Teta Bobina Teta Bobina byla ta nejsvéráznější osoba, kterou Viktor znal. Měla vysokánskou postavu a byla předsedkyní Klubu dlouhánů. Když ji Viktor poprvé uviděl, myslel si, že je to obr a že ho svým pevným stiskem ruky rozdrtí. Bydlela v zapadlém městečku Hrabákov, kde vedla malý domov pro staré lidi. Viktorovi rodiče k ní poslali svého syna vlastně za trest. Ve škole měl jeden průšvih za druhým a oni věřili, že teta Bobina ho svou přísností a přístupem k životu při vede na správnou cestu, a tak ho k ní poslali na celé dva měsíce prázdnin. Teta Bobina byla postarší žena, která se s Viktorem nijak nemazlila a nastavila mu pevný řád i pravidla. Seznámila ho se vše mi stařičkými obyvateli Domova pokojného stáří. Musel jim každý den pomáhat a trávit s nimi veškerý svůj čas. Nakonec se s nimi a tetou tak sblížil a zamiloval si je, že se mu vůbec nechtělo domů. Dva měsíce prázdnin v Hrabákově mu utekly, ani nevěděl jak. Seneku dostal jako dárek na rozloučenou právě od tety a všech staroušků. O to hůř mu teď bylo, když se chystal Bobině přiznat, že se Seneka ztratil. Ale nedalo se nic dělat, musel s pravdou ven. Neprodlužoval to a rovnou tetě zavolal. Dlouho se nic nedělo. Telefon vyzváněl, ale teta už zřejmě spala. Chystal se zavěsit, na
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272328
druhé straně se však na poslední chvíli ozvalo zachroptění a tetin rozespalý hlas: „Haló?“ „No konečně!“ vykřikl Viktor, ale hned se ztišil. „Potřebuju tvoji pomoc. Stal se děsnej průšvih!“ „Haló! Kdo volá?“ zopakovala teta. „Mluvte prosím nahlas a zře telně.“ „Teto, to jsem já, Viktor,“ přeháněl výslovnost. „Propána, chlapče!“ zděsila se teta. „Co se děje, že voláš tak pozdě? Stalo se snad něco?“ „Stala se hrozná věc.“ „Šmankote!“ vyjekla teta Bobina. „Honem, povídej.“ „Seneka…,“ zajíkl se Viktor a dál už nebyl schopen jediného slo va. Po tvářích se mu kutálely slzy. Pokaždé když sebral sílu k dalšímu vyprávění, hlas mu znova selhal. „Viktore, vzchop se!“ houkla na něj Bobina. „Jestli ti mám po moct, musím vědět, co se přihodilo. Pláčem nic nespravíš. Jen ztrácíš sílu.“ Viktor se uklidnil, utřel si slzy a začal vyprávět. Když skončil, v telefonu se na chvíli rozhostilo ticho. Konečně teta promluvila:
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS272328
„Viktore, pozítří je poslední čtvrtek v měsíci. To znamená, že budu v Praze. V hospodě U Chromé kobyly se odpoledne koná sraz Klubu dlouhánů. Budu tě tam očekávat. Neměj strach, však už na něco přijdeme.“ Viktor měl takovou radost, že vyskočil z postele a začal běhat po pokoji. S nadšením poslouchal, jak se teta okamžitě ujímá situace a začíná jednat. „Teď máš dva dny na to, abys vypracoval důležitý úkol. Sepiš do zápisníku všechna místa, kde všude s tebou Seneka byl a s kým se tam potkal. Na nikoho a na nic nezapomeň!“ nařídila mu přísně teta. „I když ti to nebude připadat důležité, přesto to tam napiš.“ „Spolehni se, teto,“ slíbil Viktor. „Teď je ale čas jít spát. Ráno je moudřejší večera. Takže žádné ponocování a dobrou noc,“ ukončila teta rázně hovor. „Dobrou noc,“ pípl do ticha Viktor, „a děkuju.“ Usmál se a po předcházejících bezesných nocích konečně usnul klidným a spokojeným spánkem.
100
Ukázka elektronické knihy