Gossová-zlom.qxd5.1.202018:58Stránka100
P Ř Í PA D
A L C H Y M I S T OVY D C E RY
dovolit vstupné, ale nejspíš doufali, že se vetřou dovnitř a Jedovatou dívku alespoň zahlédnou, než je vrátní vyhodí. Zkontrolovala si, že má ten novinový inzerát s sebou, složený v peněžence. „Přišly jste se podívat na jedovatou krásku?“ oslovil ji mladík s ubohým chmýřím pod nosem, které vydával za knírek. Zřejmě to byl jeden z uvaděčů. Vystupoval jaksi oficiálně a v ruce držel hromádku letáčků. Když Mary přikývla, požádal je, aby se zařadily za ostatní. Přesně v 10.00 se dala fronta do pohybu. Čekající návštěvníci se nahrnuli do vstupní haly a cestou podávali uvaděči buď novinový inzerát, nebo příslušné množství šilinků a pencí. On jim na oplátku nabízel letáček. Mary se na něj rychle mrkla. Nahoře na stránce bylo napsáno: Jedovatá dívka! Zázrak moderní vědy! Objevena profesorem Petroniem, M.D., D.Phil, členem Antropologického institutu Velké Británie a Irska. Neměla čas přečíst si zbytek. Řada zvědavců se šinula kolem schodiště s cedulí KE KNIHOVNĚ a do dvoukřídlých dveří, které vedly do velkého sálu. Uprostřed se tyčilo dřevěné pódium a na něm stál stůl. Na jeho desce se rozkládala sbírka rozmanitých předmětů – Mary si je nestihla důkladněji prohlédnout, ačkoli si mezi nimi všimla klece s kanárkem. „Tak tohle je něco!“ vyhrkla Diana, která se točila dokola s hlavou zvrácenou vzhůru. Sál se zvedal přes dvě podlaží a kolem dokola ho obtáčela galerie. V přízemí i v prvním patře lemovaly stěny dřevěné vitríny. Přes prosklená dvířka viděla Mary všemožné anatomické vzorky: kostry, ale také dlouhé řady sklenic s čímsi, co byly patrně části lidských těl. Působilo to jako spíž šetrné hospodyňky, která místo okurek a cibulek naložila srdce, játra a sleziny. „Pojď,“ pobídla Dianu a za límec ji táhla za sebou. Publikum, které se přišlo podívat na Jedovatou dívku, bylo početné, a Mary se chtěla dostat k pódiu co nejblíž. Zjevně šlo o jeviště, kde bude Beatrice Rappacciniová stát a – co bude vlastně dělat? Mary neměla ponětí. Budou ji tam prostě vystavovat jako zrůdy, které se předváděly v Královském akváriu – vousaté ženy a muže s psími obličeji? Mary žádné z těch vystoupení osobně nikdy neviděla, ale slyšela o nich od služebnictva. Alice, ta kuchyňská děvečka, se tam šla jednou podívat s paní Pooleovou a týden nemluvila o ničem jiném. Mary se prodrala davem a zajistila jim místa na jednom rohu jeviště, kde byly trochu smáčknuté mezi ženou v ostře purpurovém – 100 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273122
Gossová-zlom.qxd5.1.202018:58Stránka101
J E D OVATÁ
D Í V KA
vycházkovém kostýmu a mužem s monoklem. Když se tam Mary nacpala, žena se na ni podívala jako na nějakého nedávno objeveného a zcela nežádoucího brouka. No, řekla si v duchu, při vyšetřování vraždy je třeba zapomenout na zdvořilost. Když už diváci čekali tak dlouho, že se začínali vrtět, uvaděč zavolal: „Uvolněte cestu, uvolněte cestu profesoru Petroniovi!“ Publikum se rozestoupilo a na pódium vyšel muž s obrovskými licousy, příliš černými, aby mohly být úplně přirozené, zahalený v černém divadelním plášti. Rozhlédl se po divácích a párkrát si odkašlal, zatímco se dychtivý dav zklidňoval. Potom promluvil hlasem, který se nesl přes celou místnost. „Dámy a pánové, jsem profesor Petronius. Vítejte v této slovutné instituci, která mi tak laskavě dovolila odhalit vám jeden z vědeckých divů naší doby – zázrak z antického světa, kdy byl takový jev známý, přestože dnes, v devatenáctém století, na něj hledíme s úžasem! Chci vám dnes ukázat mladou ženu, krásnou a nevinnou jako rozkvetlá růže, jejíž organismus tolik nasákl jedy, že se sama stala jedovatou pro všechno, čeho se dotkne. Představte si, dámy a pánové, že byste se nemohli dotknout lidských bytostí, ani je třeba políbit, ze strachu, že jim ublížíte – nebo je dokonce zahubíte! Představte si, že by byl váš dotek tak smrtící, že by se od vás vaši bližní odvraceli, jakmile by se dozvěděli o vašich schopnostech. Dnes uvidíte právě takovou bytost, navždy oddělenou od ostatních svého druhu. Není to zrůda – to ne! Neboť na rozdíl od Sloního muže či Vousaté ženy se ona se svou zvláštností nenarodila. Jed byl do jejího systému vpravován pomalu v průběhu mnoha let, jak si můžete přečíst v mém článku, jehož výtisk držíte v rukou, původně otištěném ve Věstníku Antropologického institutu. Beatrice Rappacciniová není zrůda, nýbrž zázrak moderní vědy! Pohleďte na ni!“ Máchl pravou rukou a ukázal ke vchodu. Stála tam žena zhruba Maryina věku, oblečená v bílém. Mary zalapala po dechu, společně s ostatními diváky. Dokonce i Diana, na kterou obvykle nic nedokázalo udělat dojem, tiše hvízdla. Byla krásná. Bez přehánění to byla patrně ta nejkrásnější žena, jakou většina diváků kdy spatřila. Měla na sobě šaty v řeckém stylu, odhalující hrdlo a paže. Pleť jemného olivového odstínu hlásala, že je dcerou mírného jižního pásma, a ve tvářích měla nádech červeně, jako by trávila hodně – 101 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS273122
Gossová-zlom.qxd5.1.202018:58Stránka102
P Ř Í PA D
A L C H Y M I S T OVY D C E RY
času pod jižním sluncem. Její rysy byly stejně čisté jako obličeje starověkých soch. Lesklé černé vlasy jí padaly až k pasu. Na chvilku strnula a pak se vydala k pódiu a pohupovala se přitom půvabně jako rákos, který tolik obdivoval řecký bůh Pan. JUSTINE: To je krásný popis, Catherino. CATHERINE: Děkuju! Jsem ráda, že si aspoň někdo všimne, když píšu mimořádně dobře. „Nechte ji projít, nechte ji projít,“ žádal profesor Petronius. „Matky, chůvy, chraňte svoje děti. Dejte pozor, aby se jí nedotkly, ani lemu jejích šatů. Mějte na paměti, že je smrtící!“ Publikum se před ní rozestoupilo jako Rudé moře a některé z matek stahovaly děti zpátky k sobě, když procházela kolem, ačkoli ty se draly dopředu, aby krásku zahlédly. Chudinka, pomyslela si Mary. Tenhle Petronius je nepochybně kruťas a taky šarlatán. Ona by těm dětem neublížila. A skutečně, když žena procházela davem, vypadala tak smutně, že by ji Mary nejraději utěšila. BEATRICE: Vážně sis tohle myslela, když jsi mě uviděla poprvé? MARY: Víceméně ano, ačkoli přece víš, jak Catherine všechno romantizuje. Ale říkala jsem si, že vypadáš hrozně smutně. BEATRICE : To jsem taky byla! Byla jsem tak smutná, že si nedokážeš ani představit hloubku mého smutku. Žena vyšla na pódium a zastavila se vedle profesora Petronia. Zadívala se do publika, klidně a s rezignovaným výrazem ve tváři. „Toto půvabné stvoření,“ řekl profesor Petronius, „se narodilo ve městě Padova v Itálii. Nepochybně i ti z vás, kteří nikdy nenavštívili Evropu, – 102 –
Ukázka elektronické knihy