Cítila jsem v jeho hlase kapánek ironie. Větší kapánek ironie. Ale co... Zůstala jsem s ním a zpracovávala veškerou nádheru kolem. Nelitovala jsem svého rozhodnutí jet. Není to tak, že by vše najednou bylo krásné. Ale když zažíváte něco jedinečného, vidíte kolem to dobré, soustředíte se na dobré a špatné věci už vám nejsou tolik blízké. Tak jsem se cítila. Derek jezdil naprosto dokonale. Kochala jsem se jeho jízdou do chvíle, než přešel do kroku a podíval se na mě a Nikolasovi dost ošklivým pohledem. Jako by nás chtěl zabít. Naštěstí jsme už vstávali a odcházeli, jelikož Nikolas zavelel, že je čas, aby mi to tady ukázal. Nevím, co to bylo, ale ještěže jsme šli. Jejich sedlovna byla, pro porovnání, tak třikrát větší než u nás doma. Celá jedna stěna byla pokryta sedly a na té druhé se nacházely držáky na deky a dečky plus poličky a další příslušenství. „Tak tady máme věci my, ale vzhledem k tomu, že máš všechno v bedně, tak jsem ti to tady vlastně vůbec nemusel ukazovat,“ zazubil se. Dovnitř zrovna přišel Derek. Bez přemýšlení hodil sedlo na stojan a uzdečku mrskl na držák. Jako bychom nestáli přímo před ním. Koukla jsem na Nikolase kvůli vysvětlení, ale jen se smál. „Rád tě poznávám,“ řekl konečně. „Jsem Derek.“ „Já tebe taky,“ odpověděla jsem trochu nejistě. „Sabina.“ Z trapného ticha nás všechny vysvobodil Nikolas, který mi chtěl ještě ukázat šatnu a klubovnu. „Jako by měl dvě osobnosti, viď?“ špitl Nikolas. „Tak trochu.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272698
„Radši mi pověz, jak je možné, že mluvíte oba tak dobře česky.“ „No, pocházíme odtamtud. Táta tady pak dostal dobrou nabídku, proto jsme se přestěhovali.“ „Týjo,“ řekla jsem s údivem. „Zase tak týjo to není,“ podotkl, ale dál se nevyjadřoval. Nyní jsme vešli do šatny. „Tady se můžeš převléct nebo si jen odpočinout, osprchovat, nebo tak něco. Nevím, co vy holky všechno potřebujete.” Vtipálek. Prohlídku jsme zakončili v domě, kde mi ukázal můj pokoj. Můj vlastní pokoj. Přišlo mi, jako by žili na zámku. Dům měl vysoké stropy, dveře, krásné tapety, v obýváku dokonce kamenný krb. Největší část mého pokoje zabírala manželská postel s vysokými sloupy a ozdobným závěsem. Měla jsem zde komodu, skříně, psací i konferenční stůl a vlastní koupelnu. Nádhera na druhou. Jestli takhle vypadají všechny pokoje, nechápu jeho větu „zase tak týjo to není“. Vždyť žili v pohádce! *** Večer jsme všichni strávili společně u večeře, kde jsem poznala i Karlovu manželku. Ray byl ve společnosti neuvěřitelný komediant. Myslím, že díky němu se večer stal nezapomenutelným.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272698
13
Cestu do školy jsem vyměnila za cestu do stáje, kde lidé jako první okusili moji skvělou angličtinu. Na takový zážitek budou pamatovat věky. A já zase na jejich výrazy. Ray postával u Rachelina boxu, když jsem dorazila. „Dobré ráno,“ popřál mi zívnutím. „Dobré ráno.“ Když jsem sedlala bílou příšeru, přišel Derek. Stál u svého boxu a čekal, až ošetřovatel nachystá koně. Jen si nasadil helmu a rukavice. Asi to tak chodí. Já zneužila Raye pouze k podržení Swedena, než jsem nasedla. Sotva jsem si jednou kolem obešla krokem kolbiště, u hrazení se objevil Karl. Vypadal úplně jinak než včera u večeře, kdy se skoro dusil smíchy. Teď už žádné vtípky, žádný šílený smích. „Sama si opracuj. Jako bych tady nebyl,“ poručil. Celou dobu jsem měla záda narovnaná jako pravítko. Sweden naštěstí nezlobil. Karel po nás nechtěl nic extra, což mě na jednu stranu zklamalo. Vážně jsem si jen lehce opracovala, pak udělala přeskoky a ustupování. Karl vysvětlil, že chtěl jen vědět, jaký mám sed a jak celkově
100 Ukázka elektronické knihy