„Takže ty hraješ na piáno?“ „Hm,“ odmávla to Mia, jako by to nic neznamenalo. „Nedělej se,“ zažertovala Andy, „máme tu umělce,“ pověděla ostatním s miliónovým úsměvem. „Hej!“ okřikla ji pohoršená Mia. „Není to nic extra,“ zalhala obratně. Lapila Andy pod paží a táhla ji ke stolům, které se pomalu začínaly vyprazdňovat. Ostatní je následovali. Idar si neodpustil hvízdnutí a otevřel pusu, aby jistě pověděl něco velmi drzého, když se ozvalo tiché zavrčení. „Nejsi tady, aby ses dvořil lidským ženám,“ odsekl chladnokrevně Mykhail, aniž by pohnul jediným svalem ve tváři. Idarovi zacukal odporem kus vrchního rtu. „Ty vždycky víš, jak zničit zábavu,“ postěžoval si otráveně. „Jsme tu, abychom dávali pozor na Andy,“ vložila se do toho Lyra. „Vzhledem k její situaci.“ „Ano,“ odvětil Khorram shodně. Mia si všimla, jak se Andy obarvily tváře, načež si rozpačitě odkašlala. „Myslím, že to s tou ochranou přeháníte,“ nadhodila s protočením očí. „Je tu víc dětí, než dospělých.“ „Prozatím,“ poznamenala Mia s narovnaným ukazováčkem. Věděla, že později odpoledne přijdou další. „I ty, Brute?“ osočila se na ni Andy naoko naštvaně. Mia se zakřenila, odolávajíc nutkání se ohlédnout po Mykhailovi.
- 98 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272402
„Vidíš?“ pověděl klidným hlasem Khorram své družce. „Lépe být připraven na cokoli, než pak rvát střeva nepřátelům přímo před tebou.“ Andy si nad tím prohlášením hlučně odfrkla. „Myslím, že pokud by se ti nic nestalo, můžeš je těmi střevy i škrtit,“ zapěla laškovně. Khorramovi padla brada. Párkrát zamrkal. „Chápete už, proč si jsme souzení?“ pověděl nakonec plný hrdosti, což Andy na tváři vykouzlilo obří úsměv. „Naprosto,“ ohrnula znechuceně nos Lyra. „Myslím, že vzhledem k měkkosti lidských orgánů, by to rdoušení asi moc nešlo. Nemluvě o tom, že bys vlastně už nejspíš škrtil mrtvolu,“ poznamenala Mia jakoby nic. „Neruš naši romantickou chvilku,“ dobírala si ji Andy, přitulená do Khorramovy náruče a zahalená do poloviny křídla. „Já zapomněla, že ses nakonec rozhodla zhlédnout popravu,“ zamumlala Mia tichounce. Nemusela dodávat, o čí popravu se jednalo. I po Khorramově přemlouvání, že jako těhotná by podobné věci vidět neměla, se Andy nedala přemluvit. Cadeyrnova hlava byla zavěšená, společně s dalšími dvěmi už vysušenými, na popravčím stromě, hned za nejvyšší věží. Hnusné. Barbarské. Odstrašující. Především však… rozkládající se a smradlavé. Fuj! Ten obrázek se Mie vypálil do sítnice. Mia mrkla okolo, aby zahnala nechutné vzpomínky. Neuniklo jí, že teď naprosto každý hleděl na Khorrama a Andy. - 99 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272402
A bylo to velmi nepříjemné. Muži se dívali znechuceně. Děti jak kdyby právě dorazil Ježíšek. A ženy? Div jim neukapávaly sliny. S očima navrch hlavy. Roztouženě. Zmámeně. Závistivě. Ano, tak moc závistivě, až to skoro nahánělo strach. Jakmile se však Mykhail s Idarem nepřátelsky porozhlédli, veškeré všetečné pohledy se rozprchly jak hejno krys. Lidé se dali opět do rozpačitého tlachání. Sem tam se ještě nějaké to zvědavé oko zatoulalo jejich směrem, ale už to nebylo nic nepohodlného. „Dáte si něco?“ nadhodila Mia zvesela. Kousek od vchodu u zahrady se opékalo nejen sele, ale i větší tele. Všude okolo poletovaly hloučky dětí z dětského domova, prolínající se mezi skupinkami dospělých. Mia se zaměřila na Leilu, sledujíc jak si hraje na honěnou s ostatními dětmi, příliš malá na to, aby mohla být vhodným soupeřem. Po chvilce se zastavila, uvědomujíc si, že nikoho nechytí, začala natahovat spodní ret. To malé čertidlo se sice sem tam po Mie kouklo, ale v doprovodu jakém byla, si Leila nejspíš netroufla přijít. Nemluvě o tom, že z pohledu na všechny ty anděly byla mírně nesvá. Kdo by ale nebyl? Idar nabídl Lyře rámě a doprovodil ji k jednomu z dalších stolů s jídlem. Pohledem však Khorramovi němě vysílal: ‚Neboj, Andy hlídáme.‘
- 100 Ukázka elektronické knihy