„Ano, prosím, zkus to! Prosííím!“ žadonil malý dráček a vzrušením nadskakoval. Viky se zhluboka nadechla. „Dobře,“ souhlasila. „Ale nikdy jsem nic takového nedělala.“ Safíra na ni pohlédla. „Dokážeš to, věř tomu,“ povzbudila ji. „Víš přece, že nám to vždycky opakují jako nejdůležitější při používání magie.“ Viky koukla na Drápka. Safíra měla pravdu. Dokážu to, pomyslela si. Vyléčím ho. Zavřela oči a představila si, jak jí uvnitř hoří oheň. Pálilo ji celé tělo. Cítila, jak v ní magie roste a září. Otevřela oči a dotkla se svým rohem Drápkovy hrudi.Viděla, jak její roh stříbrně září, slyšela, jak dráček zalapal
* 98 * Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273645
po dechu, a cítila, jak jí proběhla kouzelná jiskra a přeskočila na něj. „Je mi teplo!“ zaradoval se Drápek. Viky zvedla roh. „Zkus, jestli už ti půjde vyfouknout kouř!“ Drápek vydechl, jen to zasvištělo. Z nozder mu vystřelil oblak šedivého dýmu. „Mám zpátky svůj ohýnek!“ vyjekl. Znovu si odfoukl, napnul křídla a už se zvedal ze země. Stačilo jednou mávnout křídly a vyletěl
* 99 * Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273645
nahoru do koruny stromu. „Zase umím létat! Viky, tys mě uzdravila!“ Viky, Safíra a Bouřlivák si vyměnili nadšené pohledy. Dráček poletoval kolem dubu. „Júúú!“ Všichni jednorožci vzlétli a přidali se k němu. Společně proplachtili mezi stromy a vydali se na oblohu. Drápek usilovně mával křídly. „Tak už můžeš letět domů,“ řekla Safíra malému dráčkovi. „Kdepak bydlíš?“ Drápek se rozhlédl a rozpačitě se zamračil. „Já… ehm… já nevím.“ „Co tím myslíš, že nevíš?“ divila se Viky. „No, myslím, že se to jmenuje Dračí vrch, nebo Dračí hora…“ Drápek
* 100 * Ukázka elektronické knihy