„Wo schaust du hin?“ zakřičela na ni představená. Markéta ji ale nevnímala. Sledovala nechutný výjev v okně. Když se zpod okna vynořila hlava malého uplakaného chlapce, jehož ten hnusný úchyl s hranou něhou hladil po tváři, něco v cestovatelce bouchlo. Všechna ta hrůza a nespravedlnost se spojily a daly jí netušenou sílu. Z jejích rukou vyšlehly blesky a sežehly „Pána“ i zlou představenou na uhel. Mávnutím ruky pak vytvořila tlakovou vlnu, která jejich sežehlé mrtvoly rozmetala na prach. Tím ale neskončila. Kráčela teď táborem a posílala z rukou smrtonosné ohnivé projektily ke strážným i k představeným, prostě ke každému, kdo udržoval tohle nevýslovné zlo v chodu. Byla jako anděl pomsty. Kdo se jí postavil na odpor, skončil jako hromádka popela. Myslí otevřela zámky na všech barácích a rozmetala obvodové zdi. Nedalo jí žádnou práci nechat vybouchnout všechny pasti, které byly v okolí tábora rozesety pro případ, že by se někomu podařilo uprchnout. Tím ale neskončila. Vybrala z vězněných každého, kdo kolaboroval, a sežehla je také. Kdo se podílel na zlu, nemá právo žít! *** Seděla ve výmolu v ulici Santiaga a ztěžka dýchala. Vztek zmizel a s ním i síla. Jako by prožila noční můru a vrátila se zpět do standardního snu. Proboha, co to bylo? Tohle přece nebyla ona! Nebyla anděl pomsty, nikdy netoužila brát životy. To ten pohled na zneužívaného chlapce, to byla ta poslední kapka, která spustila vraždící mánii. Teď to věděla. Tam
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273356
venku, mimo sen, má syna a udělala by cokoliv, aby jej uchránila před zlem.
Markéta získává +1 bod REALITY a +1 bod VĚDOMÍ. Pokračuj na: 152
72 Peklo, které se kolem rozpoutalo, nechalo Markétu naprosto v klidu. Počkala, až metan vyhoří. Když se tak stalo, plameny zmizely, světlo však zůstalo. Díky kompasu tak zakrátko došla prosluněnými kanály přímo pod sklepení parlamentu. „Poplach!“ rozkřičel se z plných plic strážný, když uviděl, jak se otevřel poklop na podlaze sklepa, který teď sloužil jako provizorní noclehárna. Markéta vystrčila hlavu a všimla si, že na ni míří třesoucí se hlaveň pistole. „Klid, jsem tu jen já sama,“ pokusila se ho utišit cestovatelka. „Poplááách, je tu samaaaa!“ ozvalo se ze strážcových úst. Teprve teď si ho prohlédla pořádně. Mladík, který nejspíš teprve před nedávnem narukoval. Než se stačil rozkoukat v nové práci, nastal převrat a on byl vhozen rovnou doprostřed předem ztraceného boje. Teď tu stál u lůžka a vypadal, že jeho tělo bojuje mezi infarktem a mdlobami způsobenými vyčerpáním.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273356
„Dej to dolů, prosím,“ ukázala na pistoli, „nepatřím ke generálovým lidem.“ „Poplááách!“ trval na svém mladík. „Nepatří ke generálovým lidem!“ „Poslali tě dolů, aby ses trochu prospal, viď?“ „Pop… prosím?“ zklidnil se trochu. „Měl jsi panický záchvat, zvracel jsi, tak tě zprostili služby a poslali se vyspat. Mám pravdu?“ „Ano, prosím,“ odpověděl jako dítě ve škole. „A máš strach, žes nesplnil svůj úkol, že? Jestli tě něco v životě děsí, je to, že ostatní zklameš.“ V reálném světě by to těžko fungovalo. Ale tohle byl sen. „Jsem k ničemu,“ prohlásil voják a ztěžka dosedl na lůžko, pistoli stále držíce v ruce. Aspoň s ní ale už nemířil na Markétu. „Můžeš si napravit reputaci,“ řekla mu pak, „když mě dovedeš za svými nadřízenými.“ „Vážně?“ „No jistě. Nejen, žes byl na správném místě, když hrozilo bezpečnostní riziko, ale navíc přivedeš důležitou spojenkyni.“ „Tak jo,“ pookřál mladík, „pojďte se mnou. Teda, dejte mi chvilku…“ a začal zvracet. Pokračuj na: 170
Ukázka elektronické knihy