„Byl to pro mě nezapomenutelný večer: Gideonův absolventský koncert na Žolně v červnu 1939. Ukončil studia u profesora Kurze tři měsíce po německé okupaci. Hrál Beethovenův Klavírní koncert G dur. Nikdy potom jsem už neslyšela tenhle koncert zahraný tak procítěně, přímo ze srdce, bez povrchních manýr. Sestry Grünfeldovy, Helena a Erna, seděly za mnou a já jsem slyšela jejich výměnu šeptaných extatických poznámek. Byli jsme na křižovatce tradic a nadějí, všichni ve smrtelném nebezpečí. Možná to byl důvod, proč jsme hudbu vnímali tak intenzivně.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273840
DO PRAHY PŘICHÁZÍ VÁLKA
V průběhu léta 1939 se v Gideonově osobním životě mnoho nezměnilo. Líza s Ilonou si však velmi dobře uvědomovaly nebezpečí spojená s okupací a chtěly, aby pokračoval ve studiu v zahraničí. V červenci 1939 si zajistil doporučující dopis od historika umění Zdeňka Wirtha,¹⁸⁰ náměstka ministra školství. Nebylo to pro něj těžké, protože se přátelil s Wirthovou dcerou Boženkou. Popsal ji trochu ironicky jako „takovou tu nemožně chytrou ženskou“.¹⁸¹ Ta nemožně chytrá ženská mu nicméně prošlapala cestu ke svému otci a ten ve svém doporučujícím dopise napsal, že: „Gideon si zaslouží, aby mu byla poskytnuta příležitost dále rozvíjet svůj mimořádný talent v zahraničí.“ Nakonec dostal nabídku ke studiu na londýnské Královské hudební akademii od září 1940. Líza vysvětluje: „… to už bylo pozdě, Gideona jsme chtěli nějak dostat ven, páč on už tady dávno nemohl studovat, ale to byly okolnosti i ekonomické, my jsme neměli peníze… A pak zavřeli hranice.“
Gideon a Líza v roce 1940.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273840
Ale i kdyby mohl odejít z Československa, neměl žádnou záruku, že by se do Británie dostal, protože ta se snažila imigranty odradit, v horším případě migraci tvrdě omezovala.¹⁸² Gideon odjel na prázdniny do Jevan, tehdy oblíbeného letoviska, odkud 2. srpna napsal Líze dopis. Píše: „Bydlím ideálně, a i jinak vše jedinečné. Ráno 3 kilometry běh (ale skutečný) kolem jezera, pak úžasná snídaně. Jím v předplacení za 8,– moc dobře. Tenis ráno ob den a vůbec je to tu úžasný. Vůbec skoro nekouřím (4 denně). Děcko zdar! Kůň.“ ¹⁸³ Fyzická aktivita a zmínka o kouření, kterého se ostatně nikdy nevzdal, dokonce ani v Terezíně, napovídala, že byl v Jevanech možná i ze zdravotních důvodů. Ačkoli řekl Líze, že kouří jen čtyři denně, když ho pak navštívila sestra Edita, poreferovala, že slíbil, že bude kouřit jen pět denně. Okomentovala to slovy: „Snaha se cení.“ ¹⁸⁴ Téhož léta také trávil část prázdnin s přáteli v Písku. Zastavil se i v Táboře, kde pobýval Václav Kašlík, který se později stal prominentní osobností české hudby. Hana Žantovská na tu návštěvu vzpomíná: „Gideon se líbil děvčatům, všechna se mě ptala, kdo to je. Ředitel místní hudební školy nám poskytl místnost na Písecké věži a Gideon tam několikrát hrál na improvizovaných neformálních posezeních. Pořád v nás rezonovaly vzpomínky na svobodu, ale byla to jen iluze. Seděli jsme v bytě Václava Kašlíka v Táboře a poslouchali desku s Janáčkovým Mládím. Nevzpomínám si, jak jsme se ocitli s Gideonem v Táboře ve stejnou dobu. Jen se mi vybavuje základní motiv té hudby, všudypřítomná nostalgická touha jemně ironicky podbarvená dechovými nástroji ‚na způsob kozího mečení.‘ Tuhle vzpomínku mám s ním navždycky spojenou. Byli jsme tak mladí, a přesto už jsme vzpomínali na naše mládí jako na minulost.“ Nedávno jmenovaný státní prezident Emil Hácha a jeho loutková vláda se několik týdnů snažila o vyjednání kompromisní dohody, což se jim však nepodařilo. Vláda pak neměla jinou možnost, než přijmout a legalizovat protižidovské norimberské zákony, které platily na všech Hitlerem ovládaných územích. Židé byli i v Protektorátu nyní oficiálně definováni
100
Ukázka elektronické knihy