106
Z L O
svůj dluh společnosti a spravedlnosti splácí. Nikdo přece nemůže být odsouzen „ke čtyřem letům odnětí svobody plus dalším čtyřem, během nichž si nesmí vydělávat tím, co provedl“. Rozsudky ve stylu „na hrubý pytel hrubá záplata“ a dlouhodobé odpírání práv řadu lidí dehumanizuje. Většina vrahů totiž rozhodně nezabíjí proto, aby se proslavila, nebo aby posléze ze svého příběhu těžila. Sláva a bohatství jsou vzácným a nahodilým následkem takového činu. To ale odbočuji. Začali jsme přece výkladem o těch, kdo si murderabilia kupují, nikoli o těch, kdo je prodávají. Proč se lidé vlastně zajímají o tyto upomínky na temnou stránku lidské povahy? Podle sociologa Jacka Denhama „se často tvrdí, že snaha pamatovat si tyto činy prostřednictvím ‚temného turismu‘, což je velmi morbidní druh zábavy, může být způsobem, jakým se moderní společnost střetává a vyrovnává se smrtí“.40 Řečeno břitčeji, pachatelé, kteří se stanou pro jiné idolem, ti, kteří získají fanoušky, jsou zároveň nositeli dalších rysů, které společnost oceňuje. Ačkoli jejich skutky mohou být hrubě nepřístojné, jejich metody mohou být předmětem obdivu. Sériový vrah, jemuž jeho činy dlouhou dobu procházejí bez povšimnutí, je často velmi pečlivý, dobře plánuje a nad situací má kontrolu. Navíc může společnost pachatele zločinů vidět jako rebely, kteří hrají podle svých vlastních pravidel. Jsou v podstatě ztělesněním kontrakultury. Pravým mistrem v této oblasti byl Charles Manson. Ten založil vraždící kult, protože se domníval, že má dojít k apokalyptické rasové válce, tzv. „helter skelter“, a chtěl tak její nástup urychlit. Poté, co byl zatčen a uvězněn, stal se Manson králem své vlastní značky. Z vězení produkoval komerční hudbu, vyráběl pavoučky z příze a vytvořil několik psychedelických maleb. Podle Denhama „je Manson Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272946
3 Přehlídka stvůr: dekonstrukce divnosti
107
kontrakulturní ikonou a jako takový je rovněž přijímán prostřednictvím těchto reklamních předmětů“. Zdá se, že fanoušci sériových vrahů a murderabilií přisuzují nechutným a deviantním činům mytické vlastnosti. Je za tím více než jen fascinace vraždou – jde o obdivování celebrit, jejich pečlivosti a kontrakultury, kterou ztělesňují. Možná je fascinace murderabilii stále těžko pochopitelná, třeba se nám pořád zdá divná, snad ale nakonec dojdeme alespoň k záblesku pochopení. A pokud se o to chcete pokusit sami, můžete vždycky navštívit internetové obchody Serial Killers Ink, Murder Auction nebo Supernaught. Kromě sběratelství bylo ve výzkumu McAndrewa a Koehnkeové zmíněno ještě několik dalších koníčků. Účastníkům výzkumu připadali divní ti, kteří se rádi dívají na druhé, pronásledují je nebo je fotí. Poněkud komickou položkou na jejich seznamu byli pozorovatelé ptáků. Ve své podstatě jde pořád o pozorování, ačkoli mně zas tak divné nepřijde. Osobně si představím člověka v tvídovém kabátu, který se plíží mezi stromy s dalekohledem. Hned několikrát byla také zmíněna fascinace preparací. Sama neznám nikoho, kdo by pro zábavu vycpával nebo sbíral mrtvá zvířata, ale věřím, že to nejspíš působí divně a přivádí nás to k přemýšlení o smrti, které s naším pocitem divnosti a děsu úzce souvisí. Konečně výzkum odhalil i skutečnost, že za divné jsou rovněž považovány „pornografie nebo nevšední sexuální aktivity“. Vzhledem k souvislosti mezi nechtěným erotickým zájmem a divností nepřekvapí, že záliba v perverzních sexuálních praktikách se na seznamu objevila také. Zdá se tedy, že pocit divnosti je projevem systému, který se nás snaží chránit, avšak je poměrně špatně kalibrovaný. Pleteme si laureáty Nobelovy ceny s nechvalně Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272946
108
Z L O
proslulými zločinci. Připadá nám, že je někdo divný, jen proto, že se liší od normálu co do vzhledu, duševního zdraví, chování nebo zájmů. Můžete se rozhodnout tuto informaci přijmout a pocitu divnosti se zbavit, nebo ji jednoduše ignorovat. Dalším systémem, který se nás zpravidla snaží chránit, ale může v tom šeredně selhávat, jsou technologie. Žijeme ve světě, který čím dál více ovlivňují chytré telefony, letadla či internet, a tak se sami sebe můžeme ptát, jakým způsobem nás tyto výdobytky ovlivňují a jak ovlivňujeme my je. V následující kapitole se podíváme na to, jak a proč využíváme technologie k tomu, abychom páchali zlo, a jak podivně se mohou chovat i samotné technologie.
Ukázka elektronické knihy