„Muselo to být hodně veselé,“ řekl nejistě a upravil si pokrčený límec košile, který mu vyčníval z bundy. „Napadlo mě, jak se tvářil ten Američan, když mu nevěsta dala den před svatbou kopačky,“ zalhala. „To už jste mi neřekl.“ „To ani já nevím,“ řekl. „Ale asi to pro něho nebylo moc příjemné. Jeden můj známý se rozešel s nevěstou už při líbánkách.“ „Lítostivě se mu přiznala, že ještě neumí uvařit gulášovku jako jeho máma?“ „Představte si, že právě v tom hotelu, kde trávili líbánky, ona úplně náhodou potkala svoji první lásku.“ „Zklamaný ženich bych třeba nakonec rád, že to tak rychle skončilo.“ „Možná. Jenže to se nešťastně zamilovanému mužskému dost špatně vysvětluje.“ „Vy jste jistě nebyl nešťastně zamilovaný. Aspoň si to myslím. Nebo jo?“ Zeptala se ho na to rovnou, aby to měla za sebou. Pak se omluvila, ať na to zapomene, že chce něco slyšet o počítačích.“ „Když už jste se zeptala, jednou jsem málem ženatý byl,“ řekl. Čekala to. Mužský s italskýma očima moc dlouho nevydrží sám. Dovedla si představit, kolik ženských uhranul, a pokaždé se z vážnějšího vztahu dokázal šikovně vymluvit, jak to chlapi dělají, když zas mají novou kůstku, která je celá k sežrání… „A není to vaše, málem ženatý, zas z nějakého pořadu: Věřte, nevěřte…?“ „Ne. Měl jsem rád holku, s kterou jsme měli před svatbou,“ přiznal. Její otec ale zdědil nějaké peníze ve Spojených státech. Ona 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273354
tam odjela s rodiči, a za dva měsíce mi napsala, že už zpátky nechce, abych přijel za ní. Nějaký čas jsem to odkládal. Asi po třech měsících uvažování jsem se za ní rozjel a našel ji jako krupiéra v jedné herně ve Filadelfii. Šéf té herny už jí mezitím nasadil velký diamantový prsten, a tak jsem se zas vrátil.“ „Mohl jste tam přece zůstat. O počítačové techniky je všude zájem.“ „Ano, mohl. Mě to tam ale pak nebavilo. „Nemrzí vás to? Mohl jste o ni přece bojovat i tam.“ „Bojovat…?“ Hořce se ousmál. „Jakmile si ženská zvykne na diamantové prsteny, je po lásce. Takovému pokušení některé velice těžko odolají. Bylo lepší vrátit se a přestat na ni myslet.“ „A vzpomenete si na ni ještě někdy? Měl jste ji určitě hodně rád..“ „Měl. Už je dva roky vdaná, život jde dál. A co vy?“ zeptal se. „Prozradíte mi něco?“ Měla bych? Ptala se sama sebe, a pak řekla: „Taky rozchod. Jenom s tím rozdílem, že ten můj bývalý neodjel do Ameriky.“ „A stýkáte se?“ „Kufry si u mě naštěstí nezapomněl, a život jde dál, jak jste řekl.“ „A jak je ti bez něho?“ „Jako tobě bez ní.“ Přijala jeho tykání. Jarní vzduch voněl jehličím a obloha byla tak jasná. Stačilo zvrátit hlavu a dívat se do té nekonečné modři nebe.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273354
*** „Jak to, že ses až po dvou měsících tak najednou ozvala?“ To byla první Jarčina slova, když se zas potkaly. Jana čekala, že uslyší to otřepané: Ještě si hraješ na jeptišku? Jarka se ale ani nepodívala, jestli se něco změnilo s jejím břichem, a přímo natvrdo na ni v kavárně od stolu vybafla: „Ty máš chlapa.“ „Jak to víš? Špehuješ mě a platíš si detektiva?“ „To přece nemusím,“ křenila se Jarka. „Vysíláš to na všechny strany. Asi jako každá. Když máme chlapa, pozná se to.“ „Na tobě se pozná ledacos, špiónko.“ Všimla si, že Jarka má zas nový přeliv a olivově zelenou halenku, určitě byla s šéfem v Berlíně. „Tak povídej. Kdes ho sbalila?“ „Toho neznáš. Aspoň doufám, že ne.“ Neodpustila si tu jízlivou poznámku. „Máš to u mě. Je odtud?“ „O pár kilometrů mimo.“ „Nepovídej, snad ne směrem do Bavor? Jestli jo, tak to by byl gól.“ Jarce svítily oči. „Náhodou je odtud.“ „Romantický typ, jako obvykle?“ „Na toho blonďáka z gymplu, cos mi ho přebrala, podobný není.“
100
Ukázka elektronické knihy