OSMÁ KAPITOLA Nikos se vrhl na zadní sedadlo svého vozu. Tvář měl ztuhlou. Schůzka nedopadla dobře. Ti zatracení domácí politici šejchátu opět zvedali hlavy. Princ Farúk, bratranec šejka Kamala, byl proti jakémukoli rozvoji, a nyní na ministra tlačil, aby se postavil Nikosovi, přestože si ho šejk Kamal oblíbil. A tak mu ministr sice zdvořile, leč neústupně sdělil, že je mu líto. Nastanou problémy. Přijdou potíže. Zpoždění. Bylo to politováníhodné, ale bylo to tak. Nikos frustrovaně vzdychl. Věděl, že prohnaný vizionář šejk Kamal svého bratrance v dlouhodobém výhledu vyšachuje a že on musí být do té doby trpělivý – přestože mu to bylo proti srsti. Po celý život se zaměřoval na to, co chtěl, a pak si za tím šel a získal to. Majetek, trofejní milenku a nyní i trofejní manželku. Okamžitě se mu zvedla nálada. Tohle zpoždění v jeho zdejších obchodech mělo koneckonců i jednu výhodu. Poskytne mu více času s Dianou… Cítil, jak se začíná uvolňovat a tělo mu začíná pulzovat očekáváním. Diana na něj bude čekat v apartmá, už ne ledová královna, ale vřelá, vášnivá a náruživá žena, po jaké toužil, žena, v níž probudil smyslnost v celé její velkoleposti. Smyslnost, která ho naprosto strhla. Jistě, Nadja byla také vášnivá – divoká a bouřlivá – a ženy si pro jejich vášeň vybíral odjakživa. Jenže
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273319
LEDOVÁ KRÁSKA
s Dianou… Jeho výraz se změnil v přemýšlivý. S Dianou to při tom úžasném milování pod hvězdami nebyla jen vášeň. Snažil se to pochopit, porozumět tomu. Bylo to proto, že tak dlouho čekal, než si ji přivlastnil? Bylo to proto, že ty dny s ní v poušti byly tak… tak výjimečné? Tak odlišné od všech ostatních? Bylo to proto, že byla ta nedotknutelná ledová královna, která mu podlehla až po dlouhém čekání? Ledová královna, kterou dokázal rozehřát jen on a která neroztála v náruči žádného jiného muže? Zachmuřeně vraštil obočí snahou to rozlousknout. Přijít na to, proč na něj noci, které s ní strávil, působily tak neodolatelně. Protože v nich nešlo jen o vášeň a touhu. Bylo v tom mnohem víc. Ach ano, když mu konečně podlehla a jeho trpělivosti se dostalo tak marnotratné odměny, cítil se jako vítěz. Ale to stále nebylo vše. Šlo o ten pocit kamarádství, který společně zažívali. Ať už to bylo pozorování hvězd s vědomím, že je jejich majestátností ohromena stejně jako on – což by Nadya shledala nepochopitelným a nepodstatným –, nebo společný smích, když se pohupovali na chudácích velbloudech obtížených jezdci, kteří byli naprostí nováčci, nebo povalování se v náruči toho druhého na lenoškách u bazénu. A povídání si – neustálé rozhovory. Někdy o dění ve světě, někdy jen tak o všem a o ničem. Rozhovory stimulující a nabíjejí energií, nebo uvolněné a prosté – z jednoho do druhého uměli přejít hladce a bez námahy. Mám rád její společnost a jsem s ní rád, ať už ji objímám nebo spolu jen trávíme čas… Opravdu to bylo tak prosté? A pokud ano, bylo v tom ještě něco jiného. Něco elementárního, podstatného, něco, o čem nikdy nepřemýšlel. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273319
JULIA JAMESOVÁ
Je se mnou šťastná. Má ráda moji společnost… je ráda se mnou. Stejně jako já s ní… Bylo to zvláštní pomyšlení, z mnoha důvodů; co se týče žen, nikdy o ničem takovém neuvažoval. Díky tomu si uvědomil, že doba, kterou strávil s Nadyou a všemi jejími předchůdkyněmi, byla naprosto povrchní. Šlo tam jen o sex – o nic jiného. Nadyu si vybral jen pro roli trofejní milenky. Aby světu dokázal, že tak obdivovanou krásku může mít – do postele i do společnosti. Hlavou mu probleskla vzpomínka. O Dianě uvažoval jako o dalším kroku. Přemýšlel o ní i teď jen jako o trofejní manželce? Nebo by pro něj žena, kterou pod pouštními hvězdami učinill svou, mohla znamenat něco víc? Třeba mě nikdy nudit nezačne! Třeba jí nikdy nebudu mít dost! Ta představa mu nešla z hlavy. Nic takového k žádné ženě ještě necítil a odpověď neznal – prozatím. Nyní chtěl jen to, co měl v poušti – náruč plnou Diany, která se k němu v extázi tiskne. Když dorazil do hotelu, rázně přešel obrovské atrium a spěchal nahoru do svatebního apartmá. K Dianě – horké a planoucí touhou, kterou v ní probudil. Ke své nevěstě. Ke svojí ženě! Zaplavovaly ho podivné neznámé pocity. Ano, byla tu touha po ní – mocná a silná –, ale bylo tu i něco jiného. Netušil co, ale bylo to tu, stejně silné, stejně mocné. Chvíli o tom přemítal, protože to nepoznával, neměl s tím žádnou zkušenost. Pak se dveře výtahu otevřely a Nikos nedočkavými kroky vystoupil na okázalou chodbu, po níž došel k jejich apartmá, projel zámek kartou a vstoupil dovnitř. Byla tam, u okna na balkon, s podnosem s kávou postaveným na jídelním stole. Seděla ve výklenku 100 Ukázka elektronické knihy