98 / ODDÍL A Teorie sociální psychologie jedince se stává identitou samozřejmou, která identita aktuálně prožívanou a která identitou hledanou.
6.2.6 Postmoderní přístupy k identitě v psychologii Nový přístup k identitě předkládají postmoderní teorie v sociálních vědách (včetně psychologie) – sociální konstruktivismus, etogenika, narativní psychologie, diskurzivní psychologie, psychologický poststrukturalismus atd. Tyto teorie se vymezují v kontrastu a jako alternativa tradičních teorií. Novým způsobem přistupují k novým tématům, narušují základní předpoklady, na kterých spočívá moderní věda. V povaze samotného postmoderního myšlení je, že preferuje heterogennost a pluralitu, proto i při předkládání nových přístupů se jejich autoři brání tomu, aby byly chápané jako jednotné „monopolní“ učení. Společné rysy postmoderních přístupů k identitě v psychologii lze shrnout následovně (viz též Bačová, 1997): 1. Domnívám se, že nejdůležitější změnou je důraz na situační, místní, tedy i dílčí souvislosti identity, závislost na historii a kultuře. Nejde o hledání univerzálních zákonů či zákonitostí formování identity u jedince. 2. Centrem zájmu a zkoumání není jedinec samotný, jeho nitro, ale vnější svět, jehož je jedinec součástí. Vybrat si identitu znamená především být ve světě s jinými lidmi. 3. Identita je určována hodnotami, jejich interpretací. Stejně jako u hodnot, tak i v přístupu k identitě během života převládá nikoli neměnnost, ale dynamika a kontinuální změny. 4. Identita obsahuje vztahy k jiným lidem. Vztahy osoby, a tím i identity, vytvářejí lokálně navzájem pospojované sítě. Identity se prolínají a splývají (např. identity lidí několika etnik; identita kulturní a politická; identita státní, národní a nadnárodní). 5. Identitu tvoří celá „sbírka“ rolí jedince, ve které jsou role navrstvené na sebe a v každodenním životě se pružně střídají/vyměňují. Identita lidí v současné době je vícenásobná. 6. Identita se soustavně tvoří a přetváří. Není daná. Je to hledání plurality měnících se významů. Ověřuje se praxí, nikoli teoriemi. Identita se vytváří v pří-
bězích, které vyprávíme jiným i sobě. Závisí především na tom, jak jiní lidé tyto příběhy akceptují a jak je náš příběh o naší identitě přijat. Identity se mohou i „vyrábět“ a „vnucovat“ lidem jiných kultur podle vzoru západní civilizace. 7. Multiperspektivní nazírání na identitu znamená uznání takzvaného perspektivismu, tj. důležitosti různých způsobů a úhlů nahlížení na dění a místo aktérů v něm. 8. Identita je tvořená jazykem, který ve skutečnosti vytváří „realitu nahlíženou z určité perspektivy“ (jinou realitu nejsme schopni poznat). 9. Při konstruování identity převládá užitečnost a praktické zájmy, v popředí je praktické poznání, například otázka spravedlnosti se považuje za stejně důležitou jako otázka pravdivosti. Postmoderní teorie identity se řadí k „měkkým“ koncepcím (podle Brubakera a Coopera, 2000). Jdou proti tradičnímu chápání samotného pojmu identita. Vzdor tomu se někteří autoři domnívají, že právě v nové postmoderní situaci záleží v každém momentě života osoby jedině na identitě. Tvrdí, že ve věku komunikačních technologií, které nás vystavují mnohým světům, mnohým rozličným pravdám, se drobí hluboce zakořeněná víra v jedinou velkou monolitickou pravdu a v identitu jako stabilní a koherentní. Postmoderní život je naopak složený z mnohonásobných rolí a přechodných vztahů. Přechod mezi realitou a simulovanou – virtuální realitou se stírá. Proto „já“ se vytváří znovu a znovu v konkrétních jednotlivých vztazích, které máme s jinými lidmi. Naše identita není statická ani esenciální, její hranice si opakovaně „mapujeme“ a znovu potvrzujeme.
Souhrn Rozličné používání a různé teorie identity informují o mnohých funkcích, které tento termín v současnosti „vykonává“, ať už se používá u osoby nebo společenství. Například: ■■ Identitou je osoba (skupina, společenství) rozpoznatelná, tedy odlišná od jiných. ■■ Identitou se potvrzuje legitimnost existence a působení osoby ve svém společenství (skupině). ■■ Identita hovoří o trvání „rozpoznatelné“ osoby (skupiny, společenství) v čase – tedy její stejnos-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272336
Část II. – 6. Identita v sociální psychologii / 99
ti – a potvrzuje tak životní příběh osoby, dějiny skupiny či společenství. ■■ Identita dodává smysl konání osoby (skupiny, společenství) (Bačová, 2003) a poskytuje význam, který osoba (skupina, společenství) má v dané době pro jiné lidí. Bohatý různorodý obsah termínu zároveň vysvětluje jeho přitažlivost a vnímanou potřebu. V identitě nejde jen o obsah tvrzení o sobě a o jiných, o tom, kým nebo čím jsou – ačkoli i to je důležité. Jde zejména o to, jak tato tvrzení co nejsrozumitelněji vyjádřit, aby byla akceptovaná, přesvědčivá a apelující, tedy účinná podle aktuální potřeby. Lidé vždy a všude mají vzájemné vazby k společenstvím, nějak chápou sama sebe, vyprávějí své příběhy o tom, kdo a co jsou nyní, kým byli a kým budou – a to vše je zdrojem jejich identity a předmětem zkoumání v této oblasti.
Literatura Abdelal, R., Herrera, Y. M., Johnston, A. I., McDermott, R. (2005). Identity as a variable. Dostupné z: http://www.ucd.ie/euiteniba/pdf/Identity%20as%20 a%20Variable.pdf datum přístupu 03. 02. 2006. Abrams, D., Hogg, M. A. (1990). Social identification, self-categorization and social influence. European Review of Social Psychology (Vol. 1). Chichester: John Wiley and Sons. Bačová, V. (1997). O veľkých a malých konštrukciách identity. In V. Bačová, Z. Kusá, (Eds.), Identity v meniacej sa spoločnosti (12–21). Košice: Spoločenskovedný ústav SAV. Bačová, V. (1998). Možnosti zisťovania identity: metodika IDEX. Československá psychologie, 42(5), 449–461. Bačová, V. (2003). Osobná identita – konštrukcie – text – hľadanie významu. In I. Čermák, P. Macek, M. Hřebíčková (Eds.), Agrese, identita, osobnost (201–214). Brno: PÚ AV ČR, SCAN Tišnov. Baumeister, R. F. (1987). How the self became a problem: A psychological review of historical research. Journal of Personality and Social Psychology, 52(1), 163–176. Brubaker, R., Cooper, F. (2000). Beyond „identity“. Theory and Society, 29, 1–47.
Erikson, E. H. (1956). The problem of ego identity. Journal of the American Psychoanalytic Association, 4, 56–121. Erikson, E. H. (1968). Identity: Youth and crisis. New York: Norton. Erikson, E. H. (2002). Dětství a společnost. Praha: Argo. Fearon, J. D. (1999). What is identity (as we now use the word)? Dostupné z: http://www.stanford.edu/~jfearon/papers/iden1v2.pdf Stanford University, Stanford. datum přístupu 03. 02. 2006. Giles, H., Bourhis, R. Y., Taylor, D. W. (1977). Towards a theory of language in ethnic group relations. In H. Giles (Ed.), Language, ethnicity and intergroup relations. New York: Academic Press. Giles, H., Johnson, P. (1987). Ethnolinguistic identity theory: A socio-psychological approach to language maintenance. International Journal of the Sociology of Language, 63, 69–99. Harré, R. (1983). Personal being: A theory for individual psychology. Oxford: Basil Blackwell. Kelly, G. (1955). The psychology of personal constructs. New York: Norton. Létourneau, J. (2001). The question of identity: Past findings and future outlook. Paper submitted to Canadian heritage (Multiculturalism Program). Dostupné z: http://www.canada.metropolis.net/ events/ethnocultural/publications/Letourneau_e. pdf, datum přístupu 03. 02. 2006. Marcia, J. E. (1966). Development and validation of ego-identity status. Journal of Personality and Social Psychology, 3(5), 551–558. McCall, G. J., Simmons, J. L. (1966). Identities and interaction. New York: Free Press. Shotter, J., Gergen, K. J. (Eds.). (1989). Texts of identity. London: SAGE. Stryker, S. (1968). Identity salience and role perfor mance: The relevance of symbolic interaction theory for family research. Journal of Marriage and the Family, 30, 558–564. Tajfel, H. (1981). Human groups and social categories: Studies in social psychology. Cambridge, England: Cambridge University Press. Turner, J. C. et al. (1987). Rediscovering the social group: A self-categorization theory. Oxford and New York: Blackwell.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272336
100 / ODDÍL A Teorie sociální psychologie Weinreich, P. (2003a). Identity structure analysis. In P. Weinreich, W. Saunderson (Eds.), Analysing identity. Cross-cultural, societal and clinical contexts (7–76). London: Routledge / Taylor and Francis / Psychology Press.
Weinreich, P. (2003b). Identity exploration: Theory into practice. In P. Weinreich, W. Saunderson (Eds.), Analysing identity. Cross-cultural, societal and clinical contexts (77–110). London: Routledge / Taylor and Francis / Psychology.
Ukázka elektronické knihy