě, rizika má všechno naše činění, ale tady to opravdu nikdo nepředpokládal. Ukázalo se, že ženy, které takovou přípravu absolvovaly, často nabyly přesvědčení (ostatně je žádoucím cílem), že když se budou chovat správně, tak porod proběhne hladce. Ovšem když pak porod neproběhne hladce a skončí třeba akutním císařským řezem, žena to nevnímá jako problém přírodního děje, ale jako své selhání a důsledek své chyby, což u citlivých žen může být provázeno výčitkami, pocity viny, problémy s výchovou dítěte atd. U nás, zásluhou tehdejšího vedení dnes již neexistující psychosomatické sekce ČGPS, byl podniknut velkorysý pokus o ověření účinku přípravy v polovině osmdesátých. let. Byla k tomu dokonce vypracována placebová metoda předporodní přípravy, třetí skupinou bylo farmakologické placebo, poslední tvořily ženy bez jakékoli zvláštní péče. Ještě než se spočítaly výsledky, hlavní organizátorka celého projektu zapůjčila protokoly jisté studentce psychologie, která je ztratila. I to se stává. Nebo tak se to alespoň vypráví. Odběhl jsem ale a vrátím se k osudům Lamazovy metody a porodnické psychoprofylaxe. O co méně se zpočátku lišily (nejdřív jenom ve způsobu dýchání ve druhé době porodní, kde Velvovskij učil krátké povrchní dýchání, Lamaze pomalé hluboké), o to větší důraz byl na tyto rozdíly kladen. Časem vykrystalizoval jeden zásadní. Sovětská metoda (to je oficiální odborný termín té doby používaný i na Západě) připouštěla při selhání přípravy (tedy když to ženu přesto bolí) používání farmakologické analgezie — což časem vedlo k tomu, že farmakologická analgezie získala převahu, psychoprofylaxe se prováděla stále formálněji a posléze zanikla (skutečný efekt psychoprofylaxe je tak malý, že metoda vlastně „selhává“ skoro vždycky). Francouzskou metodu
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273897
6. Psychosomatika těhotenství
(taky dobový oficiální odborný termín) po Lamazově smrti rozvíjel jeho žák jménem Pierre Vellay. A ten na původně hrubě materialistický fyziologický přístup narouboval psychoanalytické učení Heleny Deutschové. Psychoanalýza byla původně také fyziologická — Freud sám byl ostatně neurolog a z jeho objevu lokálního anestetického účinku kokainu těžíme dodnes. Ale časem se někteří Freudovi žáci „utrhli z řetězu“ a spíše než z vědy vychází jejich učení ze spekulací (není proč se smát, sovětskou medicínu to potkalo taky a hůř — viz učení Olgy Lepešinské a jejích učitelů, žáků a souputníků). A Deutschová přišla mj. také s tím, že když žena neprožije porod naplno a se všemi bolestmi, nemůže si vytvořit správný vztah k novorozenci a následně dítěti (výše v odstavci o bondingu jsem ukázal, že ve skutečnosti to může být i naopak). Takže Vellay jakoukoli farmakologii zakázal. Nu, a hlavní Vellayův žák se jmenoval Frédérick Le boyer, a hlavní Leboyerův žák se jmenoval Michel Odent. To už je ale jiná kapitola. Těm, kteří někdy zavadili o alternativní porodnictví, není třeba víc dodávat. Ostatní si o tom něco málo mohou přečíst na příslušném místě. A tak porodnická psychoprofylaxe, respektive Lamazova metoda, skončila i na Západě. Epilogu se ujalo Československo, přesněji už zmíněná psychosomatická sekce ČGPS, která na konci osmdesátých let vypracovala novou náplň přednášek a novou koncepci přípravy, která si také kladla nový cíl. Už nikoli analgezii, ale seznámit ženy nejen s normálním porodem, ale i s možnými komplikacemi a operacemi, které je mohou potkat, a připravit je na to, kdyby tyto komplikace opravdu nastaly. Koncepce předpokládala dvě úrovně: Zatímco základní stupeň měly provádět ženské sestry (dobový oficiální výraz pro starší termín „babička“ a novější termín „porodní asistentka“), o ženy s psychosociálním rizikem měl pečovat lékař nebo psycholog s využitím
99
Ukázka elektronické knihy