Léto bylo mimořádně horké. Skoro až k zadušení. Měli odjet až za měsíc, ale v hale se začala hromadit zavazadla. Sandře připadalo, že si na studené černobílé dlažbě chladí břicha jako obří ropuchy. Johannes chodil důležitě po domě a organizoval — kdo se v době jejich nepřítomnosti bude starat o dům, jestli má jejich vila v Kalifornii mít výhled z ložnice na východ, nebo raději na západ a jestli v koupelně preferuje obklad z šedých oblázků, nebo raději čistě bílé dlaždice bez struktury. To zas bude vypadat jako krematorium, říkala si Sandra v duchu, ale nijak ji to nezneklidňovalo. Nějak to prostě přežije. Na rozdíl od Johannese. Jednoho brzkého rána, kdy Johannesovi tvrdila, že jde se zanícenou dásní k zubaři, se v jedné ošuntělé cukrárně ve čtvrti Komín sešla s Mirkem. Zatímco popíjeli hořkou kávu, Mirek pod stolem opatrně holení hladil Sandře nohu, dokonce ji dvakrát letmo chytil za ruku. „Tak co, San, pořád při sexu ležíš jako prkno a myslíš na pohřeb rodičů? Dodržuješ naše pravidla?“ šeptal. Ačkoliv na pohřeb při sexu s Johannesem opravdu nemyslela a vystřídala s ním už asi o tři polohy víc než s Mirkem, zamračila se, jak nejlépe uměla. „Nic na světě by mě nepřimělo, abych tě zradila, lásko!“ Když se jí z obličeje vypařily ustarané vrásky, vroucně se usmála. A hned nato jí přes obličej opět přeběhl stín. „A ty? Doufám, že…“ „Že někoho nemám? San, ty blázne. Šílím po tobě.“ „Opravdu? Pořád stejně jako na začátku?“ Neměla v plánu se takhle ptát, ale vypadlo to z ní samo. Někdy se v noci budila hrůzou, že by Mirek mohl mít jinou 98 ···
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272993
ženu. Že by ji líbal na krku, bral si do úst její bradavky, šmátral po jejím těle svýma nedočkavýma rukama. Při té představě se jí svíral žaludek a krev se jí navzdory gravitačním zákonům nahrnula do hlavy. Jenže si někdy zkrátka nemohla pomoct. „Neuplyne jedna jediná minuta, kdy bych nemyslel na tebe. Teda s výjimkou toho, když třeba sedím na záchodě. Nebo když platím účty za elektřinu. I když u toho placení vlastně trochu jo, protože si vzpomenu, jak jsme se občas dohadovali, jestli musíš opravdu každý den používat fén a večer co večer rozsvěcovat třicet různých lamp. A navíc — a to je zásadní — mi všechny ostatní ženský připadají ošklivý. Fakt, úplný zrůdy. Tuhle jsem viděl jednu, co měla sice kozy jak vozy, ale ksicht tak děsnej, až jsem si říkal, že to snad ani není možný. A kozí nohy. Na tebe nikdo nemá, San. Ty máš všechno na správným místě.“ Zadíval se jí do dekoltu — schválně si vzala tričko s výstřihem —, a tak se ještě trochu narovnala a dopřála mu ten pohled. Zčervenala. Bylo zvláštní, jak rychle se nechala jeho slovy ukonejšit. Ale chtěla se ještě utvrdit. „A co tahle prodavačka?“ Mirek se otočil k pultu, kde asi devatenáctiletá dívka zrovna utírala hadrem pult a tvářila se znechuceně. Při každém škubnutí paže se jí rozpohybovala velká kulatá prsa a měkce klouzala pod svetříkem z jemné bleděmodré vlny. Když si všimla, že na ni Mirek zírá, napůl tázavě a napůl s odporem zamrkala dlouhými řasami. V jejím pohledu bylo něco průzračně telecího — a také neobyčejně svůdného. Nejspíš patřila mezi dívky, pro které je, jak říkal Mirek, sex přirozený jako to, že si ráno vyčistí zuby. Samice, říkával.
··· 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272993
„No, a jak si jinak vedeš?“ optá se Sandra. „Daří se ti splácet dluhy?“ „Ale jo,“ řekne Mirek sebejistě, ale pak zlomeně dodá: „Vlastně to stojí pěkně za hovno, San.“ Sandra se rozhlédne kolem, otevře kabelku a chvilku v ní štrachá. Pak vytáhne svazek tisícovek a pod stolem je Mirkovi podá. „Vem si to,“ šeptá. „Nemám ještě svou kartu, ale prostě mi sem tam nechá prachy na stole nebo mi je strčí do kabelky. Moc se zatím nepředá, ale úplně málo to taky není.“ Mirek zvedne obě ruce, jako kdyby se vzdával: „To přece nemůžu.“ „Vem si to, honem.“ Mirek nesouhlasně zamlaská, ale svazek přijme. Rychle si ho strčí do zadní kapsy kalhot. „To je trapas,“ řekne. „Ale prosím tě,“ mávne Sandra rukou. Mirek se na Sandru podívá a ruku jí stiskne. „No a kdy… víš co?“ šeptá Mirek. Sandra si přejede prsty pravé ruky po krku: „Myslíš tohle?“ Mirek kývne. „Kdy bude první pokus?“ „Brzy.“ „Jak brzy?“ Sandra chce odpovědět, když vtom zaslechnou povědomý hlas: „Dobrý den!“ Sandra sebou škubne. Oba se s Mirkem otočí za hlasem, ale ani se otáčet nemuseli, protože vědí, komu patří. Zorka si za znuděného dohledu vnadné prodavačky s prstem na rtech zkušeným pohledem vybírá mezi tvarohovým a makovým šátečkem ve skleněné vitríně — a nako-
100 ···
Ukázka elektronické knihy