ne-li rovnou o hádku. V jeden okamţik dokonce uchopil Hynek Elišku za ruku. Vilém se uţ chystal přijít své snoubence na pomoc, kdyţ ta se Hynkovi vytrhla a rychlým krokem se vracela ke stolu. Vilém by dal cokoli, aby se dozvěděl, o čem ti dva mluvili. Chtěl se Elišky zeptat, jenţe mezi ním a Eliškou seděla Hedvika. Nedá se nic dělat, bude muset svou zvědavost ještě chvíli krotit. Po večeři se snad najde chvilka, aby spolu v klidu promluvili. Hynek ještě chvíli zůstal stát u okna, jako by čekal, ţe se tam Eliška vrátí. Kdyţ ale viděl, ţe se usadila do svého křesla a strnule sedí u stolu, pokrčil rameny, a i on se vrátil na své místo a znovu se mlčky pustil do jídla. Hedvika se celou večeři chovala naprosto nenuceně, jako by si ani nevšimla chladné atmosféry, která se v sále rozhostila. Neustále se smála a snaţila se vtáhnout Viléma do rozhovoru, ten se ale sveřepě bránil a odpovídal, jen pokud byl přímo osloven a navíc většinou jen jednoslabičně. V jeden okamţik ho Hedvika dokonce jakoby mimochodem pohladila po ruce. To uţ Vilém nevydrţel a prudce vstal od stolu. Počínal si u toho ovšem tak neopatrně, ţe zvrhl svou číši medoviny a ta se vylila po stole. Hned přiskočila sluţebná, aby rozlitý nápoj uklidila a znovu číši naplnila. Hedvika jí ale pohár nešetrně vyrvala z ruky a zasyčela na ní, aby se starala o úklid. „Velmi se omlouvám, za své nevhodné chování, mladý pane. Prosím dovol mi, abych ti jako svou omluvu vlastnoručně naplnila tvůj pohár.“ Neţ stačil Vilém cokoli říct, odběhla Hedvika od stolu, aby splnila, co právě nabídla. Jakub ji chtěl zadrţet, on je přece Vilémův tajemník a bylo tudíţ na něm, aby se o svého pána postaral. Ovšem dříve, neţ se stačil zvednout, vyskočil od stolu Hynek ze Zápolí a rychle se vydal za Hedvikou. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273842
Dohonil ji po několika krocích a nyní druţně rozprávěli. Jakub se rozpačitě vrátil na své místo. Teď uţ pro pohár jít nemohl, aniţ by se vystavil nebezpečí nařčení, ţe se snaţí poslouchat soukromé hovory. Vilém zůstal zaraţeně stát na svém místě a bezmyšlenkovitě pozoroval sluţebnou, která stírala ze země poslední zbytky medoviny. Hedvika byla za okamţik zpět a s nevinným úsměvem podávala Vilémovi číši zlatavé medoviny. Vilém ji vzal a dvěma doušky ji vyprázdnil. To uţ od stolu vstala i Eliška: „Prosím omluvte mě, udělalo se mi poněkud nevolno, ráda bych si šla lehnout.“ „Doprovodím tě,“ nabídl se okamţitě Vilém. „Není třeba, trefím sama,“ odsekla uraţeně a rychlým krokem odcházela ze síně. „Myslím, ţe jsme jiţ všichni dojedli, venku je tma a je nejvyšší čas se odebrat na loţe,“ ukončila nečekaně rychle a ostře paní Anna večeři a také se zvedla od stolu. „Navíc jiţ nemám volnou komnatu pro pana Hynka, musí proto spát zde. Je zcela jistě unaven a naší povinností je mu poskytnout pohodlí k odpočinku.“ „Dovolíte, urozená paní, abych se na dnešní noc vzdálil z hradu?“ zadrţel ji nečekaně Záviš. „Proč?“ „Chtěl bych ji strávit na modlitbách,“ odpověděl Záviš a pokorně sklopil oči k zemi.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273842
„Ach ano, ty tvé meditace. Dělej, jak chceš. Kdyţ se ti chce v tomhle počasí někam jet, já ti bránit nebudu.“ Mávla paní Anna lhostejně rukou. „Mladý pane, budete mě dnes večer ještě potřebovat?“ zeptal se Jakub Viléma, kdyţ osaměli. „Ne, já uţ dnes nepotřebuju vůbec nic a nikoho. Nechte mě všichni být.“ Vilém se těţce zvedl od stolu a nejistým krokem se vydal ke své komnatě. Jakub tyhle jeho nálady znal. Snad se z toho do rána vyspí, povzdechl si smutně. Ještě dříve, neţ Vilém opustil sál, ovinuly se Jakubovi kolem krku hebké mladé ruce. „Takţe ten dnešek platí?“ zeptala se dychtivě Zuzana, co slouţila u vína a dnes obsluhovala u večeře. „Já nevím, víš přece, ţe jsem to jen tak plácnul. Nemyslel jsem to váţně,“ snaţil se ještě na poslední chvíli zachránit Jakub, který včera v nestřeţeném okamţiku ţertem slíbil právě Zuzaně, ţe jí ukáţe, jak miluje šlechtic z daleké Hispánie. „Tak to ne, jste urozený člověk, můj pane, a ti ţádná prázdná slova neplácají. Naopak své sliby plní. A vy jste mi to slíbil, takţe jdeme!“ smála se Zuzana, vzala Jakuba za ruku a táhla ho ven do teplé letní noci. Jakub se ani moc nebránil, chtě nechtě musel sám sobě přiznat, ţe ho představa noci strávené s touto dívkou velmi láká a vzrušuje. Zuzana byla krásná, plná ţivota a bezstarostného mládí. Nakonec Jakub sám sebe přesvědčil, ţe má taky nárok na trochu radosti a slasti a nechal se vést v očekávání věcí příštích.
100
Ukázka elektronické knihy