dřevo vydalo zvuk podobný úderu do bubnu, se nic zvlášt ního nestalo. Vteřiny plynuly. Slily se do minuty. Pořád se nic nedělo. Michael zaslechl velmi posměšný komentář někde ve výši svých kotníků a pokusil se ho ignorovat. Po další mi nutě se Zaki narovnal a rozpačitě podrbal na holé lebce. Mo ama vyhlédla okolo skaliska, za kterým se schovávala, Mi chael udělal to samé na jeho druhé straně. Zaki opustil svůj úkryt, aby se podíval, jestli měl oheň vůbec nějaký efekt. Ozval se zvuk, jako když se něco páře. Šedivec se otřásl v základech a z pukliny s ohlušujícím zahučením vyšlehl proud rudočerného plamene. Tlaková vlna zvedla rukuše do vzduchu a odhodila ho jako párátko. Po zádech dopadl doprostřed říčky a zmizel pod hladinou. Po několika vteři nách se za hlasitého prskání a kašlání znovu vynořil. Chvíli nedůstojně lezl po kolenou a šátral po dně, než našel berlu. Mnohé z peprných nadávek, které u toho používal, Michael ani neznal. Za výbuchem se z pukliny vyvalil oblak popela spolu s příšerným puchem. „Fuj, z toho by jednomu vyrostly chlupy na prsou,“ utrou sil Michael. Hlavu měl podivně lehkou, jako by byl opilý. „Tobě by prospěly spíš vlasy,“ zamumlal nenaloženě Zaki. Michael se mu podíval do tváře, pak zvedl oči k Zakiho zcela holé lebce a zazubil se. Pak ucukl, protože na něj z pukliny vyletěl Černý. Když se objevil, měl s křídly sotva metr a půl na šířku, ale jediným jejich máchnutím narostl do gigan tických rozměrů pradávného. Narazil Michaelovi do hrudi a zmizel. „Do prdele,“ ulevil si. Jeho mozek sice čím dál rychleji vy hodnocoval rozdíly mezi skutečným a halucinacemi, ale to přeludům rozhodně neubíralo na děsivosti. Moama mu po ložila ruku na předloktí. Ucukl. A omluvil se. Doufal, že až [ 98 ]
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273658
vyjde z hory, nebude si ji takhle pamatovat. Momentálně měla zářivě žlutá bělma bez duhovek, s protáhlými zornič kami, sadu obrovských křivých tesáků, které se jí nevešly do pusy, a slintala. Příšerně slintala. Ten smrad linoucí se z pukliny nepomáhal. A pak uvi děl kluka. A Eli. Přicházeli ze středu jeskyně. Eli šla hochovi v patách jako náměsíčná, oči upřené na nádobu v jeho ru kách. Tak tohle by si Michael s radostí odpustil. Přesto je sledoval jak hypnotizovaný. Nevkročili do pukliny. Kluk do šel ke stěně a dotkl se jí rukou. Kámen se pod jeho dotekem zatetelil. Jako by vstřebal část přítomného světla. Vykročil. Hornina ho pohltila jako voda. Kladla jen minimální odpor. Elena ho následovala, ale než zmizela, otočila se po Michae lovi. Michael zbledl. Tvář měl najednou tak popelavou, že ve světle loučí zářila. Vstoupil jako první, následován Zakim, Moama šla jako poslední, všichni se zbraněmi tasenými. Na zemi byla vrstva popela a v něm jakési střípky. Chroupaly jim pod podráž kami. Moama se sehnula a jeden zvedla. Tam, kde předtím byla ta podivná blána, zela na konci pukliny díra. Linul se z ní zápach, proti kterému nepomáhal ani Michaelův ses, ani šátky přes obličeje obou Kefeťanů. Bylo tu neskutečné vedro, takové, že mokrému Zakimu začala z oblečení stou pat pára. Michael se obezřetně přikrčil, meč v jedné, louč v druhé ruce. Nic na něj nezaútočilo. Nebylo nejmenších pochyb, že stojí v hnízdě. U stěny po jeho pravici leželo jedno vejce, druhé o kus dál ve zbytcích popela. To první sice zaregistroval, ale ani si nevšiml, že je nakřáplé tam, kde při výbuchu zřejmě narazilo do zdi. Pozor nost upíral na to v popelu. Zářilo. Stál u něj chlapec a lil na skořápku z nádoby krev. Michael z ní nedokázal spustit oči, stejně jako Elena. Pak si kluk dýkou rozřízl dlaň. Zkrvavenou [ 99 ]
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273658
ji položil na skořápku. Ta pohltila nejen krev, ale i ruku. Vno řila se do vejce až po zápěstí. Michael nic jiného nevnímal. Ani to, že vejce, u kterého stojí, zavrzalo. Jeho nakřáplá skořápka se s nechutným za čvachtáním vlomila dovnitř. Scvrkla se, jako by ji někdo zmuchlal, a s ní i zárodek uvnitř. Loužička temné tekutiny u jeho paty se rozdělila na jednotlivé kapky, které se jako řada korálků vydaly k zářícímu vejci. Jedna po druhé se vpily do skořápky. Ta nabobtnala, zkameněla a po jejím po vrchu se rozeběhly vlásečnicové praskliny. Do tichého cinkání vychládajícího kamene se ozval zesi lující tlukot srdce. S jeho čtvrtým úderem se skořápka roz padla a v miniaturních střípcích se zhroutila do zbytků po pela. A na hnědočernou, podivně suchou, poloprůhlednou kůži napnutou na lidsky vypadající kostře. Vyzařovalo z ní jakési vnitřní světlo zdůrazňující kosti bez opory jediného vlákna svalu. To viděli Zaki s Moamou. Michael neviděl, že na místě vejce teď leží postava schoulená do klubíčka, s ko leny přitaženými k hrudi, obličejem skloněným ke kolenům a pažemi skrčenými u těla. Prsty na úrovni téměř neexistu jících rtů se pohnuly. Zaškubaly sebou. Natáhly se. Na jejich koncích byly špičaté černé drápy. Moama se pohnula, zbraň připravenu k útoku, ale Zaki ji zadržel. Nohy toho tvora se pomalu, se zjevnou námahou narovnaly, stejně tak záda a krk. Kožovitá černá víčka bez řas se zachvěla a otevřela, zpod nich na svět pohlédly oran žové oči s protaženými, ještěřími zorničkami. Tvor se posa dil a pohnul hlavou ze strany na stranu. Ozvalo se ostré zalu pání obratlů. Tvář pokrytá zdánlivě vydělanou kůží neměla výraz, jen obrysy prosvítající lebky. Téměř neexistující rty se zkřivily v tichém zavrčení a odhalily dvě řádky černých špičatých zubů. [ 100 ]
Ukázka elektronické knihy