Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273345
Závěr
CO ZNAMENÁ MÍT RÁD SÁM SEBE
Pokud dál hledáte způsoby, jak se mít rádi nebo jak zlepšit svou sebeúctu, tak vám uniklo to hlavní. Vy už jste tou láskou, kterou hledáte. Pro vás jako duchovní bytost je láska vaší neoddělitelnou součástí. Láska vás nemůže opustit. Láska je vždy přítomná. Láska jste vy. Když mluvíme o tom, že chceme mít rádi sami sebe, tak pojem „sebe“, který používáme, pro nás vytvořila jako naši identitu mysl. Je to něco jiného než mít rádi své pravé, duchovní já. Duchovní já nepotřebuje být milováno, je zdrojem lásky. Jediným způsobem, jak se můžete naučit milovat své pravé já, je být bdělí a praktikovat vědomou pozornost. Uvědomujte si, že vaše duchovní já a mysl jsou oddělené. Zbavte se všeho, co o sobě víte, a znovu se propojte se svým duchovním já. Musíte se také naučit milovat svou mysl, přestože není vaším pravým já. Mysl lásku nechápe. Vlastně ji chápe jenom jako pojmovou
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273345
Cesta ke zdravému sebevědomí
konstrukci. Podle mysli se láska skládá z přesvědčení, podmínek a očekávání: • Když se mám rád/a, tak bych si o sobě neměl/a myslet nic špatného. • Nemůžu se mít rád/a, dokud se nezlepším a nenapravím. • Budu se mít rád/a, když mě budou mít rádi ostatní. • Sebeláska je sobecká. • Nestojím za to, aby mě měl někdo rád. Nezasloužím si lásku. Mysl nedokáže chápat bezpodmínečnou lásku. Podle mysli musíme pro to, abychom někoho milovali nebo aby někdo miloval nás, vždy něco udělat nebo něčeho dosáhnout. Mysl skvěle posuzuje, analyzuje, porovnává nás s ostatními, plánuje budoucnost a pamatuje si minulost. Při tom všem však můžeme spadnout do pasti nekonečných myšlenkových smyček a příběhů. Kdykoli máme pocit, že se nemáme rádi, nemusíme se poddat falešnému přesvědčení, ale můžeme se propojit s láskou, kterou už jsme, a být ke své mysli laskaví. Dokážeme pochopit, jaká zranění mysl utrpěla v minulosti, a odhalit mentální vzorce, které jsou ukryté hluboko v nás. S pomocí bdělosti a laskavosti dokážeme problémy, které vytváří mysl, proměnit v něco jiného. Zvládneme to však jen tehdy, pokud se od své mysli oddělíme a propojíme se se svým duchovním já. Cesta k sebelásce nevyžaduje lepší identitu nebo hledání lásky u druhých lidí. To však neznamená, že bychom se nemohli zlepšovat, vytvářet si lepší sebeobraz nebo přijímat lásku od ostatních. Nic z toho však už není žádným odůvodněním lásky. Můžeme i nadále měnit svá přesvědčení, myslet pozitivně a stanovovat si cíle, ale bez vědomé pozornosti můžeme snadno zapomenout na to, kdo jsme, a spadnout do pasti usilování. 100 Ukázka elektronické knihy