V ĚRN Ý Č T EN Á Ř
na podkladech. Jessica si dvojici prohlédne a uvažuje, jestli si tam Nina napsala poznámku pro sebe, anebo jde o vzkaz pro Mickeho. I nadále se však tváří vážně. „Je pravděpodobné, že v Juvě vraždil někdo jiný než u Koponenů doma,“ vysvětlí Erne a uhne před modrým čtvercem, který projektor vrhá na plátno. „Ale úplně jistí si nejsme. Pachatel u prchl z Kulosaari ve 23.04. Sanna Porkková mi z Juvy volala ve 3.15. Pokud pachatel hned v Kulosaari naskočil do auta a vyrazil do Savonlinny, bez ohledu na včerejší náročné povětrnostní podmínky by to někam k Juvě přece jen mohl stihnout a přepadnout tam Koponenovo auto.“ „Vytratit se z města by se pachateli koneckonců hodilo,“ zachraptí Jusuf. „Ale stejně pochybuju, že to udělal stejný člověk.“ „Proč?“ „Protože tím by nám tu teoreticky vznikl jeden zásadní problém. Odkud by vrah věděl, že Koponena vezou do Helsinek? A navíc i v kolik hodin?“ řekne Erne a pohlédne na Jusufa, který zamyšleně zavrtí hlavou. „Nechce se mi věřit, že by vyrazil jen tak nazdařbůh na cestu, aniž by měl přesný plán, pak kdesi u Juvy poznal protijedoucí audi, a tak to zase otočil. A k tomu včera v noci hustě sněžilo. Viditelnost byla na houby,“ dodá Erne a posadí se. „A přesto se někomu v lese podařilo rozdělat oheň,“ hlesne Jessica s očima přišpendlenýma na papír. Nikdo se vtípku nezasměje. To ostatně ani nebylo záměrem. Na ulici se rozječí sirény. Jessica si vzpomene na Fubua, který znervózní pokaždé, když slyší houkání záchranky. Člověk může opustit východní Helsinky, ale východní Helsinky nikdy neopustí jeho. „Pravděpodobnější se mi zdá, že je někdo sledoval ze Savonlinny. Musel být informovaný o každém jejich pohybu. Rozhodnutí, 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273875
MA X SEECK
aby ho převezli do Helsinek, padlo až někdy kolem půlnoci,“ řekne Erne a ohryzek se mu rozhýbe způsobem, který Jessica dobře zná. To rozhodnutí učinil on. Zpětně může každý chytračit, že se Koponenovi měla na cestu domů zajistit pořádná ochranka. Asi si to teď klade za vinu, minimálně podvědomě. „Pár věcí mě na tom zarazilo,“ pronese Erne zasmušile. „Tak za prvé: Sanna Porkková s sebou měla služební zbraň. A přitom se útočníkovi nedokázala bránit. Proč? Že by byl ozbrojený i on? Možná dokonce líp?“ Až na hučení projektoru vládne v místnosti úplné ticho. Dokonce i Michaelovy čelisti přestaly na chvíli žvýkat. „Zadruhé,“ Erne svraští obočí, jako by mu mluvení činilo tělesné obtíže, „Koponenovo audi našli na místě činu, nebylo ani škrábnuté. Takže se tam nestřílelo a auto ani do ničeho nenarazilo. Buď Porkková zajela do lesa sama, nebo řídil někdo jiný. Kdo? A konečně: na místě se našel jen jeden druh stop. Jinými slovy, pokud bylo pachatelů vícero, měli na nohou stejná bagančata, konkrétně úplně nové pětačtyřicítky. Šlápot bylo na místě tolik, že se tam klidně mohlo pohybovat víc lidí.“ „Ale stopy na Kulosaari jsou…“ „Úplně stejné. Ale jak už jsem řekl, myslím si, že je pachatelů víc.“ „Tak moment,“ ozve se zhurta Mikael a promne si temeno. „Několik pachatelů v Juvě. A k tomu chlápek z Kulosaari. Takže můžeme předpokládat, že…“ „Ano,“ potvrdí Erne a zhluboka se nadechne. „Všechno nasvědčuje tomu, že pachatelé jsou tři. Nebo jich je ještě víc.“ Jessica přenese pohled z papíru na horký nápoj. Čajový sáček ho zbarvil do tmavě ruda. Na jazyku ucítí železitou pachuť a kdoví proč se jí v hlavě zrodí myšlenka, že si uvařila čaj z krve. Za okamžik jí před očima zrudne všechno. Stěny, bílé plátno, stůl i tváře lidí sedících kolem něj. Začne se jí zvedat žaludek.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273875
XXVI
Prsty stisknou kraj umyvadla. Jessica zhluboka dýchá. Ví, že jde
o následek únavy a stresu a že si zvracením nepomůže. Lokne si vody z kohoutku a zvedne zrak k zrcadlu. Oči má vyčerpané a do vrásek jí zalezl ledabyle nanesený make-up. Prohlíží si svůj odraz, který jí od včerejška připadá tak trochu cizí, vůbec se nepodobá její vlastní tváři. Pak se nakloní ještě blíž. Rysy nabudou na ostrosti, zornice se rozšíří a ze zrcadla na ni hledí matka se rty zkřivenými v ohyzdném úsměvu. „Jessi?“ ozve se vzadu Erneho ustaraný hlas. Následuje suchý a dutý kuřácký kašel, který ho chronicky provází až v posledních měsících. „Jsem v pohodě,“ opáčí Jessica, odvine si z ruličky papíru dlouhý pruh a osuší si oči. Poslední pohled do zrcadla. Zvrhlý škleb okamžitě zmizí, ale i tak radši zavře oči. Vypálil se jí na sítnici. Pár hlubokých nádechů. Pak otevře dveře. „Určitě?“ zeptá se šéf, který se opírá o zeď, a protože Jessica nezastaví, vydá se za ní a přitom pokašlává do dlaně. „Nejseš náhodou…?“ „Co?“ zarazí se a otočí se tak rychle, že do ní Erne málem vrazí. „No já jen, že tě takhle moc neznám…,“ zablekotá. „Neznáš mě jakou? Takhle slabou?“ „Slabou ne, spíš…“ „Proboha, tak se mi po ránu udělalo špatně, no a co?“ odfrkne si s rukama v bok a sleduje, jak se na ni Erne najednou dívá jinak. 99
Ukázka elektronické knihy